Leden 2018

zVOL

31. ledna 2018 v 12:54 | ZIP_photos |  REakce



Únor mi nikdy nevyhovoval. Často mě přepadnou malé deprese, nechce se mi nic podnikat a celou naději, kterou přináší leden, vezme zase pryč. Jsem i ráda za jeho délku nedélku a doufám, že v březnu naskočí nový optimismus a s ním hlavně chuť, začít něco dělat.
Nicméně se tento měsíc, alespoň u mě, pojí s tématem sebevražda. Teda nemyslím to tak, že bych se v únoru chtěla zabít. Zas tak melancholický měsíc to není. Ale narážím na spoustu témat o smrti, a dokonce i v jedné knize, kterou právě čtu, nacházím sebevraždu jako rozhodnutí, na které máme všichni právo. Je to jedno z kontroverzních témat a existují rozporuplné odpovědi, jestli je sebevražda omluvitelná. A jestli na ni mají lidé právo.
Ono se sebevražda pojí s početím. Jsou to dva rozdílné konce provazu. Možná lépe řečeno, početí je na počátku, ale sebevražda uprostřed. Je to jakýsi uzel, ke kterému můžeme během života dojít, ale když se nám podaří rozvázat, tak umíráme jinou cestou. Tou, která je na konci provazu. Otázkou pak zůstává i pojetí konce a začátku provazu. Nejsme si tím jistí. Možná je smrt začátek provazu, a tedy začátek něčeho nového. A život je koncem provazu. Dovršení. Tedy, že lidská existence je konečným proudem. Ale život někde jinde a bez lidského těla je pointa bytí v nebytí.
Když si nemůžeme zvolit naše bytí, máme právo si zvolit naše nebytí? Pokud je život darem, máme právo se ho zřeknout? Zvolit si způsob našeho konce? Mít tedy tragédii života v rukou a zvolit si poslední monolog na scéně?
Mě spíše zaujala představa, že by sebevražda nebyla tabu a každý z nás měl tuto možnost. Mít tedy tento uzel připraveny kdykoliv a zvolit ho jako východisko. Mít v kapse žiletku a kdykoliv ji vytáhnout, zázračnou tabletku, která vše ukončí. Měl by život i pak smysl? Není právě ten lidský boj to, co z nás dělá lepším člověkem, a hlavně nás nutí žít? Jenže co když právě zmíněná pilulka by nutila lidi, žít život, užívat si ho a s nesnázemi bojovat, protože by právě zmíněný uzel mohl vše vyřešit a oni ho šetřili na horší chvíle, jelikož právě nastolený problém jde vyřešit? Co kdyby pilulka lidi dělala silnějšími?
Téma sebevraždy. Názor?


Obhajoba sebe sama

28. ledna 2018 v 14:43 | ZIP_photos |  REakce
Věnuji neděli pár řádků k předešlému článku a jeho komentářům.
V prvé řadě je na místě se vyjádřit k postavení politických stran. Uznávám, že mé humanisticky mířené příspěvky a snaha nás všechny podnítit k lepšímu chování, je myšlení "levičáků." Ale pravdou je, že jsem levicové strany nikdy nevolila a nemám k nim ani sympatie. V podstatě si v politice vybírám, to, co se mi líbí a neberu celek, tedy stranu, jako to nejlepší řešení. Nicméně to, že je to spíše levicové než pravicové myšlení, uznávám, ale jen kvůli definicím z řad školních dějepisných učebnic. Nebo zabýváme se stále rozdělování na LEVICI a PRAVICI? Nebo si všichni vybereme to, co nám připadá nejlepší a neřešíme, kam by se strana měla zařadit?
SLOVO MY a mé činy.
Není to levicová myšlenka, použití sova MY, ale obyčejný slohový trik, který čtenáře nutí k lepšímu soustředění. A mé činy.
Obhajovat si své vlastní skuty, mi přijde nemístné, ale na druhou stranu vás možná zajímá, jestli já něco podnikla k tomu, aby se lidé měli dobře.
V prvé řadě jsem stále studentka, takže mé finance jsou omezenější. Ale nic to nemění na mém jednoduchém principu, každý měsíc zaslat částku nadaci. Párkrát jsem podpořila UNICEF, ale tato organizace má dost svých sponzorů, takže jsem se rozhodla podporovat už několikrát zmíněné Amnesty International. Navíc se mi líbí právě jejich orientace na lidská práva.
Pak to byla řada menších projektů. Zakoupení PDF knihy, tašky, hrníčku, notýsku… Kde pak peníze putovaly na konto potřebných.

A tedy poslední příspěvek k uprchlíkům a jejich financování. Je pravda, že kdyby se navýšil jejich počet, peníze by šli z kasy států. Ale opravdu si myslíte, že na vašich bankovních výpisech bude kolonka: odebráno pro uprchlíky - 1 000 Kč. ??? A to, co vše se oplatí z daní, je věcí, kterou nevysvětluje žádný stát. A co víc. Platíte politiky. Platíte péči nemocných. Platíte vězně. Máte strach platit uprchlíky? Pak se zamyslete opravdu nad tím, kam všude peníze putují. Ono to ti uprchlíci budou to poslední, co vás bude trápit.

Prostor pro tebe

22. ledna 2018 v 11:26 | ZIP_photos |  REakce
Můj telefon hlásil, že mám nevyužité aplikace a jestli některou z nich nechci odinstalovat. Když jsem tak projížděla seznam, byla tam Wikipedie, Yr.no, Mi drop a TED. Sice je to prý chytrý telefon, ale kdyby byl opravdu chytrá, navrhl by mi sociální sítě, protože na nich člověk tráví nejvíce času, a to většinou zbytečně. Nemluvě o Instagramu nebo Pinterestu, kde se dají strávit hodiny jen koukáním na obrázky. Pak bych tedy telefon nazvala chytrým, protože by mi zachránil osobní život. Nicméně ani jednu ze zmíněných aplikací, které telefon navrhoval, smazat nechci. A hned jsem jednu z nich využila. TED!
Prý je tato aplikace klišé a lidé zde žvaní v podstatě o čemkoliv. Samozřejmě jsem se s tímto názorem setkala na českých stránkách, takže mě nepřekvapuje skeptičnost české společnosti vůči lidem, kteří chtějí druhé obeznámit s jiným úhlem pohledu nebo snad s úplně jinou vizí, než jsme doteď znali. Naopak si myslím, že tato aplikace a celý nápad je skvělá věc. Já si poslechla příspěvek k uprchlické krizi. No. Pro mnohé také klišé téma. Ale pro Čechy stejně pořád nevysvětlené. A možná budou následující řádky zbytečné. Přesto to zas a znovu zkusím.
Další kolo prezidentských voleb se blíží a otevřelo se téma uprchlíků a jejich příchod do Česka. Jeden z kandidátů se tomu nebrání a dokonce by byl ochoten pro ně připravit zázemí. Ten druhý nic takového neplánuje a odmítá přijmout sebemenší počet. Tohle se samozřejmě Čechům líbí. Protože my nechceme pomoci… My VÁS tady nechceme. Ale proč? Protože máme strach. Ale zbytečně.
Situace, ze které tito lidé utíkají, je pochopitelná pro ty, kteří si uvědomují, že není samozřejmostí životní standart a politická situace. Nikde není napsáno a i kdyby bylo, nebylo by to přeci samozřejmé, že ve střední Evropě nemůže dojít k válce. Protože válka je právě důvod, proč lidé utíkají a chtějí žít život někde, kde je bezpečno a kde je o ně postaráno. Není však východisko tábor. Tyto tábory jsou v nehumanitním stavu, lidé zde mají stan, příděl jídla a nudu. Nejsou tedy "využiti". To je špatně. Lidé, když nemají co dělat, se nudí a to mnohdy znamená, že začínají dělat blbosti. Ale kdybychom připravili společnost, kde by tito lidé mohli pracovat, bydlet a normálně existovat, co by je ohrožovalo? Co by ohrožovalo nás?
Nic. Střed kultur je celkem přirozený a pro dnešní svět nevyhnutelný. Je otázkou čau, kdy se přepíšou učebnice zeměpisu o složení obyvatelstva států a o jejich procentuální kultuře. Jelikož se všichni dostáváme do všech koutů světa a zakládáme zde rodiny. Je na tom něco špatně? Není. A pokud to můžeme dělat my, můžou to dělat i jiní.
Chci tím jen říct, že strach je zbytečný. A vytváří ho lidé, co chtějí moc.

