Lžu, jsem.

12. července 2017 v 10:31 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Lež má krátké nohy. Pravda bolí. Dobro vždy zvítězí. Zlo musí být pokořeno.
Není člověka, co tyhle věty nepronesl, neslyšel a není člověka, co v ně nedoufal.
Jako malým dětem nám bylo stále opakování, že s poctivostí daleko dojdeš a že se lež nevyplácí. Přesto se v životě octneme v situacích, kdy lžeme, abychom druhého uchránili před bolestí, ale hlavně sami sebe. Je nám lháno do očí a my víme, že pravda je někde jinde. Nenamítáme slova, která nám obalamutí smysly, a připouštíme, že by ta lež, mohla být naší pravdou.
Lžeme a říkáte si, tohle není můj hlas! Ale děláme to pořád. I když s tím chceme skončit.
Ten problém spočívá v samotném pojmu, lež.
Vysvětlit malým dětem, jaký je rozdíl mezi lží a pravdou, nebývá zas takový problém. Stačí jen:
LEŽ- ubližuje. PRAVDA- je jen to správné. Jenže během života zjistíme, že lež není vždy na překážce a mnohdy pravda je ta, z které rojíme slzy a s pravdou se dostaneme do takových problémů, že o její správnosti by se dalo polemizovat.
Přitom stačí, abychom si ujasnili, že nemusíme naše slova obohacovat o termíny pravdy a lži a stačí jen, že se uchlácholíme pocitem, že naše vyslovená slova mají někomu, nám, pomoci.
Možná máme pocit, že někdy neslyšíme náš hlas, ale hlas uvnitř nás, který LŽE. Co takhle se spokojit s faktem, že náš vnitřní hlas je ten, co ví, co dělá?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NaTyy NaTyy | Web | 12. července 2017 v 12:59 | Reagovat

zajímavá úvaha

2 Ginger White Ginger White | Web | 12. července 2017 v 13:56 | Reagovat

K zamyšlení..

3 youngphotos youngphotos | 22. července 2017 v 17:08 | Reagovat

[1]:

[2]:
Děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama