Červen 2015


Nebesa bez nebe

15. června 2015 v 21:38 | ZIP_hotos |  Lost papers
"Přustupte blíž a neváhejte si zakoupit lístek na tenhle ďábelský kolotoč! Budete v nebesích za pouhých třicet korun!"
Jak lákavá věta. Stojíte u cuktovavé vaty a vaše dítě vás přemlouvá k tomuhle "zázraku". Co mte dělat. Cukrová vata ani vystřelený plyšák asi nestačí. Přece jen, je to den vašeho dítěte, tudíž kašlete na peníze a dospějte dítěti 5 minut na starém komunistickém řetízkáči.
Jak kolotoč funguje? Asi ne nijak zábavně, pokud nemáte správní ingredience.

1. Správný čas
Když na kolotoč nastoupíte ve 2 odpoledne, uvidíte jen masy lidí a větve, která vás mlátí do noh. Pokud však vyrazíte na kolotoč v 10 večer, uvidíte blikající světla a hvězdy. Kupu hvězd.
2. Limo nebo Pivo
Oranžáda je super, ale vyklopíte ji při prvním kroku z kolotoče. Ani si ho neužijete, protože váš žaludek bude volat o pomoc už během první minuty. Pivo sem a druhý tam, až z toho budete veselý maďar! Našlehat se a pak vstoupit na kolotoč! Vyklopíte to ven i v tomto případě, ale vaše pocity během jízdy nebudou tak realistické.
3. Hul, jinak neuvidíš nosorožce
Je super, sedět na kolotoči, kde není jen hnusná, oloupaná, železná konstrukce. Když si sednete na koníčka nebo přímo do bavoráku, je to určitě lepší. Ale tenhle kolotoč stojí o stovku víc. Proto stačí se pořádně zhulit a sednout na ten komunistický. Pocity? Světýlka nebyly nikdy veselejší.
4. Láska
Sedět vedle kámoše, co se přejedl vaty a každou chvíli mu něco uniká, není zrovna nejlepší únik z reality. Zkuste svou drahou polovičku posadit na kolotoč a užívat si tuhle jízdu společně.

Co je tak zvláštního na tomto kolotoči?
Nic... Je to obyčejný kolotoč, který vám na pár dní přistál ve městě a spolu s ním i jistí obyvatelé, kteří ho vlastní. Je těžké vybrat si kolotoč, protože to možná není ani možné. Tak, jako se narodíme s barvou pleti a místem narození, narodíme se i s kolotočem.

Co je na něm LŽÍ?
Když vám řeknou, že budete na kolotoči 5 minut, pravdou bude, že na něm budete 3 minuty a z toho 1 minutu budete čekat, až vystoupte nahiru.
Je pěkné slyšet, že uniknete do říše divů, jako Alenka, ale nikam vás to neunese. Na pár minut uvidíte všechny lidi miniaturní a budete si přát, aby prohnilá hnusná konstrukce měla kaz a vás to utrhlo do země nezemě. A tady je další lež! Co když syn majitele neměl náladu a nepodíval se na šroubek na vašem sedátku? Opravdu je vše v pořádku?

Kašlte na to! Jste na kolotoči, ze kterého během jízdy nemůžete slézt. Nebo snad ano? Zkoušeli jste někdy během jízdy zastavi jízdu? Vždyť vypínač je dole! Leda, že by vám někdo pomohl.. Ano, ale jak? Váš kamarád by musel projít kolem sedátek a ještě k tomu obejít majitele... Není možné.
Máte tedy možnost jedinou, sedět. Ano, vystoupíte a se slovy- už nikdy! Odcházíte.. Za rok uděláte přesně to samý. Máte však naději, že vy budete ten člověk, který bude na kolotoči 10 minut, že právě vás si plešatý majitel oblíbil a vám dá speciální jízdu. A že právě vy díky kolotoči uniknete.

Ať je vím kolik chce, sednete si na kolotoč. V 5 se kocháte, v 15 se muchlujete, ve 40 vzpomínáte a v 70 obdivujete pokrok techniky.
Kolotoč je součástí života a ikdyž je plný lží, nemůžete ho změnit. Radím vám jedno, pohodlně se usaďte, zavřete oči a zapamatujte si každou chvíli na kolotoči!

(www.instagram.com/zip_on_the_road)
Omlouvám se za chybky, texty po sobě nečtu, přišly by mi absurdní.

Jsi nic, jen ONA, kapka.

8. června 2015 v 20:36 | ZIP_hotos |  Lost papers
Kapka, zrnko písku, list na stromě nebo klacík v lese. Je v podstatě jedno, jak to pojmenujeme, mluvíme o miniaturní věci v obrovském systému. Pravidla jsou vždy stejná, samotný klacík v lese netvoří samotný les a list na zemi nepředstavuje celý strom. Je kapka výjimkou?

V podstatě není. Ale zní lépe, jak list a strom.
Kapka sem a kapa tam. V oceánu je jich miliarda miliard a přesto je nevidíme. Neuvědomíme si, když našlapujeme pomalu do moře, že jsou kolem nás jen kapky. Proč taky. Ono by to význam té vody nezměnilo.
Můžeme však kapku přirovnat k člověku. K jedinci, který je na celé zeměkouli malou kapkou v obrovském oceánu. Co to znamená?

Když se kapka zrodí, spadne z mraku do řeky, je to stejné, jako když se narodí člověk. Jde do nové společnosti, rodiny. Když se řeka vlévá do další řeky, člověk v téhlé fází začíná chodit do školy. Občas se řeka vyleje z koryta, no i člověk se občas dostane do problémů, na špatnou cestu. Ale řeka nakonec stejně skončí v další řece. Člověk po chybách se vrací k realitě. Měl by. Kdo cestu nenajde, skončí stejně jako voda v létě na cestě= vyschne, umře.
Řeka se spojí, další řeka= další etapa a pak se nachází v mořích, v oceánu. Co to znemaná pro člověka? V podstatě je to poznávání nových lidí a nových zkušeností. Nakonec se ztratí, zanikne. Ano, dýchá, žije. Ale ví o vás jen vaši nebližší. Nehledejme v tom negativismus, neopak. Být v oceánu a nechat se táhnout proudem, je pohodlné. Být v řece a jedinečný zní krásně, ale bojujete v s kameny a se suchem celý život.

Ještě je tu možnost, že budete kapka na okně. Tohle má svou výhodu, koukáte na život ostatních a můžete se smát hloupostí druhých, ale nezapoměňtě, že jste kapka, můžete uschnout, být setřeni.
Pokud budete mít štěstí, můžete si zvolit moře, oceán. Pokud ho mít nebudete, snažte se být kapkou, která zažila zajímavou cestu. V oceánu se najde dost kapek, co vám budou závidět, protože ne každá řeka je zábavná.


Život jako šatník

1. června 2015 v 21:29 | ZIP_hotos |  Lost papers
Představme si, že ráno vstaneme, otevřeme skříň a vybereme si místo oblečení roli. Roli, kterou budeme v ten den hrát. Milionář, krásná modelka, dealer, rocková hvězda... Zní to sice hezky, ale nemůže to fungovat. Kdybychom však nešli do takových extrémů, tak bychom náš život mohli brát jakou jednu velkou šatnu!

Život jde brát, jako jedno velké divadlo, ve kterém se stále převlékáme a bavíme sami sebe a okolí. Když nebudeme chtít zrovna komedii, uděláme z toho jedno velké drama, které završíme monologem o nespravedlivém životě. Na druhý den se převlékeneme do černého úboru, nabělíme tvář a zvýrazníme rty. Mim sem, mim tam- jdeme se opět bavit.

Žijeme jen jednou a život je velmi krátký. Máme málo času a nemusíme stihnout všechny role. Ale můžeme to aspoň zkusit. Měnit se jako aprílové počasí, není neslušné! Pokud sami sebe hledáte, nebo jen potřebujete být někým jiným, BUĎTE! Od toho je váš šatník, vaše oblečení, vaše hudba v mobilu a váš kamarád.

Žijme život tak, jak se v danou chvíli cítíme! Jeden den v cizím těle nás může naučit novým věcem! A pokud nám to dodává chuť žít, proč se prostě jen nepřevléknout?