Říjen 2017

To je moje lopatka!

31. října 2017 v 17:28 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Člověk by řekl, že je už bitvy u konce a po volbách se vše uklidní, strany se stáhnou to sněmoven a budou si tam své problémy řešit sami. Vytáhnout kyblíčky, sednou na písek a budou se předhánět, kdo postaví lepší hrad. Požadavky? Stabilnější? Promyšlenější? Bytelnější? Nikoliv. Ale na plánu bude vyšší, rychleji postavený a ekonomičtější. Ne však ze stran mravenčků a jiné malé zvěře, žijící v písku, ale ze strany dětí.

Nicmémě možná se mýlíme a hrad nebude takovou hrozbou, který stejně někdo musí postavit, jako spíše samotné děti. Protože některé z nich mají v rukou velké klacky, plné kbelíky vody a jejich plánem je, vytopit pískoviště nebo nastolit nová pravidla, že mravenci jiného druhu si budou muset najít jiné bydlení a jiné děti si sednou na okraj. O kom mluvím? …. Podle mě jsme vpustili na pozemek někoho, kdo nám ukáže ještě dobré ČORO MORO.

Program jedné strany připomínal vyhlazovací proces pro Českou republiku. Vystoupení ze všech možných společenství, osamocení a oplocení pískoviště tak, jak si to prý přejí ostatní mravenci. Ale opravdu si to přejeme? Mnozí mravenci ani neví důsledky, které vystoupení z EU způsobí a vyhození jiných mravenců zapříčiní jediné, nálepku státu, který v nouzi nepomůže, sám pomoc potřebuje a hlavně, vyhazuje mravence, které ani většina neviděla. Jak by taky mohla. Stát, co si postavil hlavu na mylných informacích z médií a myslí si, že si sám povede lépe. Naivita.


Podle mě ten pravý boj teprve započne. Protože děti si na písku vyhrabávají díru… Lopatky do rukou a ZAČÍNÁME.

Teď to neotevírej

23. října 2017 v 20:12 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Výsledek voleb sám o sobě říká, že strach je na místě a vydáváme se na cestu, která v sobě skrývá nebezpečí, protože úmysly zvolených představitel, jsou pro mě více než odporné.

Nicméně strach můžeme mít i sami ze sebe. Protože troufat si říct, že sám sebe znám a vím, co udělám.. je pošetilé. Snad vás přesvědčím, že věřit v sebe sama můžeme, ale spoléhat a slíbit, nikoli. Možná proto taky, SLIBY - CHYBY.

Jsou stavy, kdy je nám vše jasné, že za sebe neručíme. Třeba když vypijeme dvě láhve vína a máme u sebe telefon, kdy jindy užitečný přístroj a rádce v mnoha ohledech, se stává "přítelem" s nekalými úmysly. Zvedneme telefon, vytočíme číslo našeho bývalého a řekneme mu, že ta jeho nová je pěkná *** a že udělal největší chybu v životě. Jindy zavoláme své kamarádce a přiznáme se, že s jejím přítelem to byl jen úlet! Nebo rovnou zavoláme tomu chlapíkovi na jednu noc a uvědomíme si, že chcete celý jeho čas pro sebe. Takže nejen, že nás ráno bolí hlava a jsme ráda za tiché kouty v bytě, ale hlavně máme na displeji překvápko, kdy se nám všichni obvoláni snažili sami ozvat. Bývalý vás pošle do háje, kamarádka vás jde rovnou zabít a chlapík si vás smaže z telefonu. Takže ano, můžeme mít sami ze sebe strach, když víno leží vedle nás.

Když to není víno, je to brko trávy, které nás nemusí nutit k unáhleným telefonátům, ale rovnou nás převez na druhý břeh, kde je pěkně, veselo a hlavně, kde si nikdo neláme s ničím hlavu. Sedíte na lavičce, zimou se jemně trkotáte, ale oblékat se nechcete, máte zavřené oči, posloucháte hudbu, kterou si možná vymýšlíte nebo opravdu někdo v povzdáli zachytíte, je vám dobře, protože šéfa jste nechali v kanclu, peníze jsou pro vás nedůležité, protože nejsou přeci tím nejdůležitějším a i s malým obnosem se dá přece existovat a hlavně, nějak bylo a nějak bude! Ono z toho pomalu vyplývá, že zhulit se s kamarádem, je vlastně šikovná volba a snad ani ty rána nejsou tak krušné. Přesto je tady vykřičník a to -! Neznáte své meze! Tráva nepatří mezi ty nejhorší halucinogenní látky, ale nikdy nemůžete vědět, jak to vše na vás zapůsobí. Takže hrozí, že se vám parapet okna bude líbit a bude vám připadat jako trampolína nebo jakékoliv výzvy v sobě můžou skrývat nebezpečí. Takže bacha, můžete mít, a hlavně byste měli, mít ze sebe strach!

Tohle vše by se dalo uhlídat, NEPIJTE A NEHULTE. Nebo alespoň s mírou.

Přesto můžete mít ze tebe strach. Každý z nás má v sobě to temné já, které se umí chovat soběstačně a mnozí schizofrenní lidé vám potvrdí, že se nedá předpovídat, co udělá vaše druhé já a že ho hlavně neuhlídáte. Schizofrenie se dá včas diagnostikovat, a dokonce se dá brzo zjistit, ale kdo z nás jde dobrovolně k psychiatrovi a nechá si potvrdit, že je vlastně blázen! Možná ani nemusíte mít diagnózu, abyste v sobě neměli to, co za vás rozhodne a vrhne vás do hlubin nebezpečí.


Takže si jen připusťme, že všichni jsme sami sobě nebezpeční, ať už s láhvi vína nebo jen s pocitem, že naše duše je silná a neprobádána. Neznáme ji, nemůžeme ji řídit a nemůže předpovědět, co si bude chtít dělat. Nebo my? Nejsou to naše tužby? … Někde to já je a mnohdy si přejeme věci, které se bojíme pro krutost vyslovit, ale myslíme si je…

4 léta

22. října 2017 v 13:59 | ZIP_photos |  REakce
Dny důležitosti českých občanů, aby se dostavili volbám, skončily a nastala nálada, která se snad mohla očekávat. Nebo ne? Je ten výsledkem opravdu takovým překvapením?
Babiš tady zůstane, nikdo s ním do vlády nechce, ale stejně všichni půjdou a my si budeme stěžovat zase za pár měsíců, až půjdeme volit prezidenta.

Nicméně co s tím verdiktem? No asi si sedneme za počítače a napíšeme si statusy, jak jsme v háji, k tomu okomentujeme jiné statusy, jak jsme hloupý národ a jak ti, kteří k volbám nešli, udělali chybu a ti, kteří šli, špatně volili no a pak se uklidníme, vyspíme se a zítra se v každých novinách dočteme, co nás čeká a jak jsme to mohli očekávat. Takže mělo smyls jít k volbám?

Samozřejmě, že mělo. Ale ta skepse ničemu nepomůže. I když nejsem spokojená s výsledkem voleb, nechám to plavat, protože mi nic jiného ani nezbývá. A hlavně, po bitvě je každý generál.

Takže se smiřme s tím, co nastalo a ti, kteří ANO nezvolili, se musí smířit s tím, že slovenská pijavice, jak už jsem někde četla, si nás na pár let obsadí. Nebo se mýlím? Možná ano.

A tak hleďme objektivně dopředu. Máme neděli, venku nám prší, uvařme si čaj, pusťme si oblíbenou hudbu, otevřeme knížku a vypněme mediální svět. Alespoň pro dnešek.


Děkuji a pěkný zbytek neděle.


Sedni si!

16. října 2017 v 14:31 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Podzim je vážně tím nejkrásnějším období v roce a nenechám si to nikým vymluvit. Venku je příjemněji než v letních dnech, kdy se naskytnou většinou neskutečná horka nebo naopak takové zimnice, že si obouváte sněhule! Samozřejmě i podzim umí být chladný a deštivý, však je jen otázka času, než se tato jeho temná stránka dostaví a dopadnou na nás deprese, únavy a reklamy na blížící se Vánoce, takže než dojdou tyhle dny, užijme si venku ten příjemný den!

Proto si udělejte čaj do termosky, kupte si kávu a sedněte si venku. Vezměte do rukou knihu, noviny, prohrábněte věci v šatníku a přiberte teplou deku, kdyby zafoukalo a nenechte se rušit. A tím myslím i médii a blízkými trafikami, kde na vás bafá důležitá zpráva - volby se blíží! Kašlete dnes na ně. A odpočívejte.

Tento týden je téma týdne - Mám tě rád, ale…
Jak častá odpověď. Lidská, omlouvající, upřímná, přátelská… Vážně? Rozeberme si tuhle větičku blíže, ať už je za ALE cokoliv.

