Říjen 2015

Neakceptovat svobodu lásky znamená, umírat sám.

26. října 2015 v 19:22 | ZIP_hotos |  Lost papers
Předsudkům!
Pojď me se vykašlat na předsudky, pomůžu vám!

Kdyby každý z nás řekl sbohem předsudkům, víte kolik štěstí by se najednou objevilo? Ono se dá předsudek chápat jako pozitivní pojem, ale ne v demokracii.
Svoboda je něco, co pořád požadujeme, vyhledáváme a rádi se na ni obracíme, ale chápeme tenhel pojem všichni stejně? Pokud svobodu přijmáme, umíme ji i šířit? Protože právě díky těmhle nedostatkům, vznikají předsudky.
A jsou všude! I v lásce.
Tady je práce do psycholie, kdy jsme se měli šířit heslem- motto života. Já si vybrala. Přidáte se?

Neakceptovat svobodu lásky znamená, umírat sám.
Každý z nás potřebuje lásku. Ale vážíme si ji? Akceptujeme lásku v plné míře? Známe podstatu lásky? Tak jako je pro nás důležitá svoboda, je důležitá i láska. Umíme tyhle dvě věci spojit? Dokážeme plně akceptovat svobodu v lásce? Bez předsudků?
První věc, kterou řešíme, je věk. Je snad důležité, jak staří jsou dva lidé, když se milují? Proč se zabýváme věkem, když v lásce je to pouze číslo. Zapomeňme na to, jaký rozdíl existuje. Tohle číslo neudává osud lásky. Kolik lidí soudí ostatní podle barvy kůže? Je nás mnoho a pořád nás přibývá. Bohužel se to týká i lásky. Jsme schopni druhé zavrhnout, protože milují člověka, který má rozlišnou barvu kůže. Proč? Mění to snad lásku? A třetí, pro mě největším problémem, je neakceptovat svobodu ve výběru pohlaví. Nazývejme to odborně- homosexuálové, bisexuálové, transsexuálové. V definicích najdeme, že se jedná o lidi, které přitahuje stejné pohlaví. Co je právě na tomhle špatně? Lidé je odsuzují, protože jsou "jiní." Ale ono to není tak úplně pravda. Tihle lidé mají stejnou lásku, jako heterosexuálové. Je přeci jen jedna láska, která může mít více podob, ale nic to nemění na tom, že je to láska- cit, který je pro nás důležitý.
Pro mě neexistuje předsudek v lásce. Řídím se jednoduchou podstatou- lásku rozdávej! Byla jsem vychována v předsudku, že homosexualita je špatná, ale během svého života jsem pochopila, že je to normální věc. Není to nemoc, chyba, nebo snad konec světa, jak si náboženství myslí. Je to láska a měla by být akceptována. Přála bych si, aby mé děti se narodily ve svobodném světě. Ano, tenhle svět je propagován, jako svobodný, ale já si nemyslím, že svobodu šíříme. Naopak, snažíme se ji zničit. Ale můžeme vše změnit. Tak, jako nám nebyla dána možnost lásku vytvořit, tak ji přeci nemáme právo ničit.
Probuďme se. Zkusme to. Otevřeme oči, podíváme se na lidi a ano, budou tady rozdíly. Ale akceptujme je. Všechny! Lásky si važme, rozdávejme ji a uznejme ji. Proč? Protože díky našim předsudkům, našim problémům, umřeme sami. Nikdy nebudeme plně milovat, pokud nebudeme přijímat lásku takovou, jaká je. Není rozdíl v lásce, je rozdíl v lidském chápání. A to negativum tvoříme my. Zbytečně.
Přeji si, aby svět byl plný lásky. Kolik nemocí by zaniklo, kolik štěstí by najednou vzniklo. Byl by svět hezčí? Ano! Tak to zkusme u té nejkrásnější a nejpřirozenější věci- u lásky. Akceptuj lásku, nebudeš sám! Tohle motto může výt jen tvé, nebo celého světa. Probuďme se!




Love? !FREEDOM!

21. října 2015 v 19:51 | ZIP_photos |  Lost papers
MILOVAT

- Láska je svobodný cit. (Měla by být)
- Umění milovat= být milován
- Pocist štěstí, radosti, svobody
- Ojedinělý cit, nestejnorodý k lidem
- Nejste na věci sami, chrání Vás

A zbylých 5 důvodů? Nechám na vás. Doplňte si, proč si vážit zrovna tohole citu, proč je nutné ho rozdávat a proč právě svoboda v něm je důležitá.

Pokud už nic, tak aspoň láska by měla být svobodou. Kdyby nebylo svobody ani v ní, má cenu žít?
Milujte!

Menšík pozpátku hrál!

14. října 2015 v 20:12 | ZIP_photos |  Lost papers
Pokud máte v oblibě českou filmografii a viděli jste film- Happy End, kde hraje Menšík, Abrhám, Obermaierová, tak víte, jak by to asi vypadalo. Líbí?

Ono život pozpátku má jednu výhodu- podíváme se, jaké chyby jsme natropili, ale jdou napravit?
Koukneme se, jak byl život hezký, kolik úžasných lidí jsme potkali, jaké lásky jsme vystřídali, kolik lží jsme potkali a kou všemu jsme ublížili. Napravit, to však nemůžeme.

Kdyby k životu byl jeden ovladač, jako ve filmu Klik! Pak bychom si mohli prohlížet život a vracet se do reality. Ale jak to ukázal film, udělalo by to později jen potíže. Nicméně, jakou zkouška dobrý!

Život po zpátku nená možný, ale jak se říká, v okamžiku, kde umíráme, promítne se nám celý život, tehdy se koukneme zpět.