Co takhle otevřít oči, přestat se bát a uvědomit si skutečnost, že svobodný a plnohodnotný život chce žít každý? Máme snad právo někoho omezovat? Omezují oni nás? Fajn, pokud ano, tak mi napište jak vás uprchlíci za posledních pár let ohrozili, co vám vzali a jak vám ublížili. Netahejte sem jiné státy a příběhy jiných. Jde o vás!

Výsledek obrázku pro strach

Ví, co chceš!

17. ledna 2018 v 15:05 | ZIP_photos |  REakce
Asi nikdo z nás nemá pochybnosti o existenci vnitřního hlasu. Známe ho přeci všichni. Sedíme v kavárně, objednáme si kávu a naše kámoška si k tomu dá i koblihu. Servírka se podívá na nás a zeptá se, jestli i my si dáme kromě té kávy něco na zub. A je to tady! Vnitřní hlas říká jasně, dej si, však to shodíš do další zimy. A teď kdo vyhraje. Dáme si koblihu a do další zimy budeme trnout, že jsme to neměli dělat? Nebo si ji nedáme a cestou domů se nám chuťové pohárky zblázní, když pomyslíme na teplou marmeládovou koblihu? Takže jak to je s vnitřním hlasem? Máme ho poslouchat?

Nejde jenom o koblihu v kavárně. Vnitřní hlas často našeptává ve chvílích, kdy si nejsme jistí svým rozhodnutím. Občas ho poslechneme, jindy ne. Jenže co to vlastně je? Má právo vnitřní hlas rozhodnout? Nesmíme zapomenout, že vnitřní hlas je součástí naší osoby, takže je to kus nás. Cokoliv vnitřní hlas našeptává a s čím si zahrává, děláme my. Jen to není vědomé a necháváme tuhle činnosti dělat něco za nás. Je to právě vnitřní hlas, který vidí souvislosti, jde hlouběji do problémů a nenechá se zmást. Pracuje neustále, vnímá okolí a často stojí v rozporu s tím, co opravdu momentálně chceme. Jenže naše rozhodnutí, které máme učinit HNED, často nepracuje s okolnostmi do detailu.

Je to prosté právě u té koblihy. Sedět na kávou a sledovat, jak naše kámoška ukusuje koblih, není zrovna příjemné, když nám náš vnitřní hlas opakoval, že si máme dát taky. Rozhovor v háji, protože se nemůžeme soustředit, chuťové pohárky šílí a my si vtloukáváme, že aspoň budeme štíhlí! Ale náš vnitřní hlas ví, že i kdybychom tu jedno koblihu snědli, nestane se z nás kulička a do dveří půjdeme bokem. Vnitřní hlas ví, že kobliha nám zpříjemní den, kafe udělá chutnějším a do další zimy zapomeneme, jak vůbec ta kobliha vypadala.

Vnitřní hlas se často připodobňuje k intuici. Ale není to totožné. Intuice je stejně jako vnitřní hlas vrozená, ale dá se zdokonalovat a hlavně na ní můžeme neustále pracovat. Je důležitá, protože nám prozrazuje, že lidé nejsou na první pohled takoví, jak se zdají. Vlastně se intuice nemůže splést, můžeme se jen splést my, jak jsme vše pochopili. Vnitřní hlas se nedá propracovat. Je tady, stále k nám mluví, ale možná je to určitý hlas pudů, chutí a hlavně života, který chce pořádně prožít!



Výsledek obrázku pro voice

Nejsem NULA

10. ledna 2018 v 21:28 | ZIP_photos |  REakce
V lednu by měly být metry sněhu a my bychom měli chodit zachumlaní v kabátech, doprava by měla kolabovat pod návalem sněhu a sáňky by měly jezdit z kopců. Bohužel tomu počasí nenapovídá, a tak budeme improvizovat. Nicméně nový rok přesto přišel a mnozí z nás si musí ujasnit spoustu věcí. I já patří mezi ty, kteří si potřebují stanovit cíle a rozvrhnout celý rok. Jdete do toho se mnou?
Do oken burácí sníh, v pokoji je příjemně, ale k teplému čaji patří deka. Vezměte do rukou šálek, vychutnejte si každý doušek a nechte čaj, aby rozbouřil vaše chuťové pohárky. Vnímejte, jak horký čaj putuje tělem, nechte šálek v rukou a zavřete oči. Proč rituál s čajem? Protože se musíte začít koncentrovat a hlavně, začněte vnímat své tělo.

Máte před sebou mnoho dní a vy si nesmíte ani jeden vyčítat. Pokud máte diář, moc dobře víte, jaké to je, zpětně jim listovat a vybavovat si chvíle. Nejsou všechny šťastné, to přece v životě cílem, ale určitě jsou všechny prožité! A o to tady jde.

Nový rok bude mít opět čtyři roční období, dvanáct měsíců. Budete vstávat a vařit si kávu. Stále budete navštěvovat svou oblíbenou restauraci a se svou kamarádkou proberete všechno možné! Tohle se přeci měnit vůbec nemusí. Ale zamyslete se nad sebou. Jste spokojeni s minulým rokem? Udělali jste vše, co jste chtěli? Pokud ne, přesuňte to na tento rok. Vytvořte si přesnou mapku vašich cílů. Nebojte se přidat bláznivý nápad a nebojte se, si splnit právě tento rok vaše přání. Udělejte tento rok VAŠIM.


Sedíte stále zachumláni v dece? Tak v ní zůstaňte. Klidně si tuhle chvíli udržte tak dlouho, jak jen můžete. Protože jste to vy, kdo má v rukou svůj život. Tak proč ho nenaplánovat, jak si přejete vy! Máte splněno? Víte, co chcete prožít? Tak se nebojte! Držím vám palce! 😊

Související obrázek

VOL

10. ledna 2018 v 21:03 | ZIP_photos |  REakce
Za pár dní se otevřou volební místnosti a rozhodne se o dalších pěti letech. Ježe mnozí se ptají, koho volit?!

Propagovat svého kandidáta můžu a možná i některé ovlivním a zvolí ho spolu se mnou. Ale takhle jednoduchý úkol se v nás neodehrává. Na základě druhého zvolím hlavu státu. Tohle přece nemůžeme udělat. Nebo můžeme? Stačí názor druhých?

Je pravdou, že slavné osobnosti se nebojí nahlas říct, koho chtějí zvolit, ale taky si pak přečtou vlnu kritiky, jak jsou hloupí, když volí právě JEHO. Tudíž nechci být mezi nimi a pročítat komentáře s urážkou na mou osobu. Ono přeci stačí, abyste věděli vy, koho zvolíte!

Kandidáti jsou pestří a mnozí se snaží opravdu usilovně, přesvědčit vás, že on je ten správný. Sociální sítě jsou zaplaveny jejich úspěchy a kolují zde videa, kde ­­"bojují" v aréně.

Přesto chci ale apelovat na všechny voliče, kteří neví koho nebo zda vůbec k volbám jít.

JDĚTE:
A) Každý hlas se počítá
B) Pokud nechcete Zemana, neodkládejte nic na druhé kolo, pokud bude mít víc jak 50% hlasů, žádné druhé kolo nebude
C) Nic není předem jasné, vše se mění před urnou
D) Být občanem svobodné a demokratické země znamená, že si za svým názorem a za svou volbou stojím
Pokud jste příznivci Zemana, prosím. Asi pro vás opravdu znamená slušnost, loajalitu, autoritu, reprezentaci a důstojnost. Pokud ne. Jděte volit už v prvním kole! A volte právě toho kandidáta, kterému věříte. Bude naši země vést správným směrem, umí vystupovat, reprezentace není hanbou a nemá zapotřebí nikoho urážet.

Tak příjemný zbytek večera a hlavně,

VOLTE!

Ahoj 2018

1. ledna 2018 v 10:31 | ZIP_photos |  REakce
Další rok za námi!

Doufám, že jste měli Vánoce plné lásky, klidu a míru. Vypli jste sociální sítě, věnovali se rodině a přátelům. Nikam nespěchali a nedělali si zbytečné vrásky. Pokud jste si odpočinuli, máte před sebou první schod roku 2018.
Přesto není na škodu se ohlídnout zpět. Rok 2017 byl hektický, z řad sociologů nebyl nijak oblíbený a mnoho lidí na něj rádi pozapomenou. Pravdou je, že ani já si tento rok nijak zvlášť nezamilovala, i když úspěchy v něm byly.

Nicméně máme nový list papíru. První schod do neznáma. Vezměte do rukou péro a napište si alespoň pár úkolů pro nový rok. Začněte větou JÁ CHCI, zapomeňte na věty typu - já musím. Pak se vše bude plnit lépe.


Těším se na další články, vaše komentáře a na události, které doufám budou hřát u srdce!