Červen 2018

Jdeme na to!

Úterý v 12:00 | ZIP_photos |  REakce
Večer usínáme s pocitem, že zítřek bude jiný. Jako každý, i já si plánuji život a vybarvuji ho barvičkami, které se realitě podobají těžce. V čem máme všichni takový problém?
Až. Až? Až!
Tak krásné slovo! Naplánujeme si život za dvacet let. Líbí se nám tak krásná představa, kdy mámě vše plně ve svých rukou, žijeme si opravdu tak, jak si přejeme, vše vychází. Jenže mnozí z nás si neuvědomí, že ještě důležitější, je ta cesta. Právě tu nikdo z nás neplánujeme. Ono tam přece nějak dojdeme. Všechny cesty vedou přece do Říma! No jo. Jenže cesta se klikatí a nabízí odbočky. A ty často, jako přijatelnější a pohodlnější alternativu, přijmeme a cíl se najednou mění.
Dvacet let je velký skok. Mnohdy stačí následující den. Usínáme s pocitem, jaký zítřek bude a máme hřejivý pocit, že bude jiný a přesně takový, jaký chceme. Jenže se probudíme a zmíněný elán je fuč! Není to náraz reality, ale našeho já. Najednou jsou zde samé překážky! Ale jsou tu vážně? Jak to, že večer to vypadalo tak jednoduše, stačilo ještě v noci vyjít a vše mohlo být přesně takové, jaké chceme. Je spánek snad bičem? Nebo je to vážně jen náraz osobnosti?
Jsme v pasti našich plánů. Odkládáme je na další dny, týdny, měsíce nakonec roky a doufáme, že se k nim dostaneme. Přitom si však nemůžeme malovat budoucnost bez uskutečnění jednotlivých kroků. Máme strach, že naše sny jsou přehnané, kde, kdo nám připomene, kdo jsme, odkud jsme a se sklopenýma očima dáme zapravdu. Špatně. Ale kde vzít tu odvahu?

Blíží se prázdniny! Tedy. Dva měsíce úžasného léta! Všichni jsme si něco naplánovali. Udělejme tyto dva měsíce etapou v našem životě, kdy zboříme zábrany a budeme si plnit své přání! Nebojte se o ně podělit. Zanechte koment. Napište, co byste chtěli zažít a podělte se i s tím, jestli se vám to podařilo uskutečnit. Vše nám držím palce!

No PLASTIC

5. června 2018 v 17:10 | ZIP_photos |  REakce
A přece se máme všichni rádi!
V nedávné době se otevřely oči médiím a pouštějí do éteru obrázky ztrýzněných zvířat. A dneska jsem četla článek o velrybě, která měla plný žaludek plastových tašek. Hrozivé fotky, příšerná videa, odporné články. Co s tím budeme dělat?
Před několika lety a že je to opravdu větší číslo, se objevila kampaň pro omezení plastových výrobků. Tehdy se tomu věnovalo jen pár jedinců, žádná komerční firma nebo podnik se tomu nevěnovali. A jedinci, kteří si uvědomili nadcházející riziko, byli bráno za blázny, kteří se chtějí vrátit zpět na stromy. Jenže dneska bychom těmto "bláznům" měli říct - "kéž bychom vás poslechli."
Situace došla tak daleko, že se v obchodě dají koupit jelitové kusy ovoce zabalené do množství plastů. A lidé nakupují, nakupují, nakupují… Ale aby to nebylo tak plastové! Jsou zde i cesty k lepším zítřkům. Kavárny omezují prodej plastových kelímků, podporují KeepCup, za plastové tašky jsou dávají příplatky vše se pilně recykluje.
Takže my máme srdce na pravém místě! Velryby budou umírat dál a firmy přesto vyrobí jeden plastový obal pro jablko, ale my budeme třídit! Za vše budeme platit! A tím jsme na tom lépe…

I když si myslím svoje, podporujme svět BEZ PLASTŮ! Ale opravdu!!! Ne jen.. Na očko.

Výsledek obrázku pro animal and plastic