Žvaním
Hledat jasnou odpověď při těchto slovech, je jako hledat čokoládu v koblize. Najdete ji, proč by taky ne, když vám ji tam pekař prdnul, ale než se k ní dokoušete, máte v sobě těsto, co je nafouklé vzduchem. Takže stejně tak se cítíte, když tohle slyšíte. Víte, že tam ta odpověď je, proč by taky nebyla, když už s vámi protějšek mluví, ale než ji najdete, máte v hlavě dalších tisíc slov. Je to tedy jen prosté žvatlání, jak kroužit o kolo a neříct to na rovinu. Přitom, jsme ale upřímní, nebo ne?

Upřímnost
To určitě jsem, když už jsme tak hrdinští a snažíme se vše vysvětlit. Jenže žádný hrdina z boje neodchází, jsou to dva padlí válečníci. Jeden sice bojoval, ale uvnitř ho zlomilo vlastní já a druhý je pudlíkem, protože mu bylo zlomeno srdce. Přesto si myslíme, že jsme tak upřímní, když mluvíme k problémům.

Ať to tak nebolí
Stejné, jako když se spálíte a chladíte si ránu. Otupení na chvíli, popálení na hodiny. Bolest, svědění, puchýř. A přesně tak se budete cítit. Sice vám někdo zlomí srdce, ale nemůže vás to tak bolet, když vás má přece rád!

Nelžu?
A i tak tomu nemůžete věřit. Teda, ano, věřte! Pouštíte si studenou vodu na popálenu, ale na jak dlouho si to můžete dovolit? To budete stát u dřezu celý den? To vás bude čekat pěkný účet za vodu! Vůbec, postavte se tomu! Vezměte náplast, musíte si zvyknout, že popálenina bolí. Proto, vyslechněte si, ale nevěřte všemu. Kdyby se lidé měli rád tak, jak tvrdí, neubližovali by si, ne? Anebo ano, ubližovali, a proto se omlouvají, protože se mají rádi?
Má slova na konec budou je dovětkem.
Pokud ubližujete, omlouvejte se.
Pokud vám někdo ublíží, vyslechněte ho.
Buďte upřímní, opatrní, ale pravdiví.
Naslouchejte, ale nenechávejte studenou vodu téct dlouho.



Díky!



Listy depresí

5. října 2017 v 19:20 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Máme tady podzim a nestupuje vlna melancholií. Nevím, proč zrovna tolik lidí chytá deprese právě v tohle roční období. Když si vezmete fakt, že padající listí může být váš nový začátek, protože může ztvárnit odcházení všech zlých věcí. Pak taky to jemné sluníčko, které proniká skrz stromy na lavičky v parku, kde se na podzim sedávám a čekám, až spadne další lístek. Pak procházky mezi kaštany… Jednoduše. Podzim je krásný. Ale deprese jsou přesto typické. Tak kde vzít vůli žít?
Nedávno jsem dokoukala velmi depresivní seriál. Třináct důvodů proč je seriál pro mladé teenagery, tedy alespoň to tvrdí internet. Na druhou stranu není rozhodující, kolik vám je let, pokud chcete vidět, čeho všeho jsou "děti" schopné. Ano. Tak často vidíme, jak se v USA nějaký mladík rozhodl s pistolí v ruce vtrhnout do třídy a pomstít se svým spolužákům. U nás tento případ častý. Ale to, že si děti ubližují, časté je. A je tady opět otázka, kde brát vůli žít.
Já skloubila tyto dvě témata do sebe, protože jsem se na tento seriál dívala na podzim a když spojíte dvě melancholické věci, nemáte snad možnost přežít. Ale na druhou stranu vás to donutí se zamyslet. Co dělat, aby vše bylo pozitivnější a vy měli energii pokračovat dráhu života?

· MILUJTE - protože láska umí zázraky a může být hnacím motorem.
· ODPOUŠTĚJTE - protože proč se pořád na sebe zlobit, když s úsměvem na rtech jde vše líp
· UDĚLJET SI ČAS PRO SEBE - nejsme roboti a chceme si lehnout, vzpomínat, poslouchat hudbu, jít běhat, jíst čokoládu, pít víno, jít do kina… VYPNOUT
· SPĚTE - každý miluje chvíle, když leží zachumlaný v peřině, má zavřené oči a nikam nespěchá… protože to je vaše DOGMA - NESPĚCHEJTE
· SDÍLEJETE - to není lehký úkol, všichni něco řešíme, odkládáme přátelé a všechno pořád někam až až až.. přitom není nic důležitějšího, právě ve chvílích melancholií, sdílet společné chvíle s někým, na kom vám záleží.. klidně s kočkou!



Tak tedy, vítej… Podzime?


Výsledek obrázku pro deprese