Srpen 2015

Studená sprcha?

20. srpna 2015 v 11:59 | ZIP_hotos |  Lost papers
My lidé máme úžasnout vlastnost- MYSLET. Zvířata a ani rostliny (pochopitelně) tohle nedokáží. Sice se někdy o zvířecí mysli mluví, ale nemůžeme ji srovnávat s lidskou. Jelikož mysl znamená soubor rozumu, vnímání, paměti, představivosti a cítění, nemůžeme zvířeti mysl vyvrátit, ale také ji nemůžeme prosazovat jako dokonalou.

Jelikož se nedá mysl vytvořit uměle na 100%, nedá se taky na 100% zničit. Tudíž není možné, abychom nemysleli. I když si někdy myslíme, že takovou krávovinu, co řekla támhle ta holka, by nikdy neřekl myslící člověk, tak právě i takhle holka zrovna myslela, když vyslovila tu "krávovinu."

Můžeme však mysl zpomalit, zrychlit a také oblbnout. Tudíž ji můžeme ovládat, to je velmi podstatné. Protože za ty vyslovené kraviny opravdu můžeme právě my.

Jak ale chceme nemyslet? ... Měli bychom si říct, na ro právě nechceme myslet. Protože v každém případě je to rozdílné.
  1. Pár příkladů: Jak nemyslet na těžký test...
  • Pokud jsme se učili, utěšíme mysl, že jsem proto dělali 100% a zabavíme se třeba cvičením
  • Pokud jsme se neučili, pak je to mnohem obtížnější, flegmatici na to rychle zapomenou, ale svědomití lidé zřejmě ne. Tady je malý recept- zakuř si, napij se, zahraj si pc hru. Není to pozitivní, ale co chceš dělat na poslední chvíli? ... Tahák!
2. Jak nemyslet na člověka
  • Opět záleží, zda člověka milujeme, či nenávidíme. Pokud milujeme, bude to velmi těžké, ale možná pomůže vyjít ven s kámoškou, která ti nedá postro o něm mluvit. Pokud nenávidíš, zahraj si střílečku.
  • Pokud se nám jen někdo líbí, tak se dá mluvit i o tom, že to brzo přejde. Ale studená sprcha pomůže.
3. Jak nemyslet na migrénu
  • Ráda bych pomohla, ale obávám se, že to není možné. Vyhledej doktora. Na migrénu naše mysl nestačí.


Takže tady je pár příkladů, ale stejně si myslím, že se nedá nemyslet. Raději na to mysli, prober to pořádně v hlavě a možná se ti povede, schovat to do nějakého šuplíčku v mozku a na nějakou dobu ho neotevřít.

Svěcená voda ho zabije!

13. srpna 2015 v 10:41 | ZIP_hotos |  Lost papers
Vymítání ďábla, jeden velmi povedený kousek! Kdo neviděl, doporučuji!
Je to sice starší film, ale nic to nemění na tom, že holka posedlá ďáblem, dělá velmi podivné věci.
Je to možné? Existuje vnitřní démon? Můžu být posedlý ďáblem?

Každé náboženství v sobě skrývá ďábla. Ne vždy je tak pojmenovaný, ale to zlo, tam je. Nedokážu říct, kdy se začlo datovat posedlost ďáblem, protože podle mě je to tu odjakživa. Je to síla, která se nedá zničit a která změní člověka. V psychologii by se na to termín určitě našel, možná i schizofrenie, ale posedlost ďáblem zní víc děsivě. Určitě v tomhle termínu hrála roli mytologie.

O existenci ďábla, stejně jako o existenci boha, se můžeme bavit hodiny a názor stejný mít nemusíme. Vnitřní démon tady však je. Přesvědčit se můžete na YouTube, když zadáte pojem- Exorcismus (Vymítání ďábla). Možná to je vše hrané, ale možná taky ne.

Breč! Jen tak to prožiješ!

7. srpna 2015 v 16:02 | ZIP_hotos |  Lost papers
Ať už téma týdne vymyslel kdokoliv, právě jim cloumaly emoce. Téma- Emoce a jiné nesmysly, zní dost zabarveně. Někdo neměl dobrý den. ;-)

V podstatě se k tomu nedá moc vyjádřt, jelikož každý víme, že emoce jsou součástí našeho JÁ a že se jimi občas řídíme. Je to dobře? Nic špatného na tom není. Emoce totiž vylíčí situaci dost subjektivně, ale kdo se pořád zajíá o objektivnost? Není to už trochu nuda, když je člověk racionální a vše dělá správně? ... Ano, s klidnou hlavou se dají věci vyřešit, ale ne dostatečně prožít. Díky emocím prožíváme zážitky intenzivněji a pamatujeme si je mnohem víc. Příklad...
Koukáte na film. Sedíte s kamarádem na pohovce a je tady dojemná chvíle. Vaše emoce vám radí- breč, prožij to! Ale vaše racionálnější JÁ říká- netrapči, je tu kámoš! ... Nevím, co je lepší. Záleží, jaký kámoš to je. I kdyby jste nebrečeli, pusť te si to později znova, až budete sami. Proč? Protože si všichni pamatujeme proč brečíme.

Emoce se často spojují s láskou, tedy s citem. Pozor, emoce a city není totéž, ale spolupracují. Pokud k někomu cítíme lásku- cit, naše emoce jsou intezivnější, když nás chválí nebo sekýruje. Stejně tak je to u nenávisti a štěstí a další hromadou citů.

Pokud jsou pro vás emoce nesmyslem, jste zrovan silně amočně ovlivněni. Nic si z toho nedělejte, emoce mizí tak rychle, jak přicházejí. Ale jsou tady. Pořád... A budou. Proto brečíme u Titaniku, u svatby, u pohřbu... Nechme emoce plynout. Zapamatujeme si chvíle intenzivněji, lépe.