Únor 2015

Karkulka s vínem .. Ovečky unikly jasnému ortelu smrti

25. února 2015 v 21:16 | ZIP_hotos |  Lost papers
Co mě napadlo při slověch- A ještě mě napadlo? .. Jak by mohly skončit pohádky.

Čevená Karkulka zachrání babičku a myslivce a vlka shodí do řeky. Vlk má sice plné břicho kamení, ale co kdyby dno nebylo moc hluboké a on se zachránil a pomstil se? Byla by to pořád pohádka?

Neposlušné ovečky otevřou vlkovi... Co kdyby ovečky neotevřely, maminka by se vrátila domů a vlk by v noci vpadl do ohrady a všechny sežral... Byl by to stále pohádka?

Jeníček a Mařenka nechají ježibabu spálit a vrátí se domů. Kdyby je však po cestě napadlo nějaké zvíře, nebo by nenašly cestu domů, byla by to pohádka?

Každá pohádka má tisíce verzí. Jenže všchny verze končí dobře. Proč však končí dobře, když ne každý život má šťastný konec? Jsou pohádky dobrým příkladem pro děti? Nevyprávíme jim báchorky o malé dívce, co nese babičce víno, o ovečkách, které unikly smrti i když by v přírodě neutekly?

A ještě mě napadlo, že by se z každé pohádky mohla stát balada a děti by viděly tu hnusnou stránku života.

Ne.. Ne.. Ne.. Takhle to přece nejde. Pohádky musí končit dobře a musí mít v sobě "kopec" fantazie. :-) Dítě by mělo být učeno zlu pomalu a opatrně. Takže vyprávějte pohádky, čtěte je a zkuste se někdy ponořit do světa, kde vždy zvítězí DOBRO nad ZLEM! :-)


.... KONEC ....


Mluv o tom jako o tvém obědě!

18. února 2015 v 20:49 | ZIP_hotos |  Lost papers
Motýlci v břiše, napětí... Pocit na zvracení, studený pot a smrt v očích... Takhle se projevuje strach! Čas se "zastaví" a probudí se v nás ID.

Jenže STRACH UVNITŘ NÁS může být do konce života. Nebo se alespoň nemusí jednat o žádnou krátkou dobu. Strach, že zklameme naše blízké, strach o našeho přítele... Každý se bojíme a tyhle věci jsou schovány hluboko v nás, ale často k nám promlouvají.
Mít strach zní tedy přirozeně. Bojíme se každý i ten jevětší drsňák s motorkou na dvorku. A proč? Protože nejsme žádný stroj. Jsme lidé s citi.

Je to tak obyčejně přirozená věc v nás. Odmítáme ji, křivdíme ji.
Kdybychom ze strachu udělali tak přirozenou věc, jako je bocit bolesti, lidé by se o ni nebáli mluvit a snášela by se lépe. Jenže STRACH je pro mnohé slabota. Proč by měla být ostuda a slabota, bát se? NE! Když strach vyslovíš, je poloviční... A když ho překonáš, jsi silnější!

Radím vám, mluvte o STRACHU jako o každé jiné věci. Nezmizí. Bude tady stále. Bude u vntř nás a dotvářet náš charaktér. Ale nebudeme se cítit slabí, jen proto, že se bojíme.
Bát se není ostuda... Je to projev pokory k druhým.


Nejde si ho koupit, vymazat ani zrušit. Bude tady a bude dál léčit naše starosti.

10. února 2015 v 20:57 | ZIP_hotos
"Víš, potřebuju trochu času...." - Velmi známá věta. Každý občas potřebujeme čas na přemýšlení.
A právě ČAS je ten lék, který postupně zacelí všechny rány. Říká se- Odpouštěj, ale nezapomínej... Postupem času, se ti to však vryje hluboko do paměti a ty jsi "veléčený".
Je však rozdíl, když nás trápí zklamání a nebo bolest břicha. Jakožto studentka zdravotního lycea ti doporučuju vyhlédat lékaře, pokud se svýjíš v bolestech a v křečích... Přece jenom, tady čas nezabere. Jen vše zhorší. ....
Čas dokáže plno věcí vyřešti, protože když po hádce vychladneme, dokážeme řešit problémy a dívat se na to i z jiných stran. A dokonce i postupem času odpustíme něvěru a zklamání. Protože LÁSKA zvítězí nad nenávistí. Odpustíme a jedeme dál... Jak je tohle možné? Je to přece láska.. Ta se nedá popsat a už vůbec ne vysvětlit.

Ale co když naopak vše čas zhorší? Ano.... I tohle je možnost. Jenže každý lék má vedlejší účinky a s těmi se nedá nic dělat.

I tak je lékem čas, kterého je dostatek a nikdy nezmizí. Nejde si ho koupit, vymazat ani zrušit. Bude tady a bude dál léčit naše starosti.

Úsudek, Názor.... PŘEDSUDEK!

5. února 2015 v 20:36 | ZIP_hotos |  Lost papers

Předsudek je zakořeněný úsudek či názor, který není založen na spolehlivém poznání, ale na pouhém mínění či předpokladu. - Wikipedie


Právě tohodle je celý svět. PŘEDSUDKŮ!
Bojíme se poznat věci do hloubky ale i okrajově. Často tak přebíráme názory druhých, aniž bychom poznali věc sami. Proč to děláme?
Strach je jedna z věcí, která nás ovlivňuje, ale co takhle čas? Jsme přeci zatížení tolika věcmi...

Vykašleme se na PŘEDSUDKY... Jen dělají z lidí zrůdy a pravda může být přesným opakem. Ten, kdo nás zajímá, toho můžeme poznat do hloubky. Ti, kteří nás nezajímají, ty necháme na pokoji...
Kdo si jednou zahulí trávu je huličem. Holka, která podvede svého kluka, je k***a. .... To jsou ty z ošlivějších. Nicméně, proč si tohle hned myslet?
Jedno zahulení nedělá z lidí feťáky. Musíš přeci poznat, co je na tom "slavné".. A když se zbliješ, tak už to nezkusíš. Když podvedeš svýho kluka, protože se k tobě chová odporně, nebo tě sám podvádí, nedělá to z tebe lehkou děvu, ale jen člověka, který šlápl na tenký led...


Co jsou vaše předsudky? ...