Březen 2016

Úkol - číslo nečíslo

30. března 2016 v 16:00 | ZIP_photos |  *Evolution*
Jako malé děti jsme obdivovali superhrdiny, kteří jezdili v netopýřím automobilu a kterým z rukou vystřelovaly pavučiny. Později jsme zjistili, že takoví superhrdinové neexistují. Je tomu stejně i u hrdinů? Existují hrdinové? Co musím udělat, abych byl hrdinou?

Hrdina se sice může vyznačovat nadpřirozenou schopností, ale pokud se bavíme o hrdinovi, který žije mezi námi, máme na mysli člověka, který udělal něco velkolepého, Zachránil například lidi před smrtí nebo se obětoval pro ostatní. Nicméně abychom byli hrdinové, nemusíme zachraňovat svět. Být hrdinou všedního dne není nadlidský úkol. První věc je, uvědomit si svou jedinečnost. Zapomeňte na to, že jsme všichni stejní. Nejsme! Každý z nás je jedinečný a i vy máte něco, co ostatní ne. Buďte hrdinou kanceláře! To tedy znamená, že budete pracovat na 100% a splníte všechny úkoly! Ulehčí vám to práci doma.
A poslední rada- buďte na sebe pyšní a udělejte si čas na sebe! Je hezké pomoct starému člověku s nákupem nebo ho pustit sednout v autobuse, ale máte snad možnost každý den takovou věc udělat? Já teda ne! Proto se držím svých 3 bodů a vím, že jsem udělala maximum a mám být na co hrdá.

Jsem tedy hrdina! Nespasím svět. Ale mohu být na sebe pyšná.

Co víc mě udělá hrdinou dne?

Krédo dnešní doby

29. března 2016 v 20:37 | ZIP_photos |  _Fata morgana_
Hledíme sami na sebe, před sebe. Ne však na druhé a za sebe.
Jsme krásní a úspěšní. Máme se rádi. Mluvíme o sobě.
Koukáme, abychom nešlápli vedle, a když se to stane, musí to vědět celý internet. A aby naše pocity byly ještě "reálnější" dodáme- má pocit
Každý musí vědět, co děláme, jak se máme. Zajímá nás, jak se má kamarád? Jak se cítí? A dokážeme to zjistit i jinak, než jen přes sociální sítě?
Naše chyby jsou minulostí. Kolik lidí se ponaučí z chyb a bere je vážně. Kdo umí své chyby přiznat a napravit? Opravdu to, co jsme zašlapali, se nemůže nikdy vrátit mezi nás?
Slepota
Stav, kdy jsme zaslepení jevem, věcí či osobou.
Ono samotná zamilovanost se dá opsat jako jakýsi druh slepoty. Být zamilován "až po uši" nám zaslepí naše rácio a naše chování je pro mnohé nepochopitelné. Stále jsme to však my. Jen máme "růžové brýle".
Mít klapky na očích a bát se je sundat, je chyba! Otevři oči. Urovnej si pocity, naprav chyby a začni žít.
Bojíme se pravdy. Bojíme se ozvat, bojíme se žít. Zastavme to. Neměj předsudky, neměj obavy, máš naději. Žij.

Jen tak. Aby, jsi měl důvod, být na tomhle světě.

Birds flying high, you know how I feel
Sun in the sky, you know how I feel
Reeds drifting on by, you know how I feel
It's a new dawn, it's a new day, it's a new life
for me
And I'm feeling good

Lopata nezabere!

23. března 2016 v 20:42 | ZIP_photos |  _Fata morgana_
Probudíte se, ale i když otevřete oči, stále vidíte zamlženě. Nic nemá tu správnou barvu, vše se zdá zakalené. Čím to je?

Jako člověku, kterému bylo nedávno 18, se těžko píše: Kdyby mi někdo před pár lety řekl, co se bude dít, nevěřila bych mu. Jelikož jako dítě mě tyhle myšlenky vůbec nenapadaly. Přesto si však myslím, že mnoho lidí by tohle řeklo. Kdo by před 5 lety uvěřil dnešní situaci? Mohli jsme ji předpovídat?

Je jasné, že tahle válka (nebudeme si nalhávat lži) nebyla myšlenkou dní. Abyste zaútočili na Paříž, nebo Brusel, potřebujete několik měsíců na promyšlení. A schovávat tak velké plány někde pod kobereček, je takřka nemožné. Už celková situace JIM zabrala léta plánování. Proč si toho nikdo nevšiml?

"Můžeme přihlížet, nebo se zvednout a začít něco dělat." Ale co? Mám si vzít z garáže lopatu a rozbít jim hlavy? Mám si psát statusy na Facebook a doufat, že si je ONI přečtou, lajknou mi je a smilují se? Mám se přihlásit do armády a se zbraní v ruce jet na jih? Tohle přeci nepomůže. Lopata je príma na zakopání jejich mrtvol, ale zabít je lopatou, by bylo drastické. Moc práce.... Status na FB rozvíří diskuzi, ale ne mezi mnou a JIMI, ale mezi mnou a mými "inteligentními" kamarády. A armáda? Už jste slyšeli o dívce, co by zbraní spasila svět? Já teda ne. Nebudu výjimka. Ani vy. Na tohle musíme jinak.
Nechme mluvit ty výše postavené a donuťme je, aby se neschovávali na vlastním pískovišti a dělali, že se jich to netýká. Týká se to všech. Jen oni nemají v garáži lopaty. Začněte něco dělat. Pak až my, lidé s lopatou v garáži, můžeme psát statusy a nahlas se vyjadřovat. Do té doby nás nikdo neuslyší.

Vyřešte to! Proč? Nechci žít ve světě, kde svoboda nebude svobodou. Náboženství je jedna ze SVOBOD, ale svobodou přestává být, když druhou svobodu ohrožuje.

(Tohle není článek o imigrantech, tohle je článek o válce.)


Come celebrate - Life is hard

15. března 2016 v 20:20 | ZIP_photos |  _Fata morgana_
RESET Usmívající se (Zdravím čtenáře)

Probudila bych se v malém domečku. Zatopila bych si a dala vařit vodu na kávu. Vyšla bych mezitím na verandu a nadýchala se čerstvého vzduchu. Můj výhled by byl perfektní. Asi 100 metrů na dohled čisté jezero, všude kolem jen zeleň. Stromy, keře a malá zahrádka. Ptáci by mě vítali do nového rána a jemný vítr by mě šlehal do tváří.
Šla bych si zalít kávu, dala si vlažnou sprchu a připravila organickou snídani.
Na kole bych se vydala do města. Lidé by zdravili na potkání a usmívali se. Nikde žádný předsudek, nenávist, strach.
V čem se skrývá kouzlo? Začneme od začátku.
1. Malý domeček
Možná vám malý domek uprostřed ničeho nic neříká, ale má to v sobě neskutečnou sílu. Člověk odevzdán přírodě, se chová přirozeně, respektuje přírodu a dokáže ji plně využívat. Malý domek je útulný a člověk stačí.
2. Jezero
Voda je plná kyslíku, kyslík nám osvěžuje mozek a bez mozku to nejde! Navíc mít jezero nadosah je romantické a užitečné.
3 Zahrádka
Vypěstovat si vlastní zeleninu zaručí, že máte vše čisté a bez chemikálií. Zelenina je dozrála, čerstvá a obsahuje velké množství vitamínu. Nepotřebujete k tomu hektary půdy. Stačí vám malé políčko, které bude vaší pýchou.
4. Město
Mít místo, kde potkáte své sousedy, kteří vás rádi vidí, vám zpříjemní den. Bez socializace by to nešlo! Nevyhýbejte se sousedům.
5. Vše, co není a může být
Doteď šlo vše vytvořit. Stačí jen sbalit to nejdůležitější a vydat se někam, kde člověk slyší svůj tlukot srdce. Vypěstovat si zahrádku nezabere století. Ale vše tak jednoduše nejde.
Předsudek, nenávist, strach. Kdyby tyhle 3 věci šly odstranit, svět by byl dokonalý. Ony však odstranit nejdou. Jdu alespoň omezit?
Samozřejmě. Je to v nás. Mít předsudky je přirozené, ale umět je odstranit a přijmout skutečnost, nám je omezí.
Nenávidět někoho, něco, nám omezuje život. Proč to dělat? Nemusíš všechny milovat, ale nenávidět už vůbec ne. A strach? Kdo se bojí, nesmí do lesa. Já bych spíše řekla, kdo se bojí, nemá právo žít! Ano, nebojte se mluvit, nebojte se křičet.

Hmatatelné tlačítko reset našich životů neexistuje, ale v každý, ho máme v mysli. Začít znovuu, není prohra. Je to uvědomění.


Defekace z úst

9. března 2016 v 20:41 | ZIP_photos |  _Fata morgana_
Melancholií propletený život mi nepřeje psát pozitivně. Nicméně jsem se pokusila napsat něco, co tvoří mou komedii života, aneb Hloupost mě baví.
Co mě děsí / baví na druhých lidech.
Je to snad jediná věc, která má tyhle dvě vlastnosti. Hloupost.
Lidská hloupost nezná meze. To, že jsme stále ve 21. století hloupí, vyplývá z toho, kam ženeme náš svět. Děsí mě myšlenka, že se ráno probudím a nebudu mít svobodu pod nohama, nebudu ve svém státě, nebudu se cítit bezpečně a šťastně. Tohle je část, která mě děsí.
Ale budu pozitivnější. Co mě na ni baví?
Znám hodně velkou škálu hloupých lidí. Rozdělila jsme si je do skupinek.
Prvně mluví, pak přemýšlí
Tenhle typ známe asi všichni a hlavně, každému se stalo, že dřív něco vyslovil, než věc promyslel. Jaké to mělo následky, asi známe. Ale tohle není stejný případ. Lidé, co mám na mysli, mají výjimku, když dřív něco promyslí, než řeknou. Tudíž přesný opak. Tihle lidé nás dokážou pobavit. Mě aspoň baví. Jsou však situace, kdy je lepší vypnout a nevnímat je. Proč? Protože bych je musela uškrtit. Nicméně tihle lidé můžou být dost inteligentní, jen si to kazí.
Moc toho nepobrali
Tak tahle skupinka moc inteligentní není. Nejen, že mají hloupé dotazy, ale mají hloupé řeči celou dobu. Jejich omezená slovní zásoba a škála témat vám vystačí na dvou minutový rozhovor, pak je lepší odejít. Když je chcete přesvědčit, nedokážete to. Nepochopí to. Vysvětlení rovnou vzdejte a jen jim řekněte větu- Tak to je, smiř se s tím. Ušetříte si čas a nervy!
Jsem hloupá, protože je to "IN"
I s těmito lidmi jsme se setkala. Nejsou v podstatě ani trošku hloupí, ale jelikož je společnost omezila, jejich image se proměnila na vypatlance. U těchto lidí je lepší, aby vyměnili okruh přátel a bavili se s někým, kdo má rozum a mozek. Že to je kruté? Je. Ale pravda krutá je.

Nebuďme hloupí. IN to není a jen se omezujeme. Pokud máš mozek, využij ho. Čerpej informace a znalosti, pak ti nebudou padat z úst nesmysly. Mysli, pak mluv. Ale ne všichni! Přece jenom, tohle je moje komedie života a ráda bych se ještě chvíli bavila.
Photo by: Hanní