Srpen 2017

Hon na duhové děti

29. srpna 2017 v 16:51 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Prohlížím si zprávy na internetu a nestíhám vše pohltit. Každou minutu se stane něco "velkého", "úspěšného" nebo "zdrcujícího", že média každou minutu vyplivnou titulky a titulky o všech těchto akcích. Když jsem měla v mobilu nastaveno, aby mi zpravodajská aplikace posílala vždy upozornění, když něco nového publikuje, můj mobil zvonil a zvonil. Přesto vše se dějí věci, o kterých média mlčí. Nebo nemlčí média, ale lidstvo globálně? Umění mlčet, tj. motto dnešních médií. Ne však všech. A ne všech lidí.

Pokud jste se zúčastnily akce Prague Pride, mohli jste se zúčastnit zajímavých přednášek o tom, jak ve světe lidé bojují se svou orientací, jak jsou týráni, utlačovaní, biti a pronásledováni. Tyto témata zas tolik zpravodajů nezveřejňuje. Ne, že by neměli informace nebo snad přístup k nim. Problémem je, že svět o nich nechce mluvit. Budeme dělat, že neexistují a ono to možná zmizí… To se však mýlí. Například www.amnesty.cz pravidelně věnuje dost pozornosti této problematice. A nedávno se věnovala i Čečensku.

Právě v tomto státě žádná tolerance homosexuálů, bisexuálů, transsexuálů neexistuje. Dokonce zde panuje tvrzení, že se v tomto státě žádní takoví lidé nenacházejí. A pokud ano, je s nimi následně zacházeno. Jsou mučeni, věznění, biti a v neposlední řadě umírají následkem všech těchto útrap. Proč se nikdo neozývá, proč to nikdo nezastaví? Správné otázky, ale žádné odpovědi. Média mlčí o týrání LGTB skupiny a společnost se vyhýbá myšlence vyvražďování menšinových skupin. Ale zas tak daleko od pravdy nejsme.

Téma týdne mě opět přinutilo, zamyslet se nad tím, co čteme a vídáme v médiích. Nejde o lež, kterou je možné zveřejnit, ale o skutečnosti, které ani zveřejněné nejsou. Možná si říkáte, že když se to neděje u nás, proč bychom se o to měli starat. Nebo snad, že si za to můžou sami, protože na sebe upozorňují apod. Ale i když se Česko ve většině případech tváří liberálně a chrání si záda registrovaným partnerstvím, nejsme o nic méně chránění faktem, že se to může dotknout i nás. Druhou věcí je, že mnohdy jsou v Čečensku lidé obviněni z homosexuality, i když homosexuálové nejsou a je s nimi následně zacházeno stejně krutě. Protože když se někoho potřebujete zbavit, přetvoříte jeho osobu dle svých požadavků.


Nebuďme slepí, nedělejme, že se nás to netýká. Jsme přeci ve 21. století. Nebo má Čečensko právo se takhle chovat?


Stále jsme to my

27. srpna 2017 v 15:25 | ZIP_photos |  REakce
Nedávno mi v padl před oči článek, kde autorka tvrdila, že tzv. ČECHÁČSTVÍ dávno vymizelo a prý jsme se z cest do zahraničí ponaučily a nenosíme ponožky v sandálech, nevozíme v kufrech lahvičky z hotelů a oni nemáme plné kapse propagačního materiálu. Autorko div se, mě se podařilo zase jedno ČECHÁČSTVÍ najít.


Dokud jsem nepřistála na jiný břeh, neuvědomovala jsem si, jak jsem pořád k sobě zlí. Ono si to neuvědomujete, pokud se nepohybujete mezi lidmi z jiných zemi nebo obecně mezi lidmi, kteří tu svou českou krev obohatili o slušnost a tak nemají potřebu stále závidět, pomlouvat nebo dělat věci jen z čistého principu.


Tak prudká změna mi vpálila ránu přímo mezi oči včera, když jsme se na letišti začala kupit s Čechy do jedné "brány." Tam přesně začalo to odporné chování. Být všude první, protože si naivně asi myslíme, že nám letadlo odletí, když nebudeme mezi prvními pěti. Závidět prioritní přístup, jelikož většina Čechů si nesáhne hluboko do kapsy, aby si takový přístup zaplatili. Ale když už ho nemám, nemusím přeci tak okatě závidět těm, kteří za letenku připlatili. Omluva za narážení je zbytečná, asi za to můžeme oba, ale taky se můžeme oba omluvit. Ne, to my přeci neděláme. Klidně do sebe vrážíme a neřekneme si ani půl slova. A hlavně, nechci čekat, až na mě přijde řada, protože když oni, tak já taky!


Jen jsem se chtěla obrátit za dnem, který mně opět připomněl, jak zlí k sobě jsme a jak nevychovaně musíme působit. Nicméně faktem je, že když se v tomto prostředí pohybujete každý den, ani vám to nepřijde. Takže já se zase otrkám a vrátím k tomu, že se nikdo neomlouvá za nechtěné vrážení, že zdravení asi znamená, že nám pusa upadne, že všichni si máme co závidět a že stále na něco nadávat znamená, BÝT ČECHEM.



Nestresuj se, ženská!

11. srpna 2017 v 9:21 | ZIP_photos |  Sedmnáct
TT mě dohnalo k přemýšlení a jeden zajímavý článek na internetu mi pomohl k vymyšlení článku.
Velikost je pro nás v mnohých věcech důležitá, někdy je zrádná a možná i určitou diskriminací. Výška lidí je však prý nedůležitá. Ale co když mluvíme o pohledu malých, tedy zakomplexovaných lidí? Je pak i tohle šumák? Určitě ne! Teda, možná. Velikost je zrádná.
Dostal se ke mě článek, ve kterém bylo uvedeno, že muž ve společnosti Google poukazánal na ne moc výkonnou kolegyní a muž dostal vyhazov. Hlasité feministky, vypíchněte mu oči! My ostatní se posunem dál.
Samozřejmě že jako žena cítím určitou potřebu zastat se žen, ale berme v úvahu fakt, že ne všechny pozice a povolání jsou vhodné pro obě povolání. Ani práce v kanceláří nemusí ženám vyhovovat. Pod nátlakem stresu, který prý vyvol kolega ženy, se spustila vlna nevole, že na nebyla v práci stoprocentní. Nicméně přiznejme si jedno, ženy. Pod stresem a nátlakem jsme mnohdy emociální bomby, co rády bouchnou. Muž si dá doma dvě piva a zajde si na fotbal. Žena rozbije dvě sklenice a neohřeje večeři.
Je pravdou, že matematika a fyzika může jít stejně dobře ženě, jako to jde obyčejně muži. ALE. Na řadě je stará dobrá psychologie a jednoduché rozdělení hemisfér. Žena má vyvynutější kreativitu, emocionální stránku, cit pro barvu a styl. Muž pak prostorovou orientaci, technické využíatí atd. Takže ano, muži jsou od přírody připraveni stavět domy, seřídit auto a žena vybrat odstín tapet a správný doják na večer.
Na co chci hlavně poukázat, že z poheldu malého člověk na mě číhá každý komentář pod uvedeným článkem na internetu. Muži se spustily do žen, které jsou podle nich jen dojné krávy, co si vezmou výstřih a krátké sukně a tak prý získavají důležité pozice, snaží se prý pořád něco dokazovat, jak umí držet pevný krumpáč v podobě vedení firem a jaká jsou vlastně urážlivé monstra, která nesnesou kritiku. Mně teda spíše přijde, že jste to vy, muži, co nepřijali kritiku genderové nerovnosti. Nicméně pravdu máte jen v tom, že naše těla umí být atraktivní a mnohdy rozhdonout, jeslti chcou zaměstnavatelé upocené hovado se skrvnou kečupu na košili po vydatném obědě, nebo ženu, co si ráno přivstane, aby vyzkoušela pět páru bot a tak byla připravená vyjít se správným outfitem.
Uzavřu to jednoduše. Možná nepatříme na stejné pozice. Ale urážet se umíme stejně.

Děkuji.