Ementál došel před malou chvilkou

26. února 2018 v 21:57 | ZIP_photos |  REakce
Konečně je tady poslední únorový necelý týden! Můj poslední článek (doufám) s nádechem melancholie a pozastavením nad tím, jak depresivní měsíc to je a co vše špatného přináší. Zaujal mě komentář, který mě pobídl k zajímavému tématu, které jsem nikdy před tím pořádně neotevřela, a tím je rozchod a následné dny, kdy nemáme chuť ani dýchat. Pokud jsem tou obětí, samozřejmě... Netroufám si tady vyložit rady, kterými bych si sama prošla, ale pozastavila bych se ráda nad situací, kdy najednou slovo SDÍLET, ztrácí smysl a my jsme sami. A aby toho nebylo málo, vyložím toto téma jako výkres. VÁŠ VÝKRES.
Jedna stolička
Začneme v kuchyni. Jsme zvyklí připravit dva hrníčky a dva talíře. Uvařit kávu, namazat rohlíky a sdílet společné plány dne. JENŽE. Místo dvou stoliček, máte jednu. Sedíte sami s kávou, která vám přestává chutnat. Rohlík zůstává ležet na talíři, protože jste si za dobu koukání z okna, nekousli a nehodláte to udělat ani teď.
Ustlaná postel
Už jste si zvykly, jak jste přes den narážely na neuklizenou postel a nesdílení stejné myšlenky, že uklizená postel je základ rána. Teď vám to chybí. Ráno se probouzíte samy. Odpoledne se vrátíte a postel je uklizená. Je přesně taková, jakou jste ji ráno opouštěla.
Sobotní večer u televize
Byly to kina, divadla nebo jen večery u sklenice vína. Chvíle společné, nikým nerušené. Na stole nakrájená zelenina, vůně vína a svíčky a hlavně, dokonalá harmonie na další hodiny. Časy se změnily. Sklenice tam je, ale jen vaše. Jídlo jíte sama a v televizi se díváte na americké filmy. Všichni jsou najednou o kolo vás šťastní.
Obrázek depresivní. Ale musíte ho správně pochopit.
  1. Stolička = přesně tolik místa máte teď vy. Jednou svou stoličku, kterou vám přeci nemůže nikdo vzít. Nakreslete si ji barevnou, dřevěnou, vedle stolu, na stole... Je to vaše volba, kde ji umístíte a jak bude vypadat. Vaše stolička jsou vaše koníčky.
  1. Postel = právě tolik máte prostoru. Hodně? Ale tak to má být. Jste sama, vyčistila jste si hlavu, vaše postel vám jasně říká, že si máte odpočinout. Udělat si čas pro sebe, nafouknout den na dvacet pět hodin a všechny je věnovat sobě. Vaše postel je váš prostor pro nové věci. Dejte tomu čas.
  1. Sobota = nemusí být vždy sdílená s někým. Pokud vám vyhovuje sedět sama u televize, koukat na vědomostní soutěž nebo jen na film, udělejte to. Sobota je moment, kdy vás přeci nikdo nekontroluje. Chcete ubrečený film? Pusťte si ho!
Jediné, o co jde, je váš prostor, který se nesnažte za každou cenu věnovat někomu. Jak to bylo před tím, nemusí hned vypadat další týden. Zůstaňte sama, předělejte si dny podle sebe. Klidně tak funguje měsíce. Ale nesnažte se hned vrátit do starých kolejích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hedd hedd | Web | 26. února 2018 v 22:25 | Reagovat

Nehorší sou plané sliby přátelství, kterým lze uvěřit, které lze naplnit, která postupně vyprchají... Cítím se sama a osamocená, každým dnem více. A za sebe mohu říct, že nic z toho, co píšeš, by mi nyní nepomohlo. Jen hodně času.

2 hedd hedd | Web | 26. února 2018 v 22:25 | Reagovat

* jsou, ani to j už mě nemá rádo. :-D

3 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 27. února 2018 v 0:11 | Reagovat

Ten čas, co sobě věnovat mám,
je za mnou, přesto je stále můj,
každá vteřina plyne hrůzostrašně,
uhýbám pohledem
místo abych se dívala zpříma do očí,
pro sebe uděláme cokoliv,
téměř,
ta bolest, nikdy nepřejde,
jako vzpomínka nezmizí,
jako jizva zůstane na mé ruce.
Zabolí jen někdy.
Ačkoliv dívám se za obzor,
mé oči jsou stále prázdné,
srdce se bortí pod nápory citů,
zamčeno železnou bránou.
Komu na tom záleží,
dívám se k obzoru,
k nebi
a tančím svou podstatou mezi vetrnými mlýny...
tam se počítá na roky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama