Neakceptovat svobodu lásky znamená, umírat sám.

26. října 2015 v 19:22 | ZIP_hotos |  Lost papers
Předsudkům!
Pojď me se vykašlat na předsudky, pomůžu vám!

Kdyby každý z nás řekl sbohem předsudkům, víte kolik štěstí by se najednou objevilo? Ono se dá předsudek chápat jako pozitivní pojem, ale ne v demokracii.
Svoboda je něco, co pořád požadujeme, vyhledáváme a rádi se na ni obracíme, ale chápeme tenhel pojem všichni stejně? Pokud svobodu přijmáme, umíme ji i šířit? Protože právě díky těmhle nedostatkům, vznikají předsudky.
A jsou všude! I v lásce.
Tady je práce do psycholie, kdy jsme se měli šířit heslem- motto života. Já si vybrala. Přidáte se?

Neakceptovat svobodu lásky znamená, umírat sám.
Každý z nás potřebuje lásku. Ale vážíme si ji? Akceptujeme lásku v plné míře? Známe podstatu lásky? Tak jako je pro nás důležitá svoboda, je důležitá i láska. Umíme tyhle dvě věci spojit? Dokážeme plně akceptovat svobodu v lásce? Bez předsudků?
První věc, kterou řešíme, je věk. Je snad důležité, jak staří jsou dva lidé, když se milují? Proč se zabýváme věkem, když v lásce je to pouze číslo. Zapomeňme na to, jaký rozdíl existuje. Tohle číslo neudává osud lásky. Kolik lidí soudí ostatní podle barvy kůže? Je nás mnoho a pořád nás přibývá. Bohužel se to týká i lásky. Jsme schopni druhé zavrhnout, protože milují člověka, který má rozlišnou barvu kůže. Proč? Mění to snad lásku? A třetí, pro mě největším problémem, je neakceptovat svobodu ve výběru pohlaví. Nazývejme to odborně- homosexuálové, bisexuálové, transsexuálové. V definicích najdeme, že se jedná o lidi, které přitahuje stejné pohlaví. Co je právě na tomhle špatně? Lidé je odsuzují, protože jsou "jiní." Ale ono to není tak úplně pravda. Tihle lidé mají stejnou lásku, jako heterosexuálové. Je přeci jen jedna láska, která může mít více podob, ale nic to nemění na tom, že je to láska- cit, který je pro nás důležitý.
Pro mě neexistuje předsudek v lásce. Řídím se jednoduchou podstatou- lásku rozdávej! Byla jsem vychována v předsudku, že homosexualita je špatná, ale během svého života jsem pochopila, že je to normální věc. Není to nemoc, chyba, nebo snad konec světa, jak si náboženství myslí. Je to láska a měla by být akceptována. Přála bych si, aby mé děti se narodily ve svobodném světě. Ano, tenhle svět je propagován, jako svobodný, ale já si nemyslím, že svobodu šíříme. Naopak, snažíme se ji zničit. Ale můžeme vše změnit. Tak, jako nám nebyla dána možnost lásku vytvořit, tak ji přeci nemáme právo ničit.
Probuďme se. Zkusme to. Otevřeme oči, podíváme se na lidi a ano, budou tady rozdíly. Ale akceptujme je. Všechny! Lásky si važme, rozdávejme ji a uznejme ji. Proč? Protože díky našim předsudkům, našim problémům, umřeme sami. Nikdy nebudeme plně milovat, pokud nebudeme přijímat lásku takovou, jaká je. Není rozdíl v lásce, je rozdíl v lidském chápání. A to negativum tvoříme my. Zbytečně.
Přeji si, aby svět byl plný lásky. Kolik nemocí by zaniklo, kolik štěstí by najednou vzniklo. Byl by svět hezčí? Ano! Tak to zkusme u té nejkrásnější a nejpřirozenější věci- u lásky. Akceptuj lásku, nebudeš sám! Tohle motto může výt jen tvé, nebo celého světa. Probuďme se!



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 HollyDawn HollyDawn | 24. března 2016 v 9:21 | Reagovat

Krásná úvaha :) opravdu se ti moc povedla :)

2 youngphotos youngphotos | E-mail | Web | 24. března 2016 v 20:31 | Reagovat

[1]: Děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama