Květen 2015

Předat (NE)možné

21. května 2015 v 18:23 | ZIP_hotos |  Lost papers
Přestaňme si myslet, že tato generace je špatná. Je stejná jako byla předtím, akorát má v sobě nové vymoženosti. Pokud by byla přeci jen zkažená, na vině je celá společnost. Tudíž i my.

Zamysleme se raději, co příští generaci předáme, aby svět byl hezčím místem. Nebo snad, máme svět, kde je mír a bída neexistuje?

Nemůžeme předat bohatství, které nemáme, ale peníze by tady nemusely hrát tak velkou roli. Afriku nenakrmíme jídlem díky lásce, ale láska dokáže vytvořit solidaritu a ta přináší peníze. Láská nezná hranice, je to svoboda! Máme ji dost?

Kdybychom naše děti vychovali v lásce, která nemá v sobě rasismus a zbytečné předsudky, mohla by vymizet částečná nenávist. Zní to krásně. Jsme toho schopni? Dokážeme vychovat děti v něčem, v čem sami nežijeme? Jsme všichni přesvědčeni o nutnosti lásky?


Dejme tomu čas... Je to lék a přináší moudra. Lidé se stanou časem chytřejšími, možná. Pokud ne, kdo jiný má zachránit svět?
Z generace na generaci... Naučme se předávat čistou lásku!


Bojím se, proto mě to nezajímá

13. května 2015 v 20:24 | ZIP_hotos |  Lost papers
Věta, kterou říkáme ze strachu, dozvědět se pravdu. Bojíme se, ale čeho?

Naši přátelé dokáží být obrovskou součástí našeho života. Nemusíme o nich vědět vše, ale veříme jim. Někdy nechceme slyšet celou pravdu o tom, co odělali, řekli... Protože nás právě samotná pravda může ranit a naše přátelství by bylo u konce. Proto raději řekneme- Ale mě to nezajímá! ... A topíme se v myšlenkách, co se bude dít dál.

Máme naši lásku přečtenou do všech detailů? Myslíme si, že už nás přeci nemůže nic překvapit, miluje nás, my ji, plánujeme budoucnost. Ale pak se stane to, co nazýváme zradou a náš velmi blízký přítel nám poví pravdu, protože nechce, abychom trpěli. My však řekneme- Ale mě to nezajímá! ... Protože pak by naše představy o budoucnosti byly krvavé bolestí.

Zajímá nás však, co se děje za zdmi domu, za kopci, za horami, za hranicemi, za oceánem? Řešíme ostatní problémy? Nemám na mysli problémy druhých, ale problémy NAŠE! Problémy, které jsou stále větší. Strach z války, chudoba, rasismus, nemoci... To vše lidi zabíjí. Zajímá nás to? Zajímá nás, jak je na tom naše politika? Ne.. Protože máme strach z pravdy. Bojíme se, že by pak svět nebyl tak "růžový", že bychom museli něco, někoho řešit... Jsme tudíž sobci, srabi?

Ale mě to nezajímá! ... Věta, kterou se chráníme, která "vyřeší" problémy a která dělá svět "svobodnějším". Ano, tahle věta otupí naši mysl, ale na jak dlouho dobu? Není na čase otevřít oči a začít se starat o zítřek? Nic není nemožné, pokud člověk věří. A kdo jiný než MY máme změnit svět? Zahoďte tuto větu... Nechte ji hluboku v mozku, ale nevyslovujte ji. Změň me to!