Aneb špatný směr

6. března 2017 v 20:40 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Probudila jsem se včera.

  • Vysoké školy mají přebytky a nedostatky
Prý máme vysokou úroveň vzdělaných lidí, ale nízkou úroveň těch, kteří našli zaměstnaní ve vystudovaném oboru. Dětí se v patnácti ptáme, co by chtěli dělat po zbytek života, hlásí se na vysoké školy, které mají slabé síta a čísla maturantů rostou, přitom znalosti tomu odpovídající klesají, vysoké školy neví, jak nalákat mladé lidi, nezvládají přijímací řízení, zadávají nesmyslné testy a požadují mimo školní aktivity, ale u testů je bilance bodů nízká. Školy se náhle přeplní, v prvním semestru prosejí, ale s diplome v ruce běhá po světe tolik lidí a nevědí, co dělat.

  • Svět nemá co jíst a tak prohloubím propast
Propast mezi chudými a bohatými se stále zvětšuje, škvíra je tak velká, že světadíly do ní padají po hlavě. Bohatí se nestarají o chudé, přihazují kosti, které chudí přijmou a vypracují na požitek pro bohaté. O chudé se nezajímáme, uchlácholíme je nadacemi a lepšími zítřky, díry zalepíme školami, které fungují jen na oko, vodu přivezeme jednou za čas a léky necháme na dobrovolnících kteří se vrátí tak nemocní, že sami se v látkách musí koupat. Utečence nechceme, sami bychom někam utíkali.

  • Bez víry to nejde, s vírou přichází válka
Lidé bez víry nepřežijí, ale jejich cíle jsou pro svět nebezpečné. Lidstvo se necítí bezpečně, má strach a nechá se uchlácholit lepšími slovy koránu, vysvobozením. Neznají meze, zabíjejí druhé, sebe obětují pro slávu víry. Náboženství drží zbraně. Neumíme si s tím poradit a tak vraždíme taky. Zakazujeme a vedeme tiché spory, tajné války, uplácíme druhé a své lidi uvězněné neprávem (což bych určitě netvrdila, pokud se ve státech s jejími zákony neumíš přizpůsobit, nejezdi tam) chceme zpět za podmínku, že sami vrahy propustíme do spáru božstev a necháme jejich ruce naplnit střelným prachem.

  • Zapomínáme na hranice slušnosti a hulvásti, volíme lidi do funkcí, kde nemají co dělat
Byli jsme národ, co se mohl pyšnit svým prvním prezidentem, nemuseli jsme se stydět ani po revoluci, ale sklopme oči teď a zamysleme se, kdo nám sedí v čele státu. Díky bohu, že sám nic nezvládne a potřebuje jiné chytré hlavy, které si na účty připisují cifry za prosezené hodiny s mobilem v ruce a urážkami na druhé. Do čela světa posaďme člověka, co si hanbou svých slov nevidí na boty, omlouvejme ho neschopností žen a jejich slabostí, i když ve světě ženy měly své postavení a byly ochotny se všeho vzdát, aby stát měl co jíst a byl na sebe hrdý. Nechme, aby člověk co je posměškem pro svět, vedl nás kroky, které neumíme uhlídat.

Závěrem se chci zeptat, kam míříme, co můžeme změnit a má to vůbec cenu?
Jsem pesimista v optimistickém světě s realistickým podtextem bez ducha přítomna.

Závidím řekám
Závidím jim
Závidím cestám
Závidím jim
Závidím horám
Závidím jim
Závidím mořím
Závidím jim
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 7. března 2017 v 7:25 | Reagovat

Celý svět se řítí do záhuby...

2 Honza Honza | Web | 9. března 2017 v 10:27 | Reagovat

Podle mého je problém hlavně v tom, že se celý náš svět točí kolem peněz. A kdo jich má víc, chce jich ještě víc a nikdy mu nebudou stačit. Díky tomuto principu hamižnosti se pak tvoří špatné zákony, ničí příroda, tvoří propasti mezi lidmi, válčí, ...
Záleží, jak se na svět člověk dívá a podle toho se dá odpovědět na otázku na konci článku. Co můžeme změnit? Jedině své chování, díky kterému se pak dějí věci tak, jak se dějí. Kam míříme? To nikdo neví, ale všichni víme, že spíše někam negativním směrem a každá generace si uleví, že jich se to už týkat nebude. Ale kdoví...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama