Vzpomínkou před rok

15. března 2018 v 17:14 | ZIP_photos |  REakce
Téma týdne zní nostalgicky a mě to naladilo na vlnu vzpomíná před rokem. Takže se s vámi podělím o den před rokem a v závěru předám myšlenku, kterou bych chtěla ve svém životě zakotvit a držet se ji ze všech sil.

Když jsem před rokem seděla na lavičce, plánovala jsem si svou budoucnost do detailů. respektive jsem si naplánovala jeden den přesně takový, jaký bych chtěla mít sedm dní v týdnu. Začalo by to asi takhle.
Vstala bych v sedm hodin, přečetla zprávy na internetu a uvařila kávu. Pokoj by byl provoněný příjemným aroma a já bych strávila pár minut projížděním stránek. Zkontroloval bych mail, podívala se na počasí a odebrala se k šatníku. Na postel bych hodila košili, džíny, svetřík a sladila barvy do tónu období. Pak bych se nasnídala, lupínky s mlékem a ovoce jsou osvěžující a obsahem cukru nakopnou! Po krátké sprše bych se zkulturnila a odebrala na cestu do školy. Abych neměla toho kofeinu málo, tavila bych se na kávu a ve škole strávila půl dne. Zbývající den by byl na půl pracovní/ školní a když to vyjde, šla bych si zaběhat, podívala se na film, šla do divadla nebo jen tak poslouchala hudbu.

Takhle naplánované jsem to měla asi půl roku, pak jsem do této fáze došla a mnohé se stalo skutečností. Vlastně až na menší detaily jsou mé dny opravdu takové. Ale spíše než vnější popis dne, jsem chtěla tehdy mít vnitřní pocit radosti, svobody... Myslela jsem si, že s nástupem nového města a školy se změní vnitřní rozpoložení k lepšímu a já si konečně budu žít svůj život na plné obrátky! I když prostor k tomu mám, pocity jsou rozporuplné a často dost melancholické.

Vlastně jsem se touhle cestou chtěla dostat k tomu, že naše plány jsou nesmírně důležité, ale zpětně si můžeme všimnout, že se uskutečnily jinak, nepřinesly nám to, co jsme očekávali nebo sebou přinesli mnoho starostí navrch. Otázkou pak zůstává, jak moc detailně máme plánovat. Zda je opravdu důležité mít na všechno záložní plány a vytáhnout trumfy z rukávu. Možná cesta nevědění a poflakování cestami neznámými jsou tou lepší variantou, protože při zpětném nahlížení neohrožují nic plánovaného.

Ráda bych se ještě zeptala, jestli jste byli podpořit VYJDIVEN a sešli se na náměstích měst. Pokud ano, napište pocity. Pokud ne, tak proč. Díky :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama