24/7 online

7. dubna 2017 v 17:37 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Má neaktivita bude připomenutou malým ohlednutím za dnešní dobou. Ohrané téma, stejné názory a změna nikde. Co je s námi špatně, že nedokážeme odtrhnout oči od kouzelného displeje a své zážitky máme potřebu digitalizovat a omezit tak naše maximální vnímání chvíle na polovinu a věřit tomu, že fotografie mi navodí stejný počitek?
Zavři oči, padá hvězda- mě motivovalo k zamyšlení se, co se stalo trendem dnešní doby- zachytit okamžiky na telefon. Když se soustředíte, aby bylo vše zastřeno a aby úhel byl do nejjasnější, nevnímáte situaci naplno a tak se může stát, že padání hvězdy prošvihnete. Stejně tak, jako kdybyste zavřeli oči.
Není novinkou, že si lidé své pokrmy fotí a sdílí na veřejných sítích. Nedávno jsme se setkala se zajímavým reklamním postem od nejmenované švédské firmy na nábytek, která si vystřelila z historie.
Neříkám, že mě nepotěší, když při brouzdání na internetu vidím sladké palačinky a javorový sirup. Ale aby každá druhá fotka o kolo oběda vypovídala o jídelníčku mých známých, je unavující. Ještě k tomu, jak vývojáři přidali možnost, vytvářet svá story a dokonce vysílat živě. Takže nejen že vím, kdo co jí, ale taky mám u toho živý komentář a mám možnost zeptat se strávníka, jaký z toho má pocit.
Opravdu potom vše má jídlo své kouzlo? Vím vůbec co jím? Kde se ztratila individualita a hlavně, soukromí. Kde je okamžik jedinečnosti a přece tak opěvované v amerických filmech, být všichni spolu a vychutnat si tento dar (není myšleno sarkasmem.)
Stejně tomu tak je, když jdete s kamarády ven, Vyfotíte svůj outfit, přidáte místo, nejlépe nějakou cizí destinaci a hlavně, spojíte se živě! Co pak máte ze společného času?
Nikdo na vás nekouká, jako na blázny, protože se stalo samozřejmostí, že sedíte v parku na lavičce a lidé před sebou mávají telefony, mluví v podstatě samí pro sebe a žijí jiným životem. Protože svět virtuální není ten, kterým vám patří. Ale ten, který patří sledujícím, komentujícím, lajkujícím a všem, kteří na vás klikli.
Problém vidím v tom, že si nevychutnáváme dostatečně okamžiky jedinečnosti a díky posedlosti, vše si zaznamenat, nezaznamenáme si to právě tam, kam bychom měli, do paměti. V mobilu je to hezké, ale není to vaše.
A co se týká jídla, nechte focení na dealerech restaurací a obecně na lidech, co po vyfocení vyhodí jídlo do koše, protože bylo z prosté gumy, aby vypadalo a drželo co nejlépe.
Pojďme žít a nechme fotografy, ale svou profesi opět dělali jedinečnou a pro nás zajímavou. Aby fotografie nebyly nudou, kterou dotykem posunete dál, ale aby byly předmětem, který si koupíte a pověsíte na zeď.

Bye my life, welcome fake life.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 7. dubna 2017 v 18:17 | Reagovat

Když si vezmu obyčejnou situaci, kdy v naší škole o přestávkách úplně každý kolem mě sedí a má zarytou hlavu v telefonu, leze mi mráz po zádech a je mi z toho opravdu zle....

2 Eliss Eliss | Web | 7. dubna 2017 v 18:28 | Reagovat

Já nemám potřebu  pořád koukat do telefonu a sdílet vše na sociální sítě...

3 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 7. dubna 2017 v 18:47 | Reagovat

Na ty palačinky bych se teď docela ráda podívala. :D

4 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 7. dubna 2017 v 18:49 | Reagovat

Zajímavé, ta anketa mi nefunguje 8-)

5 Honza Honza | Web | 7. dubna 2017 v 20:45 | Reagovat

Zajímavé na těch telefonech a dalších technologiích je, že nebylo možné detailně vyzkoumat jejich vliv na vývoj jedince. Obecně všeho s mírou samozřejmě. Uvidíme tedy až za takových deset a více let, jak moc čučení do mobilu škodí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama