Lepší jak ONI

30. listopadu 2017 v 14:56 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Všichni se někam ženeme. Pořád je nám připomínáno, že máme zpomalit a život si užívat. Ženské časopisy, televizní pořady a všichni, kteří si život údajně neužili a radí, abychom zpomalili, zaměřili se na rodinu, na naše koníčky a život prožily. Jenže my chceme přece víc! Mnozí z nás chtějí peníze, kariéru a velký dům. Co pak?
Na tohle vám odpověď nedám dnes a možná ani příště. Přece jenom, spěch za něčím víc je důležitý. A to se vám teď budu dokázat. Nebudeme si pořizovat vetší dům nebo ohromnou kariéru. Očistíme své JÁ. A budeme se snažit být lepší než ONI.

Že není svět růžový a že se dějí hrůzy, víme všichni. Nedá se tomu ani uniknout. Ale ono je to i dobře. Nemůžeme utíkat před něčím, co se nás sice bytostně nedotýká, ale dotýká se to naší morálky, našich práv. Když někde lidé hladoví, nehladovím já. Proto mě to nemá zajímat? Když někde lidé nemají lidské práva, ale mám je já, nemám mě to zajímat? Když někde nemůžou lidé svobodně milovat, ale já můžu, nemusí mě to zajímat? Samozřejmě by mělo. A snad i bude.

Snažme se být víc než ti, kteří se o to nezajímají a pomozme lidem. Jak?
Existuje široká škála organizací a institucí, které zašlou vaše peníze, oděv a nepotřebné na věci, kde se potřebnými stanou. V šatnících máme tolik oblečení, že bychom oblékli celou zeměkouli. Nenosíme vše, schováváme je zbytečně. A co se týká peněz, nemluvím o převratné částce, díky které vy budete na mizině. Stačí malá částka, opakovaná nebo jednorázová. Ale důležité je začít, udělat ten první krok.

To, že my žijeme ve státě, kde máme vše, není podmínkou budoucnosti. I když se nám možná blýská na lepší dny a o jídlo nouze nebude, lidská práva nejsou samozřejmostí nikde. Každý den se porušují, lidé zakrývají oči, média o nich nemluví. Ale MY můžeme. Upozornit na to, že ve světě nejsou lidé akceptování pro víru, lásku, barvu nebo názor, je možná i povinností každého z nás. Amnesty International je jedna z organizací, která se snaží lidem pomáhat. A vy můžete taky. Stačí sdílet, kliknout, podepsat nebo klidně i něco málo zaslat.


Jsme lidé. Humanita se nám stává cizí. Nezavírejme oči před tím, co se nám může stát denním chlebem.


Výsledek obrázku pro humanity
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 alenakortanova alenakortanova | 30. listopadu 2017 v 17:59 | Reagovat

Děkuji za hezký článek. Mluvíte mi z duše.

2 Eliss Eliss | Web | 30. listopadu 2017 v 18:11 | Reagovat

Přispívám na charitu, je mi líto lidí co nemají ani to minimum... :-(

3 jsemucitelka jsemucitelka | Web | 30. listopadu 2017 v 18:16 | Reagovat

Já jsem zastáncem toho, že nejlepší je stihnout úplně všechno, život se má prožít a ne přežít. Všechno je to jenom o organizaci času, když člověk chce, tak to jde. Nevidím nic špatného v tom, že se člověk chce prostě občas realizovat sám v sobě a nemyslet při tom na druhé. Každý z nás jsme osobnost a potřebujeme dál růst.

4 Matthias Matthias | 5. prosince 2017 v 9:47 | Reagovat

Lidská práva mají všude - jsou totiž daná přirozeně.

Akorát někde je omezují vlády víc, někdy míň. Ale nikde nikdy ty práva nemohou být nikým "vytvořeny", protože jak říkám, existují přirozeně.

5 hrachajdice hrachajdice | Web | 5. prosince 2017 v 9:58 | Reagovat

Nemyslím,že charita se nám stává cizí. Naopak, lidi dávají víc než kdy jindy a tu situaci si uvědomujou  .

6 Lenn Lenn | E-mail | Web | 5. prosince 2017 v 10:46 | Reagovat

Souhlasím se vším napsaným. Často si neuvědomujeme, co všechno máme a větší bohatství než velký dům a kariéra je určitě dobré srdce. Sama občas vyřazuji nepotřebné věci z šatníku a dávám těm, kteří ho potřebují více.

7 J.R. J.R. | Web | 5. prosince 2017 v 18:05 | Reagovat

Všichni by měly pomáhat druhým během celého roku a nejen o Vánocích :-? upřímné pomoci není nikdy dost ;-) .

8 Markii Reed Markii Reed | Web | 5. prosince 2017 v 20:47 | Reagovat

Vždy na vánoce posílám nějaké penízky lidem, kteří to opravdu potřebují. S tím oblečením máš pravdu - mam celou horu oblečení, kterou nenosím, a která je mi úplně k ničemu. Děti v dětských domovech by se určitě radovaly.

Některé věci nám začnou chybět, až když o ně přijdeme, byť jsou to prosté banality. Máme jídlo? Bereme to jako samozřejmost, že máme čím ukojit svůj hlad. Teď si představte, kdybychom byli na ulici, neměli ani korunu a žaludek by chtěl trošičku jídla. Buďme rádi za to, co máme!

S pointou tohoto článku naprosto souhlasím!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama