zVOL

31. ledna 2018 v 12:54 | ZIP_photos |  REakce



Únor mi nikdy nevyhovoval. Často mě přepadnou malé deprese, nechce se mi nic podnikat a celou naději, kterou přináší leden, vezme zase pryč. Jsem i ráda za jeho délku nedélku a doufám, že v březnu naskočí nový optimismus a s ním hlavně chuť, začít něco dělat.
Nicméně se tento měsíc, alespoň u mě, pojí s tématem sebevražda. Teda nemyslím to tak, že bych se v únoru chtěla zabít. Zas tak melancholický měsíc to není. Ale narážím na spoustu témat o smrti, a dokonce i v jedné knize, kterou právě čtu, nacházím sebevraždu jako rozhodnutí, na které máme všichni právo. Je to jedno z kontroverzních témat a existují rozporuplné odpovědi, jestli je sebevražda omluvitelná. A jestli na ni mají lidé právo.
Ono se sebevražda pojí s početím. Jsou to dva rozdílné konce provazu. Možná lépe řečeno, početí je na počátku, ale sebevražda uprostřed. Je to jakýsi uzel, ke kterému můžeme během života dojít, ale když se nám podaří rozvázat, tak umíráme jinou cestou. Tou, která je na konci provazu. Otázkou pak zůstává i pojetí konce a začátku provazu. Nejsme si tím jistí. Možná je smrt začátek provazu, a tedy začátek něčeho nového. A život je koncem provazu. Dovršení. Tedy, že lidská existence je konečným proudem. Ale život někde jinde a bez lidského těla je pointa bytí v nebytí.
Když si nemůžeme zvolit naše bytí, máme právo si zvolit naše nebytí? Pokud je život darem, máme právo se ho zřeknout? Zvolit si způsob našeho konce? Mít tedy tragédii života v rukou a zvolit si poslední monolog na scéně?
Mě spíše zaujala představa, že by sebevražda nebyla tabu a každý z nás měl tuto možnost. Mít tedy tento uzel připraveny kdykoliv a zvolit ho jako východisko. Mít v kapse žiletku a kdykoliv ji vytáhnout, zázračnou tabletku, která vše ukončí. Měl by život i pak smysl? Není právě ten lidský boj to, co z nás dělá lepším člověkem, a hlavně nás nutí žít? Jenže co když právě zmíněná pilulka by nutila lidi, žít život, užívat si ho a s nesnázemi bojovat, protože by právě zmíněný uzel mohl vše vyřešit a oni ho šetřili na horší chvíle, jelikož právě nastolený problém jde vyřešit? Co kdyby pilulka lidi dělala silnějšími?
Téma sebevraždy. Názor?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 31. ledna 2018 v 14:45 | Reagovat

Osobně bych nikdy nedokázala spáchat sebevraždu...

2 Roo Roo | Web | 31. ledna 2018 v 17:18 | Reagovat

Poslední dobou mám podobné myšlenky, jako ty...

3 bluesovka bluesovka | 31. ledna 2018 v 18:16 | Reagovat

Jsem matkou dcery, která si vzala život. Sedím tu a přemýšlím. Upřímně si myslím, že na sebevraždu má každý člověk právo. I když tím dožene blízké lidi do stavu, kdy i oni uvažují o dalším smyslu svého života. Dcera se viditelně trápila, trpěla depresemi a obrovskými výkyvy nálad. Nepomáhali doktoři, psychologové a na nás, rodiče, zanevřela. Měla nám za zlé, že jsme ji vůbec počali. Otevírala se velmi málo a v takových chvílích mi říkala, že mít deprese je strašné. Jak jsme jí měli pomoct? Určitě tři čtyři roky jsme se v tom potáceli spolu s ní. Upřímně říkám, že i přes obrovskou bolest, kterou nám způsobila, měla na své rozhodnutí právo. Pokud se už nedá žít s chutí,pokud je žití nesnesitelné a bolestivé, pak chápu, že se rozhodla jak se rozhodla. Znáte rodinné konstelace? Absolvovala jsem je a tam zaznělo, že její smrt byla spojená i se smrtí mojí sestry. Rodiče, když jako malé mimi umřela, o ní přestali mluvit. Moje dcera ji měla nahradit. Já se hluboce před svou dcerou ukláním, hluboce si jí vážím, že v sobě našla tu sílu a svoje trápení zakončila - jak říkáte - v polovině provazu. Byla tak silná a přitom tak slabá a zranitelná. Víte, když se člověk ztrácí, mění se a pláče, pak jeho rozhodnutí o odchodu respektujme a opakuji - i přes naši vlastní nezměrnou bolest. Co ale schovávám hodně vzadu v hlavě, to je otázka potratu. A to je také velmi zásadní téma.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama