Září 2016

S pravdou ven!

27. září 2016 v 20:04 | ZIP_photos |  _Fata morgana_
Mám strach vyjít s pravdou ven.
Mám strach říct, co si myslím.
Mám strach věiřt.
Mám strach milovat.
Mám strach žít...

Prvně, co je důležití si definovat, je rozdíl mezi strachem a úzkostí.
Úzkost- jev, který je pro nás neznámý a vyvoválá pocit nejistoty. Nevíme, z čeho to máme.
Strach- jev, který pojmenujeme a vyvolává pocit nejistoty. Víme, z čeho to máme.

Je tedy dost zřetelné, že strach je pojmenovatelný jev, který je nám známý. Když můžete jev pojmenovat, můžete s ním pracovat. Má své jméno.

Když si zapnete telivizi, nebo si koupíte noviny, což vás chválím, že jste ochotni investovat do tisku, dozvíte se spoustu hrůz, které se dějí. Samotné pozitivum se v novinách a ve zprávách hledá hůř a je ho tam podstatné minimum. Jestli se dějí pouze špatné věci a novináři nemají o čem psát, je to možné. Ale mnohem pravděpodobnější je varianta, že lidé raději čtou o hrůzách. Prostě se to lépe prodává.

Když už investujete, nebo zapntete televizi, je na místě, že se vám ježí chlupy, nevěříte svým uším a očím, bojíte se, máte strach! Kdo by taky neměl. Lidé se vraždí, neváží si svých věcí a všude vám hrozí, že se připletete do situace, ze které už nemusíte vyjít živ. To není strašení, to je realita. Řešení, jak se vyhnout nebezpečí může být:
  • Nebudu vycházet z domu
  • Nebudu cestovat
  • Nebudu protestovat
  • Nebudu svůj
Možná, MOŽNÁ, vám tyhle body zachrání život. Ale je vůbec na místě nazývat tohle dění životem?

Z čeho se však obávám a z čeho si lidé oprátku opravdu dělají, je strach, že nebudou šťastni jelikož jim v tom brání:
  • Nemůžu svobodně milovat
Láska je důležitý pocit bez kterého neumíme existovat. Přesto neexistuje svoboda v lásce. Homosexuálové jsou biti, uráženi, týrání. Ptám se, je tohle správně?

  • Nemůžu svobodně volit
Naše země tohle zažila. Stále existují státy, ve kterých slovo "svobooda" nenaplňuje svou definici a lidí nemůžou svobodně volit. Žijou v systému, který jim upírá lidská práva. Ptám se, je tohle správně?

  • Nemůžu svobodně věřit
Svoboda víry je důležitou podstatou existence člověka na zemi. Jelikož víra se zrodila s člověkem, měla by s ním i zanikat. Neměla by mu být brána, zakazována, předělávána. Kdo věří, dokáže velké věci. Přesto je víra někde otázkou svobody a někde otázkou povinosti. Co je to pak za víru, která svými pravidly omezuje moje svobodné dýchání? Ptám se, je tohle správně?

Existuje mnohem více věcí, které nemůžeme svobodně dělat a ze kterých máme strach, jelikož důsledky mohou být katastofální. Přitom milovat je lidské a nemůže člověk u lásky cítit strach. Volit je humání. Když se bojíš zvolit to, v co věříš a co chceš, proč bys měl žít? A když si ani nemůžeš vybrat víu, co má pak na světe platnost?

Zamyslete se.... Máte z něčeho strach? Můžete to změnit?
( Nejste v tom sami! )
Photo by: Google

K (za)myšlení

20. září 2016 v 19:12 | ZIP_photos |  *Evolution*
Cestou do města jsem slyšela v rádiu, že nějaká skupinka lidí vypálali bucoudí ubytovnu pro uprchlíky.
Já se ptám, VÁS, myslíte, že je to správné?

I.
Migranti přichízejí ve velkém počtu, ale ne do České republiky.
Česko je pro ně přestupnou stanicí, která se nestane víc, jelikož nejsme zemí, která jim vyhovuje. Přece jenom Itálie, Německo si musí poradit s většími čísly.
Pokud dojde k přidělení uprchlíků, myslíte, že ničení NAŠEHO majetku něco změní? Tyhle budovy jsou stavěny za naše peníze a budou za naše peníze opravovány.

II.
Připouštíte vraždu, když dovolíte, aby nevinní lidé byli zabíjení, protože si neuvědomujete pojem svoboda. Že chráníš naši zemi? Dost diskutabilní, kdy a kdo chrání naší zemi. Spíše bych řekla, že si ji chráníme, kdy se nám to zrovna hodí. Uvědomuješ si, že cestování je svobodnou součástí života?

III.
Situace, která nastala, není novinkou. Tahle vlna se otevřela ve své podstatě na začátku tisíciletí a pro mnohé státy dřív, když povolil režim. Utíkali bílí. Kradli. Vraždili. Ale zprávy toho nebyly, nedělaly se kvóty. Že bílí jsou vzdělaní? (...)

Pokud nevytvoříme místo, kde budeme všichni žít v míru, proč tedy vůbec žít?
Bojíte se? To oni taky.
Můj názor je, že bychom měli zastavit naše negativní smyšlení a pokusit se jim poskytnout místo, kde se budou cítit dobře a hlavně, BEZPEČNĚ, SVOBODNĚ. Když nebudou cítit nebezpečí, nebudou ubližovat.

A tak se ptám vás,
jste negativní? Taky byste zapálili obytné centrum?

Nebo se pokusíte jako já, pozměnit tuhle situaci a vytvořit pro naše děti místo, kde si lidé budou rovni...

Photo: Google

Zahrajeme si takovou hru

19. září 2016 v 17:44 | ZIP_photos |  _Fata morgana_
Tento týden začíná pochmurným počasím a já mám chuť si zahrát hru!
Má jednoduché pravidlo, přežij!

Budete mít jedinečnou možnost si se mnou navolit vlastnosti, postavu... Vše, co chete na vašem novém já!
Začínáme!

1. JMÉNO
Na tom nezáleží. Klidně se pojmenujte nějak bláznivě. Koukněte na stůl a první věc, kterou vidíte, zadejte. Takže, Sešit

2. POHLAVÍ
Chcete být silný muž a tvůrce světa?
Nebo něžné pohlaví, co se dokáže postarat o celou rodinu.

3. BARVA OČÍ, VLASŮ
Ani na tomhle nijak zvlášť nezáleží. Pokud budeme hrát do detailú (a v tom vám nebráním), přemýšlejte i nad kontinentem, kde chcete žít a přizpůsobte se obyvatelstvu.
Já budu hnědovlasá a hnědooká.

4. VLASNOSTI
Dost důležitý bod!
Všichni se teď budeme snažit vytvořit dle dokonalosti. To znamená, žádné negativní a zlé vlastnosti. Ti, kteří chtějí žít dobrodružný život, si tam přihodí něco ďábelského, ale jen proto, aby získali druhé.

Takže máme postavu. Má jméno, pohlaví, barvu očí a vlasů a vlasnosti.
Vytvořili jsme někoho, kým můžete být i vy. Jde vše změnit... Úplě vše.
Ale jste s tím spokojeni? Vidíte rozdíl mezi vámi? Víte, kdo doopravdy jste?

Celý život člověk poznává. Poznává svět a sám sebe. Snažíme se o osobě vědět co nejvíc, aby nás něco nepřekvapilo. Ale víme, co vše dokážeme udělat? V jakých situacích se zachováme správně a co je vlastně podle nás srávné?

-Nikdy bych nezabil
Když se budete cítit ohroženi, váš pud se bude snažit zachránit váš život.

-Nikdy nepokradu
Stahuješ na internetu? Platíš za to?

-Respektuju
...

-Nesoudím
Každý soudíme... Ale do jaké míry jsou tolerantní?

Takže si udělej dotazník vlasního já. Zeptej se sám sebe na otázky dnešní doby.
Nebo ti stačí jméno a necháš se překvapit?

Bod č.2 - Lepky, chůze, POZITIVISMUS

18. září 2016 v 16:27 | ZIP_photos |  _Fata morgana_
Pochmurná neděle a pro někoho pochmurné téma, zítra škola! Ano, opět se budu snažit pomoci těm, kteří tápou jak nad tou prokletou věcí vyhrát!
Tentokrát, jak to udělat, aby učení bylo co nejefektivnější.
Kdo je studentem, určitě poznal situaci, kdy se vám toho nahromadí na jeden týden KUPA a vy nevíte, čím začít a nejraději byste s tím sekli a počkali, jak to dopadne. Strategie dobrá... Teda, pokud vás nebude hryzat svědomí a pokud jste dost velcí flegmatici.
Ti z vás, kteří neumějí takhle kapitulovat (patří mezi vás i já), zkuste nějakou mou radu. Možná je znáte...
  • Rozvrh
Když se vám stane, že se učitelé na vás domluví a vás čeká 5-6 písemek na jeden týden, musíte mít rozvrh! Je dobré mít představu KOLIK tolik je v jednom předmětu, KOLIK vám zabere času jeden předmět a KOLIK času chcete tomu obětovat. Říct si tady NULA, je zbytečné. Pak nečtěte dál.
Ale pokud si uděláte představu nad jedním předmětem a pak nad zbylými 5, můžete si napsat denní plán, KOLIK a CO se chcete za jeden den naučit.
(PS: Nikdo se na vás nedomluvil, jen učitelům často vyjde, že se dokončí téma u 3,4 předmětů stejně.)
  • Barevnost
Znám hodně lidí co si lepí barevné lepky do diářů, na sešity, papíry a mají u nich poznámky. Mně příliš barev vadí a to i v sešitech, ale pokud vám to pomůže, polepte si sešity, napište si poznámky barevně a podtrhujte! To hlavně! Ne každý má sice schopnost, zapamatovat si věci graficky, ale to nevíte, dokud to nezkusíte
  • Nahrát, přepsat, chůze

Pokud lepky a barevnost není tvůj šálek čaje, můžeš zkusit si nahrát svoje poznámky a přehrávat si je ve volných chvílích. Nebo si věci přepisuj. Čas to sice zabere, ale pokud si tak efektivně zapamatuješ učivo, není to čas strávený užitečně? Možná jsi jeden z těch, co se potřebují při učení procházet. Tak neváhej a zapni krokoměr.
  • Přestávka
I když se musíš učit hodiny, dávej si pauzu a na chvíli vypni. Uvař si čaj, nezapomeň jíst a procházej se. Zajdi ven a obměňuj místa učení. Je dobré mít koutek, místo, kde se učíš pravidelně, ale jednou za čas ho změň. Stereotyp ti může způsobit, že budeš rezignovat, jelikož se ti místo bude protivit.
Kromě toho, ber vše pozitivně, buď klidný a věř, že vše dopadne na 100%.

Takže další malá rada na světě! Pokud ti byly přínosem, super! Hlavně nezapomeň, bez školy to nejde!

Photo by: Haní

Bod č. 1 - škola není peklo

15. září 2016 v 20:33 | ZIP_photos |  _Fata morgana_
Holá holá, škola volá!

Škola už zavolala a mnozí jsou v háji už teď. Začátek školního roku a učitelé už blázní. Písemky, úkoly...
Jak zůstat v klidu a být READY na tento školní rok? Musím být "šprt"?

Šprtem být určitě nemusíte. Je chyba si myslet, že šprti jsou v klidu. Ono totiž vědět, neznamená být šprtem. Šprt je člověk, co se šrotí nazpaměť, každá písemka musí být 100% , ale ne proto, jelikož ho to zajímá, nebo aby se něco dozvěděl, ale aby byl nejlepší. A tito lidé jsou v obrovském stresu a dokážou se pěkně sesypat, když jim něco nevyjde. Takže ne, touhle cestou se nevydávejte.

Mám pár rad, kterých se držím já a které obecně můžou pomoct všem, kteří o to stojí.

  • Zorganizuj si to!
Všem studentům doporučuji diáře! Možná máte mozek na data a zapamatujete si písemky na celý týden, ale co kdyby ne?! Navíc vám diář může sloužit jako zápisník úkolů. A opravdu není nic špatného na tom, když si zapíšete, co MUSÍTE, CHCETE a co byste MĚLI udělat. Je normální, že lidská mysl vytratí za den pár informací a úkolů, které jste dostali. Tedy, někde to uloženo je, ale abyste to včas našli...
Tudíž si vše zapisujte!
Například:
Úkol matika, naučit biologii, vytisknout chemii

  • Naplánuj to!
Další z bodíků, který někdo může brát jako trapas! Ale opět, lidská mysl vám pracuje pořád a jak vy si máte vše zapamatovat a jak máte vše včas udělat? Je sice pravda, že žena díky svému mozku, který pracuje jako ukládání věcí do šuplete, umí zázraky, ale co muži? Navíc i žena může zmatkovat. Co tedy radím.
Normálně si ve škole sedni a napiš, co chceš za ten den stihnout, co zítra a kdy se začneš učit na písemku. Patřím mezi ty, kteří se učí systémově dopředu a po kouskách. Osvědčila se mi metoda, kdy se nestresuju den před písemkou, ale v klidu 3 dny čtu učivo a učím se ho.
Například:
Naučím se angličtinu, češtinu, napíšu úkoly, zopáknu psychologii, půjdu běhat, zacvičím si, budu číst...

  • Nežij jen pro školu!
To znamená, že se nauč relaxovat! Někdo si sedne k počítači, někdo sportuje, jiný čte, ale hlavně něco dělej! Osobně čtu, chodím běhat, poslouchám hudbu... Jednoduše si najdi aktivitu, která tě přinutí vypnout. Ale ne tak, že ty zapomeneš, že existuje škole, ale že škola bude v pozadí, ty o ní víš, ale čistíš si hlavu. Klidně si najdi kroužky, které nejsou v rámci školy, najdi nový kolektiv, ale relaxuj!

  • Mysli na budoucnost!
Tenhle bod může přijít někomu zbytečný. Nicméně pro ty, kteří pracují systémově a věří, že v životě něco dokážou, není nic lepšího, než si uvědomit budoucnost. Nemusíte vědět, čím budete a kolik za to bude peněz! Na ty bych se rovnou vykašlala. Jelikož tahle myšlenka- a kolik ti to jako vydělá? .. Vás může dovést k práci, která vás nebude bavit.
Nicméně myslete na to, že vše, co se učíte, nějak využijete. Škola je základ a bez ní se nedá existovat.

  • Škola není peklo!
Určitě důležitá věc!
Pro někoho utrpění, ale věřte, bez ní to nejde.
Někdo žije s touhle myšlenkou celý život a vůbec mu nevadí, že nic nevystudoval, ale někdo si to vyčítá. V prvé řadě nejde o titul, peníze nebo prestiž. Jde o vás a o vaše zájmy. Jelikož se můžete vzdělávat, v čem chcete, můžete studovat hromady škol s úžasnými programy, můžete se dovídat nové věci a klidně i cestovat.

Pro mě škole není žádným negativem. Nikdy jsem ji tak nebrala. Za tohle musím poděkovat mojí mamince, která mě vedla k řádu a k pečlivosti. Díky téhle minulosti se nebojím jít dál, zkusit výšku a studovat to, co mě zajímá.

Věřte nebo ne, ale být tím burane,, co pořád naříká, jak se musí učit a jaký je chudák, jelikož nemá zápis... Tímhle být nechcete. Je to trapné, ubohé.


Buďte lidmi, co si s jiným sednou, popovídají si o životě, škole a plánech a nebojí se zmínit slovo škola. Jelikož jsou na sebe hrdí, ví, že bez ní to nejde a chtějí v budoucnu někým být.

(Photy ba Haní, park in London)

Zeptám se vás...

12. září 2016 v 19:01 | ZIP_photos |  _Fata morgana_
Sama sebe se občas ptám, co bych dělala, kdyby se něco stalo a já se domáhala spravedlnosti. U nás funguje systém přelívání hrnečků, "tisíce" dní trvá, než se na vás dostane řada a pak čekáte další tisíc na to, aby vás někdo vyslechl. Zda je vina na systému, je dobrá otázka. Možná to ve světě funguje stejně. Možná je to úplně normální. Kdo však má tedy tu moc mě ochránit a mohu se na něj spolehnout?
A může se stát stejný případ, jako Kafkův Proces? Můžu být obviněna z něčeho, co nevím a být za to trestána?

Nechci, aby si to někdo vyložil tak, že policisté jsou zbyteční a váš rozum to vyřeší. Co se týká otázky práva, tak tam bych se nepouštěla. Jsou tak absurdní případy, kdy člověk byl zachráněn právníkem před vězením u jasného provinění. Je to o slovičkáření a o ... penězích.
Nicméně pokud se dostanete do problémů, domáhejte se svých práv a raději zaplaťte právníka.

I tak přeci musí existovat někdo, kdo nás chrání!
Klidně si TO pojmenujte Bohem, ono na jménu nezáleží. Spíše jde o fakt, co chrání. Jelikož tohle mě zajímá ze všeho nejvíc.

Na světě je hlad, chudoba stále trvá a spravedlnosti se tady nedočkáte.
Bohatí sobě neuberou, ale střední vrstvě by brali pořád.
Terorirsmus vyvražďuje nevinné lidi a nikdo stále nezasáhl.
Školství vyhazuje do světa lidi, co nic neumí a nemůžou s tím nic dělat. Děti ztrácejí touhu něčím být, když je tak jednoduché být ničím a mít stejný plat.
Svět nezná lidskost, na druhé plivem a nerespektujeme autoritu.
Rasa není stejně respektována, menšiny nemají stejná práva.


A dalo by se psát dál.
Zeptám se tedy znovu, kdo je strážcem naší doby, když svět je ztracen ve své lidské hlouposti a nezná cestu zpět?
Jsme ti strážci MY? Kdo je ten moudrý a osloví druhé?
Musíme se vyvraždit, aby rozum zvítězil?

Tolik otázek a žádná odpověď.

Tenhle článek můžete brát, jako psaní do prázdna. Jen jsme se zeptala ve vaší mysli. Znáte odpověď?

Žiju! Aneb, jak zvládnout školní rok

8. září 2016 v 21:11 | ZIP_photos |  _Fata morgana_
Už uběhlo pár dní v tom novém školním roce a na některé padají deprese a chmury. Ale asi víte, že jste teprv na začátku. Nicméně pro mě je to například rok maturitní, takže deprese a chmury by mohly být na místě. Přece jenom, když se to nepovede, proučím celé prázdniny a v záři při mě bude muset stát štěstí. Ale jsem toho názoru, že školní rok nemusíte přežívat v depresích a ve strachu. Mám pár tipů, jak zvládnout školní rok tak, aby to byl ŽIVOT a vy mohli v klidu říct, že to přece není takový porod. (Doufám)

V prvé řadě bych se vykašlala na věty typu: Na co mi to bude, tohle nebudu potřebovat, zbytečné...
Už jenom cesty jsou nevyspytatelná a vy opravdu nemůžete tušit, kam vás proudy odnesou. Je dost možné, že se setkáte s učivem na výšce a vy si budete tlouct hlavu o stěnu s myšlenkami: Proč já na to nedávala pozor!
A nebo se vám na přijmačkách objeví otázka, která vám přišla zbytečná v sešitu. Už tohle by mohlo být vodítkem, že nikdy nevíte, co vše se v hlavě uchová a kdy toho využijete. Třeba se přihlásíte do Milionáře a vy budete díky vaší pozornosti boháči!
Ale kdyby tohle nezabralo, tak bych na tyhle řeči kašlala hlavně proto, že vám nikdo tohle učivo z učebnic nevymaže, učitelé neupraví písemky, vaše slovo nezpůsobí revoluci a jen s negativní hlavou a dosti velkou naštvaností nad tím strávite hodiny a nepůjde to dovnitř!


Nepodceňovala bych aktivní přípravu.
Kdo z vás je na středních a vyšších školách ví, že někdy se toho dost nakupí, na týden se vám objeví 4 písemky a nikdo z učitelů nebude rezignovat. Takže díky vaší línosti a větami: NEMÁM ČAS, se vám nakupí na víkend halda sešitů. Čas je veličina, která nejde nafukovat, ale jde s ní úsporně pracovat. A tohle je základ pro lidi, co chtějí ze školy odejít a mít něco v hlavě.

Na místě je i pasivní příprava.
Nemám teď na mysli srovananá pravítka a ostrouhané tužky. I když i tohle je k plusu. Ale myslím spíše na vaše učení doma, které nesouvisí s výukou. Je mi jasné, že v 15 nepřemýšlíte nad tím, co vše v životě využijete a možná si mylně myslíte, že škola vás naučí vše, co budete potřebovat. Nicméně škola je stále jen základem a vodítkem, které vás může inspirovat, ale nikdo vám nezakáže, ba naopak jen vás podpoří, se doma učit nebo chodit do kurzů, která vás zajímají. Jde tedy o to, že si klidně koupíte jazyky navíc, protože ty jsou vždy přínosem, klidně čtěte knihy, kterou nejsou v povinné četbě, jelikož slovní zásoba může chabnout a vzdělávejte se ve věcech, na které ve škole není prostor.

V poslední řadě bych všem popřála hodně štěstí. Škola je základ a učení je věcí, která může být zábava a hlavně jistota v životě. Nezapomeňte na to, že kvůli vám nikdo nic měnit nebude a jen si přiděláváte starosti, když jdete proti proudu se školním systémem. A pak se vy ochudíte o znalosti, které jsou vzácnosti.

Jak jsem zmínila, tento rok maturuji a naše třída se přihlásila do soutěže o zaplacený maturitní ples. Jde o sbírání lajků a nějak se nám nevede být první. Byla bych ráda, kdyby jste nás podpořili a rozeslali odkaz svým známým! :-) Díky moc.

Propiska v oku

6. září 2016 v 18:55 | ZIP_photos |  _Fata morgana_
Naše mysl má jednu úžasnou vlastnost- KREATVITU.
Díky ní můžeme vytvářet nový svět, ve kterém máme vlastní pravidla, lidi co cheme a prostředí, které milujeme. Tento svět si vytváříme zadarmo.
Mysl za den vyprodukuje tisíce myšlenek, které postupně třídíme. Jsou mezi nimi nápady, konspirační teorie, pohádkové konce a nebo myšlenky, které nekončí dobře.

Kolik skvělých písní vzniklo jen z hloupé náhody, kolik knih bylo napsáno, jen aby nuda nestála a kolik z nich se stalo nezapomenutelnými. Nápady, které neměly být vysloveny nahlas, ale staly se slavnými.
Kolikrát za den si představíme situace, které končí jako pohádka.
A kolik máme myšlenek, kterých se bojíme? Jsou to mylšenky, které vraždí a zabíjejí? Jakou mají váhu v naší mysli a kolik z nich bylo uskutečněno? Máme se jich bát?

Je normální, když vás po hádce napadají myšlenky, kdy máte chuť toho druhého seřvat nebo klidně proliskat. Vlastně i pomůže, když si jen tak zakřičíte. Ale když vás napadá, jak toho druhého zabíjíte, není něco v pořádku. Jelikož váš zdravý rozum by vám neměl dovolit tyhle myšlenky připustit. Takže když se něco takového stane, raději to někomu řekněte a snažte se to řešit. Proč?

Váš ID je v postatě postaven na vaších potřebách a základních instinktech. Ale taky se může stát, že vaše myšlenka, kdy zabíjíte vašeho šéfa, se v podvědomí probudí a vy v afektu, kdy vám snižuje plat, vezmete propisku a píchnete mu ji do oka.
Ve své mysli ho můžete nenávidět do morku kosti, můžete mu prdět před nosem, podkopávat nohy, plivat do pití, vyměnit lubrikant za lepidlo, ale nesmíte ho zabít. Je totiž dost pravděpodobné, že ID nerozezná představu od podnětu.

Ale nebezpečné myšlenky nejsou jen ty vraždící. Nebezpečnou se může stát i milostná. Kdy vašeho muže podvádíte s vašim gynekologem a vy při sexu zakřičíte PANE DOKTORE. Nebo i ta, kdy vaše 15 leté dcera vám oznámí, že je těhotná. I z toho vám může naskočit husí kůže.

Takže ano, představte si co chcete, jen ne vraždy a zabíjení. Raději si představujte ten sex s gynekologem. Ale hlavně myslete na to, co vás naplňuje. Přece jenom, pohádkové konce vám rozproudí endorfíny a vy se budete usmívat, budete šťasná. Není tohle to nejdůležitější?

Pískoviště VS Tablet

1. září 2016 v 20:50 | ZIP_photos |  *Evolution*
Ty dnešní děti sedí jen u počítačích! My si hráli na pískovištích!

