Květen 2018

Květen.. učme se!

22. května 2018 v 12:56 | ZIP_photos |  REakce
Tak máme tady půlku května a pro mnohé mladé lidi je to snad to nejvíce stresové období. Proč? Pokud jste maturanti, tak máte před sebou zkoušku z dospělosti. Ta není zas tak těžká, ale jelikož jste nikdy nic před tím takové neabsolvovali, tak si dokážu ten stres a tíhu představit. No a pro vysokoškoláky je to období zkoušet. Zápočtů…. No děs! Začátek stresového období v nedohlednu. Jak toto období přežít?
1. Spánek
Tak toho není v tomto období zdaleka dost a je hloupost psát, že máte splnit každodenních 8 hodin. Jak se vám to má povést? Pokud pilně studujete nebo děláte vše možné, ale ne studium, tak spánek chybí. Přesto si zkuste najít jeden volný den. Právě tento týden. Třeba čtvrtek. Vypněte budíka. Vyspěte se do růžova. Zkuste dohnat malý kousek spánkového deficitu. Budete se cítit mnohem lépe.
2. Strava
Jídlo uspává. S plným žaludkem se vůbec nic nenaučíte. Jenže bez energie nejde nic do hlavy! Co vám můžu doporučit, neriskujete s dietou a typem stravy, který neznáte. Vaše tělo si na to bude zvykat a vůbec nebude fungovat tak, jak si přejete. Všechny energetické tyčinky jsou fajn, pokud vaše tělo ví, že s nimi umíte fungovat. Za mě tedy jednoduchý plán. Jezte to, co vám chutná a na co jste zvyklí. Jen se prostě nenacpěte před várkou učení a raději po menších porcích doplňujte jídelníček. Ono na druhou stranu, malé hladovění taky neuškodí…. Ale ne, že zkolabujete
3. Přátelé, kalení…
Tak to prosím vás, nechte na chvíli plavat! Stoprocentní výsledek nemůže být ohrožen litrem chlastu!
Vlastně.. ne tak vážně. Až splníte těžkou zkoušku, dejte si skleničku. Nebo dvě. Ale všeho s mírou.
Přátelé, hodně štěstí! 😊

Výsledek obrázku pro study

U kávy

14. května 2018 v 11:53 | ZIP_photos |  REakce
Zlo! Kde jsi? Nejsi v koutě s ponožkami. Ani ve starém molovém kabátě. V květináči shnilé květiny se mi taky neschováváš. Tak, kde tě mám najít? .. Ne, to ne! Ty jsi ve mně?
Nedávno jsem rozpitvala myšlenku, že zlo neexistuje, Je to tedy myšlenka Augustina, ale podívala jsme se na ni blíže. Zlo prý neexistuje. Věci stvořené jsou jen dobré. Pokud něco vypadá nedobře, pak je to absence dobra. Zlo není. Jak je tedy možné, že se zle chováme? Co když míra zle je chápana špatně?
Pokud by to bylo takhle, tak by se všichni umírající lidé pod troskami války asi vzbouřili. Říct, že zlo není a vidět za oknem výbuch bomby, není zrovna vhodný důkaz. Možná máme na našem placu žití pocit, že zlo opravdu není. Ale někdo by tvrdil něco jiného. Někdo, kdo spí se zbraní pod polštářem, sbaleným batohem u nohy stolu… A stále čeká, až zazní signál a on se navždy odstěhuje ze svého rodného domu.

Zlo je možná součástí nás. Schovává se pod kůrou. Třeba pod levou plící. Nebo co hůř, pod našim srdcem. Čeká, až bude volný terén a ono vyrazí v plné síle a zaútočí! Nebude koukat nalevo, napravo, prostě plnou parou vpřed!

Děvet let se sítí

9. května 2018 v 11:31 | ZIP_photos |  REakce
Dneska opravdu není krásně. Telefon mi hlásí, že jsou venku HEAVY RAINS, asi zůstal svou povahou někde jinde, jelikož, je sice pod mráčkem, ale heavy rains opravdu nevidím. Den však smutný je. A to jsem dnes dostala blahopřání od týmu Facebooku, že si mám užít den a přejí mi prý jen to nejlepší k dnešnímu výročí. Později jsem zjistila, jaké výročí mají na mysli. Jsem s nimi už 9 let! No teda… Kdo by to řekl.

Pamatuji si den, kdy jsem objevila Facebook. Úvodní strana byla dost podobná té dnešní, akorát aktivita uživatelů byla mnohem menší. Vytvořila jsme si účet s falešným datem narození. A to jen proto, abych mohla hrát hru s rybičkami. Vůbec jsme v té době nechápala princip sociální sítě, na mé liště svítilo ICQ a občas zapípal Skype, to bylo vše, co můj internetový sociální svět znal a určitě mi to ke štěstí stačilo. I tady byly hry, ale pamatuji si, že ty rybičky vypadaly fakt hodně luxusně. Objevila jsem je u jedné kamarádky a bylo mi jedno, kde si účet zakládám. Asi jako každému dítěti..
Netrvalo dlouho a mojí přátelé se přidávali na síť. Byla jsem tak šťastná, když mi někdo napsal! Hezky to zapípalo a svítilo. Byla to éra trapných statusů, ono se doba zas tolik neposunula, trapnost je druhé jméno většiny účtů, ale asi jsem si až tady začínala uvědomovat, jak hloupé lidi znám. Napráskali na sebe tolik blbostí!
A tak po devíti letech přemýšlím, jaké štěstí mi to působení sociální sítě dalo. Určitě mnoho přátel a hlavně jednoduchý kontakt kdekoliv, kdykoliv.. To vítám! Taky zalepení volného času v čekárnách, jednoduchý přísun novinek, každý přece musí oznámit, že ho smrt celebrity zasáhla. A v neposlední řadě, můj individuální vývin! Ráda si prohlížím, co jsem za dobu devíti let nasdílela, jaké fotky postnula a co vše olajkovala. Někdy se cítím trapně, protože status k písničkám byl děsný!
Občas mám chuť sociální síť vymazat. Zrušit účet. Tak často se dočítám, jak lehký život najednou je. A já tomu věřím. Jen i nedokážu představit, jak bych se s většinou lidí spojila. A asi mám i trochu strach, co bych najednou s těmi hodinami dělala. Protože údajně strávíme na sociálních sítích hodiny týdně a ani si to neuvědomujeme. Ještě to zvážím. Aspoň rok bez přihlášení. To by muselo být fajn.
Tak pěkný zbytek týdne! 😊

Výsledek obrázku pro social network

Časopis o koních

6. května 2018 v 8:07 | ZIP_photos |  REakce
Prý se objevil nový trend. Mladí lidé se navážou, odkládají povinnosti, tráví čas sami a na rodinu pomýšlejí až po třicítce. Proč princ na bílém koni nepřijede dřív? Proč ho odmítáme? Je chyba v koni nebo v princi?
Možná je dobré popřemýšlet nad tím, kde se tento trend objevil. Můžeme obvinit západ, proklít média nebo to nazvat novým sociální konstruktem. Ono to bude souviset všechno se vším. Západ je určitě místo, kde se seberealizace propaguje na prvních stránkách všech lifestylových časopisů, vytváří se hnutí pro nezávislé ženy a stále dokola se připomíná, že na děti se musí dozrát a člověk by měl život prožít. Média zde mají mocnou ruku, ale na druhou stranu vydávají přesně to, co společnost zrovna cítí jako trn. A to, že se zakládají studie, které mají vše objasnit, to je úkol sociologie. Pojmenovat, analyzovat, ukázat důsledek a nechat ležet. Grafy, procenta se dostanou do zmíněných časopisů, ženy samotářky napíšou články nebo rovnou knihu a my kupujeme, čteme, realizujeme.
Nicméně není potřeba, vnímat naší seberealizaci jako něco negativního. Určitě je vhodné, mít v hlavě srovnáno, kdo jsme. Jak vytvářet svět toho maličkého tvora, když se sami v něm ztrácíme. Jenže spíše než seberealizace, se ocitáme v temném koutě, s kým ten život máme sdílet. Mužů je přece tolik!

Možná můžeme zaútočit na média, že takoví dokonalí muži se v našem okolí nikdy neocitli. Že dokonalá celebrita rodič není nikde v dohledu. A že jeho kůň sotva vyjde ze své stáje. Tak kde jsme udělali chybu? Můžou za to jen ti muži? Možná to tak teď vypadá, ale ani my nejsme princezny v jejich očích. Možná je východisko v našich požadavcích. Usměrníme je. Časopisy přestaneme tak horlivě odebírat, média pochválíme za ukázku nedosažitelnosti a v parku se nebudeme bát otočit na muže který si hodinu nestyloval vlasy, nevybíral triko ke tkaničkám a jeho vousy nemají geometrický tvar.

Související obrázek