Listopad 2016

Jsem emoční typ .. Ale u Titanicu nebrečím

21. listopadu 2016 v 19:20 | ZIP_photos |  _Fata morgana_
"Proč nebrečíš? Tobě se to nezdá dojemné? .... Ne promiň."
"Cccc, tak to končíš kámo!"

Když jsem poprvé viděla Titanic, bylo mi asi 8, nebrečela jsem, protože jsem nechápala tu obrovskou katastrofu. Brala jsem to, jako dlouhý film na lodi, kde se tančí, zpívá, maluje... A to, že na konci se loď rozpadne, byl doplněk. Ne nijak důležitý.
Ve 14 jsem film viděla znovu. Ale i tehdy jsem nebrečela. Chápala jsem, co se stalo, kolik lidí zahynulo a cítila jsem tu sílu nenaplněné lásky. Pesto však nic.
A teď v 18, nebrečím, když lidi padají do vody, ale když zbyli hudebníci zahrají naposled. Kdo zná film, jedná se o scénu, kdy se rozloučí zbylí hudebníci, houslista však začne hrát a všichni se přidají, i když ví, že se díky tomu nezachrání.
Mám srdce z kovu, když nedokážu brečet u Titanicu?

Nedávno jsem se dočetla, že byl provedený malý výzkum, jak moc ovlivňuje videa hudba a co si vybírají v reklamkách za záběry, aby lidi emočně vyšťavili. Hudba je jasná, pomalá a pokud možno, bezeslov. Protože ty jsou naškodu. Záběry co nejdrastičtější a pokud možno zpomalené. Možná znáte reklamu na UNICEF, kdy vám vnutí záběry chudých nemocných dětí. Ne, že by mi jich nebylo líto, to v žádném případě. Ráda těmto dětem pomůžu a budu se angažovat v pasivní charitě, ale uvědomujete si, jakou sílu má reklama? Je špatné, když nedokážete před obrazovkou plata? Ne! Možná vám v tu chvíli funguje rácio o trochu efektivněji a uvědomujete si, že se jedná o trik. Děti sice trpí, ale vy na rozkaz nezačnete brečet. Možná máte dobré rozpoložení a nemáte důvod si přiznat, co vidíte. Nebo jste tvrďáci a na Afriku máte svůj názor. Ono je to v podstatě jedno. Prostě nebrečíte.

Osobně jsem dlouho nedokázala brečet u svateb. Krásná chvíle to je, vždyť se berou dva lidi, co se milují a chtějí spolu strávit zbytek života. Ale mám kvůli tomu brečet? Ale i tady přišel zlom. Uviděla jsme na YT svatební video a bylo po překážce. Svatba je důvod ke slzám, ale z radosti.

Nemyslím si, že mám srdce z kovu, protože mě nedojímají uměle vytvořené scény ve filmech nebo reklamní triky. Prostě si to tak neberu. Ale i tak brečím. Brečím, když se emočně napnu, rozčílím. Brečím, když mě něco opravdu bolí. Brečím, když nezvládám situaci. Brečím, když slyším o lidech trpících v koncentračních táborech. Brečím, když mám před lidmi mluvit o konci.
Brečím uvnitř, když druhý trpí. Uvnitř trpím, když druhý brečí.
Nemám srdce z kovu. Umím brečet.


Vyjádři se

16. listopadu 2016 v 17:29 | ZIP_photos |  *Evolution*
Nedávno se moje češtinářka rozčilovala nad televizí. Nechápala, jak se stále můžou vysílat filmy z období komunismu, které si ve své době libují a naznačují, jak bylo dobře. Má tedy nastat doba, kdy bude téma KOMUNIMUS tabu? Je to správně?

Když vezmeme v potaz, že komunismus u nás byl přes 20 let, tak je to dlouhá doba na to, aby se netočilo. A pokud režisér chtěl, aby se film vysílal, nesměl nic proti komunismu propagovat. Takže, jak měli jinak točit? Není lepší brát tuhle dobu jako vykřičník pro budounocnost? A bylo pravdu líp?

NEBYLO. A jako vykřičník dobrý, ale pořád je malý! Protože stále jsou komunistické strany voleny a co víc, to procento není malé. Nicméně jsou země, kde je TABU slovo demokracie. Co pro tyto země udělat? Můžeme jim pomoci?

Tento článek chci nechat jako přemýšlející.
1) Chceš, aby TABU bylo připomínání kounismu?
2) Co udělat, aby demokracie nebyla TABU?
Vyjádři se! :-)

Godote, Godote

7. listopadu 2016 v 21:28 | ZIP_photos |  _Fata morgana_
Sedíte na lavičce u řeky a vidíte jen tu čirou krásu. V tu chvíli je svět čistý, nevinný, tichý, osamělý.
Přesto ale víte, že když se zvednete a odejdete o kousek dál, všechno tohle zmizí a vy zas uvíde strach, špínu, zbabělost, nelidskost. Čekáte, až přijde někdo, někdy, kdo vše spraví? Co by měl spravit a jak by měl tenhel člověk vypadat?
Ujasníme si pár bodů, které by měl dotyčný napravit.
  • Ekologie jako naplnění pojmu
Na jednu stranu naříkáme, jak jsou lidé stejně smýšlející, jak jdou za trendy a novinkami a vážíte si těch, kteří se vymykají většině. Když se před pár lety objevil hit ve zdravé výživě, lidé se začínali zamýšlet nad tím, co jedí. Není tomu dlouhá doba, co i ekologie našla své naplnění a lidí začínali nakupovat barevné tašky, aby správně třídili odpad a dokonce i obchody nabádají zákazníky, aby nosili vlastní tašky a chránili tak zemi. Chcete být těmi, co následují většinu a snaží se Zemi pomoci od špíny a zachránit tak pralesy, životy zvířat a budoucnost našich následovníků, dětí? Nebo budete ti, co nejdou s davem, a ekologie je jen pojem v knížkách?
Jít s davem není ostuda, pokud následuješ správnou myšlenku. Když jsi jako "ovce" a jíš zdravě, tvoje tělo ti děkuje a pokud jsi schopen vyhodit odpadky to správných tašek, tvoje Země ti děkuje. Být jako ONI je i dobrý výběr cesty. Stačí jen jí t s dobrou myšlenkou.
  • Lidská práva mají hlas!
Na světě je tolik lidí, co bojují za lidská práva, ale nikdo si jich nevšímá. Důvod je jednoduchý. Nejsou v médiích. Přesto existují a my bychom je měli následovat. Nejde o to, aby byli oceňování na veřejnosti, jde o práci, kterou dokážou vykonat. Nedávno si ke mně sedl kluk v autobuse, cesta to byla delší a jízdenku měl dopředu koupenou, a zeptal se mně, co chci do budoucna dělat. Když uslyšel, že chci, aby lidská práva měla svá opodstatnění, řekl mi, že to tak nikdy nebude. Je to jako boj s větrnými mlýny. Ale je to správně?
Na světě jsou stále diktatury, co lidská práva potlačují a co je horší, jsou lidí, obyvatelstvo, co neslyší na nic jiného, než na slova svých vůdců. Mají tihle lidé tedy možnost, poznat lidská práva?
Mají! Stačí jim ukázat, jak zlý jejich svět je. Není to nadlidský úkol. Poznají to sami. A až ten čas přijde, my musíme být připraveni, podat jim ruce a lidská práva ukázat!
I přes tohle, jsou na Zemi lidé, co lidská práva nemají a přáli si je mít. Věří v ně, ale jsou jim zakazována. Nebojte se za tyhle lidi mluvit. Nahlas!
  • Víra bude očištěna
Jediná věc, co dnešní víra potřebuje, je očistit jí od zkáz a pomluv. Rozlišit víru, náboženství a sektu. Problém lidstva je, že neumí správně definovat. Máme tak vyspělý jazyk, tolik slov a my stále zápasíme s definicemi. Proč?
Nebojme se říct, co je správné a co zlé. Nebojme se věřit. Jen neubližujme.
  • Homosexualita, feminismus = (ne)smysl
Pokud si vyhledáte historii feminismu, narazíte na Anglii, na sufražetky a dokonce na vás vyskočí jméno M. Thatcher. Ta s tím přitom nemá nic společného. Pokud herečky, zpěvačky, mluví na hlas o právech žen nebo se snaží poukázat, že jsou stále profese, které nejsou stejně odměňovány za stejnou práci, jsou z nich feministky. Přitom aby žena byla označena feministou, musí konat víc, než jen chtít stejná práva.
Stejně tak homosexualita je pojem, co je jakousi IN nálepkou. Jde o cit. Ne o image.
A teď, jak by ten správný člověk měl vypadat?
Mně je celkem jedno, jestli bude vysoký, malý, blonďák, žena či muž. Jelikož odpověď není ve visáži nebo pohlaví. Není to dokonce ani ve věku. Je to v nás.
Pokud budeme čekat, až přijde někdo, kdo nás zachrání a přijde v nějakou dobu. Nikdy se tak nestane. Jsme to my a je to dnes!

Nebo je to jen čekání na Godota?