Řekla bych, že se stalo oblibou sdílet na sociálních sítích příspěvky typu: Dnešní děti, my v těch letech...
Samozřejmě se spustí vlna komentářů, jak už bývá zvykem na těchto stránkách, co všechno jsme jako malí dělali a jaká to byla zábava, jací jsme byli rebelové a kolik krve jsme prolili! Osobně jsem nikdy okna nerozbíjela a ani se s nikym neprala. Možná je to tím, že jsem holka. A nebo jsem měla rozum. Nicméně se stalo oblibou starších dětí, teen lidí, sdílet svoje zážtky z dětství a přitom hodit řemenem na dnešní děti, které si zábavu "neumí" vytvořit a sedí jen u počítačích.

To, že technologie se staly součástí každodenního života, nemůžeme zapřít. Naše chytré telefony jsou vybaveny aplikacemi, které nás zabaví, ušetří nám čas a mnohdy práci. Ale vnímáme už negativně, když malé děti drží v rukou tablet a hrají hry.

Může na tom být něco pozitivního?
Děti jsou kreativní stvoření. Rádi něco staví a pak zboří. Rádi kreslí, vybarvují a tvarují. I tablety obsahují už aplikace, které tyto možnosti přinášejí. Děti můžou stavět obrovské věže, plné barev a tvarů, krestlit a vymalovávat cokoliv a určitě se i něco přiučí. Tyhle aplikace v sobě skrývají učení, které dítě podstupuje. Poznává barvy, tvary, učí se novým slovům a hlavně, nikdy vám nic nezamaže ručičkami a ani nic nerozbije.
Nechci tím říct, že by si malé děti měli hrát jen na tabletech a rodiče by měli vyhodit všechny hračky oknem. Nikoliv. Jen nechme mladé mozečky, aby se naučili s technoligiemi pracovat a poznali cestu, která může být přínosem. Věřte, rádi budou i patlat po zdech a stavět velké věže z kostek, která při pádu, nedělají jen rámus, ale můžou i něco poničit.

Počítačové hry
Hry na vojáčky jsou pro některé minulostí a radějí zasednou za počítač. Rodiče pak nadávají, že nic nedělají, jen hrají hry a co pak souhrn informací na internetu, kde se dočtete, kolik dětí má zatíženou a poničenou psychiku imaginárním světem, kterým žijou. Určitě velké riziko tyto hry v sobě mají, že nevyzrálý jedinec nepozná hranice rozlišných světů. Ale proto přeci výrobci mají ze zákona uveřejnit, od kolika je hra přístupná. Rodiče, čtete si tyto informace?
Přesto si však myslím, že nic nenahradí pravou bitku v bahně a s meči. Ať už to jsou meče světelné nebo dřevěné. Věřte mi, i tyhle děti občas vyjdou ven.

Svět kalkulaček je "minulostí"
Toho bych se nebála. Kalkulačka je totiž nenahraditelná. Aplikace můžou být sebevíc dokonalé, ale není nad to, držet kalkulačku v rukou a všechny funkce vyzkoušet sám. Mluvím spíše o kalkulačkách na středních a vysokých školách, kde se s funkcem setkáváte v rovnicích.

Ať už děti využívají pro své studium kalkulačky nebo aplikace, nebraňme v tom tak zarputile. Tohle je přítomnost a budoucnost přinese další vychytávky, jak zabavit a rozvíjet mozek. Věřím v to, že všechny vymoženosti pomůžou lidem ke vzdělání. Jelikož každý si můžeme vybrat, jak se chceme vzdělávat. Můžete otevřít slovník a slovíčko vyhledat, přitom si pročtete dalších 5 slovíček, které vás zaujaly a u vašeho potřebného se dozvíte, jaké jsou podmínky využití. Když zapnete aplikace, ušetříte čas, ale nikdo nezaručí, že právě takhle vyhledané slovíčko, vám nezůstane v hlavě déle.

Podle mě je to čistá volba, kterou nezměníme a nemá cenu, zabraňovat mladým, aby "líně" jen klikali. Tohle je přítomnost. Budoucnost nebude jiná. Raději je podpořme a snažme se učit s nimi. Určitě pak rádi půjdou i ven.
Sport dělá hezká tělo a to každý člověk přeci chce.
Lidé na ulic ukazují emoce intenzivnějim než emoji ve výběru na soc. sítích. A sex... Odpovězte si sami, myslíte, že i on bude jen o aplikaci? ...

Photo: Google