Únor 2017

Být učněm svého podvědomí

27. února 2017 v 21:00 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Lampa mi svítí do stránek knížky, hází jemné stíny na bílou zeď. Psrty se opírají o hřbet knížky, paměť si snaží zachovat části příběhů, oči pohlcují písmenka. Ale mozek chce spát a nechat tělo odpočinout. Uvést mě do říše, kde nejsem pánem a kde mým pocitům velí on. Chci toho tolik stihnout a nedovolit, abych se octla na louce, s pocity tíhy a prázdnoty, se zabodnutým nožem v srdci. Chci být vzhůru, číst a mít pod kontrolou své tělo. Protože jedině před usnutím mám poslední chvíle, kdy si můžu život korigovat.

A přesně tak to je. Berme to jako určtitou metaforu. Před spánkem jste páni svých životů, víte kam vám směřuje mysl, máte jasno, co chcete a co se bude dít. Situaci můžete změnit, stačí jen zavelit. Ale hned, jak zavřete oči, tělo vám upadá, těžkne, odchází pryč a vaše mysl, vaše podvědomí je najednou vašim pánem. A vy se musíte nechat unést.

Říká se, že sny jsou vaše touhy a myšlenky ze dne. Cokoliv ve snu zažijete, jste někde viděli, tajně o tom uvažujete nebo si to přejete. Ale většinou se to týká těch zlých snů, ty dobré věci se nám zdají podstatně méně, naše mysl vynaloží na zlé a těžké představy více síly a tak se hlouběji zapíšou, navíc jakákoliv bolest a strach nám připadají fascinující a rádi si to uchováváme, i když si myslíme pravý opak. Právě naše snaha o to, aby jsme na to zapomněli, donutí náš mozek, aby si vše uchoval.

Je tedy zvláštní, jak můžete řídit váš osud, být vládcem cest, mít jasné koleje a během pár minut přijít o tuhle funkci a mít na sobě břímě své mysli.
Jakoby během dne nezáleželo vůbec na ničem, co jste podnikli a udělali, protože v říše snů vše ztratíte. A určitě se vám stává, že vám váš spánek a jeho neveselé sny naruší celý den. Má to takovou sílu, že se bojíte usnout a nechcete být někde sami. Protože vaše podvědomí vás tahá za provaz, kterým máte omotané city a nálady. Tahá a udává směr.

Spánek je úžasný, protože si odpočinete. Ale je to i velmi zvláštní cesta, které se podobá smrti. Nidko neví, co přichází po posledním vydechnutí a možná je to jen další spánek. Váš mozek neprojeví žádnou aktivitu, ale vaše mysl pracuje s vaším tělem na druhé straně. A tam nemáte už žádnou moc, abyste se probrali, velili a žili.

Vítejte ve světe snů.


Vloha- TOUHA

20. února 2017 v 19:51 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Přirozená lidská tužba, vlastnost, chtíč, který má své hranice, svou podobu a svůj důvod. Přesto se tomu bráníme, nechceme si přiznat svou dogmu a vidíme v tom jen negativismus.

Začíná to nevinně, na písku si postavíte s kamarádem hrad a válčíte o moci nad celým pískovištěm. Když se kamarád nedívá, na hrad mu šlápnete, polijete ho vodou, zaházíte klacíky, jen aby moc byla vaše. Stejně tak se chováte u hraní her, kde jste schopni udělat cokoliv, abyste vyhráli, aby moc byla ve vašich rukou.
Ve vztahu jste to vy, kdo rozhoduje, kdy půjdete do kina, na co, s kým, co budete pít (pokud vůbec budete moct pít), jestli si obléknete bílou košili s modrými puntíkami nebo modrou košili s bílými puntíkami. Jednoduše chcete mít dění vašeho vztahu pod kontrolou.

Nebo patříte mezi ty, kteří si nechají ve vztahu poroučet nebo mezi ty, kteří si myslí, že jejich vztah zná rovnocennost? Ta ve své podstatě neexistuje, což objasním o pár řádků níž. Ale věřte nebo ne, chcete to být vy, kdo rozhodne.

Asi bych pro vznik moci využila psychoanalytický model S. Freuda.
  • ES- ONO- ID
Touží po blaženosti a slasti. Udělá cokoliv, aby se mu splnily chtíče. Ale zdaleka by nemohl převzít moc. Zde se ale rodí ty nejpřirozenější chtíče.

  • ICH- JÁ- EGO
Zde jsou chtíče pod kontrolou reality. Uvažujete, zda je možné, abyste si cíle splnili. Moc možná je, ale stále by to bylo málo, někdo by vás mohl oklamat.

  • überich - nadjá - superego
A máme klíč k truhle moci. Protože princip dokonalosti vědomé je právě ten poslední kousek mozaiky, aby vaše moc byla jistá a dobře hlídaná.

Takže ano, každý máme v sobě chuť po moci a všichni chceme vládnout. Z biologického hlediska to dává jasný smysl, chcete být tou silnou bytostí, aby vás nemohl nikdo ohrozit, uděláte cokoliv. Což přináší další bod, kde jsou hranice.

Řekla bych, že hranice se vytváří po dokonaní katastrofy.
Například abyste věděli, kolik můžete utratit, vše rozházíte. Pak vám začne foukat na nohy a vám došlo, že nemáte peníze na boty. Tady bude hranice.
Pak je jasná hranice v tom, kolik lidí necháme umřít, abychom zjistili, kde je hranice lidské krutosti a kde končí moc, nikoliv jeho tužba.

Takže máme moc a jasný chtíč. Hranice krátké a nedokonalé. V každém z nás je a zbavit se ho nechceme. Nebo snad... zbavili byste se ho?


Femi...hnus

16. února 2017 v 14:04 | ZIP_photos |  REakce
Minulé týdny jsem se setkala se článkem, kde si skupina feministek rýpala vlády a terminologie těhotných žen, včera jsem v nejmenovaném týdeníku, který se mi opravdu líbí, a veškeré články mají svou subjektivně zabarvenou objektivní pravdu, našla další článek ohledně genderové nerovnosti.
Spíše než genderová nerovnost a hnutí feministek, mi tohle připomíná stupiditu a nudu žen, které místo toho, aby své děti vychovávaly k perspektivnímu náhledu na svět, sype ze sebe blbosti a plní jimi internet.
O co tedy šlo.
Nikdy jsem nijak zvlášť nepozorovala český feminismus, protože jsem si nevšímala ničeho zvláštního. Mám jen menší ponětí o historii feminismu a jeho dění v Anglii, kde měl své opodstatnění a kde dávám za pravdu ženám, které neměly právo volit, říct svobodně svůj názor a byly otrokyně mužů. Jenže od té doby se dost změnilo a myslím si, že otrokyní se stává ženou dobrovolně a pokud je k tomu donucena, pak to nemá nic společného s feminismem, ale s lidskými právy. A to jsme na jiném břehu.
První článek jsem zaznamenala na internetu, kde na mě vyjel titulek s myšlenkou: těhotné ženy se nebudou nazývat těhotnými ženami
Jedná se o skupinu transgender, tedy o lidi s přeměněným pohlavím a právě této skupině se nelíbí pojmenování. Byli by raději, kdyby se těhotné ženy nazývali těhotnými lidmi, tedy už byste se nesetkali- těhotná žena má komplikace, ale těhotný člověk má komplikace. Prý je uráží pojmenování ŽENY, když ve své podstatě ženami nejsou.
Zdá se mi to absurdní, aby těhotná žena nebyla nazývaná ženou, když je z biologického hlediska jasné, že muž to být nemůže a pokud se jedná o transgender, pak se přeci cítíte jako ženy, pokud jste byli muži a pokud jste muži a byly jste ženami, jak můžete otěhotnět? Jste přeci muži, ne?
Nemám nic proti transgender, ale tohle je už vrchol mého chápání.
A ten další článek byl snad ještě horší, protože mi na hlavu klepalo železné chápání hlouposti.
Prý se feministkám nelíbí, že jsou maminky v učebnicích zobrazovány u sporáku a tatínkové jsou hrdiny, kteří nosí z práce peníze. Proč nemůže být maminka nakreslena u počítače a tatínek s vysavačem v ruce?
No opravdu moc nechápu, co se chce dokázat malým dětem tím, že změníme obrázky v učebnici, když doma vidí úplný opak. Učebnice se nestává reálnou.
Pokud schvaluji nějakou cestu, pak je to genderová nerovnost vůči nestejným platům za stejně vykonanou práci anebo nedostačující možnost pracovního uplatnění obou pohlaví. Ale abychom sem tahali feminismus a snažili se změnit učebnici pro děti a zakázat knihy, kde jsou maminky jako kuchařky, pak už opravdu nechápu, co nastane.
Raději bojujte za lidská práva...

D.. jako elixír

14. února 2017 v 20:50 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Dívám se z okna a mé oči nedokážou proniknout přes tu těžkou mlhu, která se vznáší nad celým městem. Na mém stolku stojí zázvorový čaj, který svým silným aroma vytváří paměťovou stopu do mozku. V ústech vyvolává erupci chuťových buněk, ze začátku sladkost zázvoru, nahrazena jeho štiplavou silnou prudkostí a nakonec vše doladí jemnost medu. Perníček, který leží vedle hrnečku, připomíná Vánoce a počasí venku by se tomu nebránilo. Mám jasnou otázku, co je nejdůležitější orgán v lidském těle?
Chci opustit sféru biologie, protože tam bychom uvízli hned u první myšlenky a naše fantazie by nemohla otevřít brány psychologie. Proto zapomeňte na fyziologickou podstatu orgán v lidském těle a pustě semnou do říše citů a emocí.
Srdce
Každou bolest vnímáme intenzivně, pokud s ní máme spojené city k druhým. Zrnko utrpení se prohlubuje hlouběji a snaží se dostat až dovnitř. Jednou ale odejde. Protože v našem životě nemáme čas, abychom každou bolístku uchovávali v srdci a plakali roky nad ztrátami. Najde si to cestu výše. Ale srdce se odprosí.
Naopak v příjemnějším slova smyslu, lásku si umí chovávat dlouhou dobu. Je to jeho osobní droga, kterou si vytváří od prvního nádechu a nedokáže bez ní fungovat.
Umíme žít, aniž bychom nemilovali a netrpěli?
Je to nejdůležitější orgán?
Plíce
Ten krásný pocit vyjít ven a cítit čerstvou vzduch. Plíce se roztahují a snaží se do sklípku nabrat co nejvíce. Každý náš krok doprovází nádech a další výdech. Neuvědomujeme si, kolikrát za den roztáhneme koš a kolik kyslíku projde naším tělem.
Co bychom dělali, kdyby naše plíce nečerpali čerstvá vzduch?
Bez kyslíku nedokážeme existovat, ale jsou plíce nahraditelné v bráně psychologie?
Mozek
Naše milovaná paměť. Plno věcí neuchová a některé si naschvál schová hluboko. Od malička se snaží vytvořit dost velký prostor pro celý život, abychom mohli fungovat jako lidé. Uzamyká naše vzpomínky, pocity si připíná k chutím, vůním, tónům. Někdy nás zklame, jindy mile potěší. Umí věci zkrášlit, zkreslit, změnit.
Kdyby nás opustila paměť, mohli bychom vůbec existovat? Měl by náš život smysl, kdyby se neuchovávaly alba vzpomínek?
Je tohle to nejdůležitější?
3 části, 3 podstaty a jedna stále chybí. Není orgánem, je elixírem života.
Duše

Pro mě nejdůležitější. Uchovávat si ji čistou, jasnou a pro druhé znamením.


Letáčky, sra¤ky

12. února 2017 v 22:33 | ZIP_photos |  REakce
Mám v oblibě každý den zkontrolovat zprávy aspoň třikrát.
  • Ráno
Protože přes noc jsou novináři schopni napsat články o událostech, co se staly minulý den. Vše upřesní, má to formu, srozumitelnou část a řečnickou utázku na konci.
  • Po škole
Jelikož dělám vše, abych oddálila nutnost, otevření knih a následné učení. Nicméně i odpoledne se dozvím nové události a ráda brouzdám po kultuře.
  • Večer
Rekapitulace dne, který přinesl mnohem víc, než nabízí hledáček. Občas se dozvím zprávy, co mi nedají spát, jindy se zasměji, usínám s pocitem radosti.
Nedávno jsem začala s rituálem a ráno otevřela aplikace. První tři zprávy byly o Trumpovi, protože můj chytrý telefon si pamatuje, že právě jeho tag je mým nejčastějším kliknutím, pak se objevily informace o Německu a následně přišel šok!
Titulek si přesně nepamatuju, ale nesl v sobě informaci o nespokojených zákaznicích a lidech na virtuálních sítí. Naši Sousedé si stěžovali na černocha, který figuroval v reklamě na sportovní oděv, a mezi řádky jsem se dozvěděla, že podobná situace se objevila i v česku. U nejmenovaného obchodu, který pochází z Německa, se v letáčku objevil černoch a opět figuroval v sekci na oděv. I tady jsem se mohla dočíst, že se to našim občanům nelíbí a stěžující si na tmavou tvář v letáčku, který obchází české domácnosti.
Naštvalo mě to tak, že jsem svůj denní rituál ukončila na pár dní, protože jsem byla znechucena, jak hloupí lidé jsou, když ve 21. století řeší letáčky v obchodech a jejich tváře na stránkách.
Máme zde velký problém. Naše společnosti si prohlubuje propast mezi chudými a bohatými, velká část země nemá co jíst, státy si hrozí válkami a my řešíme, zda je na reklamním letáčku běloch či černoch. Přitom je na místě, abychom přestali jednotlivé světadíly rozdělovat dle barev do kategorií a naučili se respektovat, že brány zemí jsou otevřené pro všechny a všichni musí pracovat. A slovo pracovat obnáší o možnost, nafotit reklamní letáček.
Ono to pro mnohé zní logicky, řeším reklamní letáček, řeším válu světadílů. Ale kdybychom akceptovali, že na letáčku může oblečení prezentovat marťan (a to by nevyvolalo rasistické diskuze) a stejnou mírou černoch, asiat nebo hispánec, nemuseli bychom otevírat okénka chatu a zbytečně se rozčilovat.
Doufám, že mě jiné zprávy nakopnou a já zavedu zase svůj denní rituál.
Mějte se rádi.
Pokud vám vadí tváře v letáčkách, neotevírejte je a do obchodu zamiřte po svých. I když i tady na vás někdo může "bafnout".
Nekomentuje rasisticky články na internetu, jste pro smích celé republice.

Neotevírejte zprávy.