Neboj se toho!

Dnes v 10:00 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Za dveřmi Vánoce a pro budoucí středoškoláky pomalu začíná období, kdy se musejí připravit na střední školy. Sednut si domu k testům z minulý let, vyzkoušet si je, projít si povinnosti, při podání přihlášek a hlavně, správně se rozhodnout. Jenže… JAKÁ STŘEDNÍ ŠKOLA JE TA SPRÁVNÁ?
Jakožto už absolvent střední školy vím, co to bylo. A hned na začátek, nemějte strach! Teda ano, ten zdravý strach, ale jezte, spěte a žijte, i když vás čeká nová etapa života. Ono ta střední zas taková sláva není. Pořád se budete učit. Jen učitelé věty typ: tohle na přijmačky umějte! Vymění za: tohle na maturu! A tak pořád dokola…

V první řadě si doma projděte s rodiči, so vás baví. Pokud vám nějaký předmět nejde (tím se myslí trojka), nemusí být chyba zcela na vaší straně. Ano, učte se, ale mnohdy se stává, že jiný učitel vysvětlí látku efektivněji, a tak z trojky stane rázem dvojka a na konci roku jednička. Jiný přístup umí zázraky. Proto hned nedělejte ortel, když vám vychází z nějakého předmětu trojec a rodiče vám řeknou, že na tuto školu s těmito známkami nemáte.

Nezapomínejte na prostředí. Čím větší město, vím více zábavy (problémů). Pokud můžete dojíždět domů, dojíždějte. Vyberte si město, které je vám třeba i blízké. A i když se to nemá, nezapomínejte na přátelé. Sice si vytvoříte nové, ale pokud váš kamarád je ve stejném městě, můžete jako menší plusový bodík uvést i toto. Ono sebe z přátel nedá žít.

A nezapomeňte školu navštívit. Učitelé, lavice, žáci… To vše vytváří dojem. A ten si ponesete v sobě celý život. Možná právě na DoD to bude ten správný dojem, který rozhodne.


Nebojte se rozhodnutí. Střední škola je skvělé období. Užijete si ho. Slibuji! Teď jen, vyber školu, našprtej se a v záři usaď do nové třídy! Držím ti palce! 😉
 

Málo se o tom mluví

Pondělí v 18:15 | ZIP_photos |  Sedmnáct
V pátek se slavil významný den pro naši republiku. Připomínaly se události ze Sametové revoluce, srpen 1968 a archivní záběry zahltily nostalgií mnoho obýváků. Lidé vzpomínaly, jak bojovali za naši svobodu, jak nelehká doba to byla a všem nám má dojít jediné, buďme vděční, važme si svobody, opatrujme ji a dělejme vše proto, aby tady byla co nejdéle. Ale pro každého to samozřejmostí není. Viděla jsem menší dotazník na mladé lidi, jestli vůbec ví, co se tehdy dělo. A hlavně, jak se lidem žilo. Objevila se i odpověď, "bylo lépe". …

Problém mladých lidí je v jejich studiu. Lépe řečeno, dějepisáři se nevěnují dostatečně novověkým dějinám, neprobírají teror pořádně a aby toho nebylo málo, či vlastně aby toho ještě méně, doma s rodiči dítě neprobírá vůbec nic. Asi se shodnou na větě, nějak bylo a nějak bude. Jenže s tím se přece nemůžeme smířit. Nemůže nám stačit věta, že nějak bude. A co víc, nemůžeme dopustit, aby si mladí lidé mysleli, že bylo dobře.

Mohli cestovat, vyvolení
Ano, kdo byl ve straně, cestovat mohl. Pár zemí (komunistických) jste mohli navštívit i v rámci výletu. Ale opravdu to stačilo?
Sehnat práci bylo snazší. A byt taky.
To ano. Bydlet měl kde každý a práce se také našla. Museli jste. Výběr však nulový.

O lidi bylo postaráno.
Kdo držel hubu a krok. Mohl žít. Přežívat.

Tohle jsou jen střípky z reportáže, kterou jsem zaslechla. Mladí lidé neviděli na komunismu nic špatného. Sice neměli svobodu, ale to prý nějak šlo i tak. Takže mladým lidem vůbec nedochází, jaké privilegia vlastně mají. Studují, co je baví. To je snad jedna z nejdůležitějších věcí. Dělají, co je baví. A to nehledě na to, koho volíte. Cestujete, kam chcete. A ve straně rodiče nemáte. Opět jen střípky toho, co můžeme. Ale asi si toho nevážíme. Ono tomu odpovídají i výsledky voleb…


Takže na závěr. Připomeňte učitelům, že chce slyšet o komunistickém teroru, o číslu zabitých, o nedostatku potravin, o nulové svobodě, o strachu… A možná i vaši rodiče promluví. Hlavně o tom nemlčte. Nemáte na to právo. Vy ne. Nikdo.


Děkuji.


Austrálie JEDE

Čtvrtek v 21:55 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Austrálie má v srdci duhu! Jsou na dobré cestě, aby legalizovali sňatky homosexuálů. Není sice ještě nic hotovo, ale už jen myšlenka, že další stát bere práva LGBT skupiny vážně, znamená, že jsme se ve 21. století posunuli dál a chceme svět, kde slovo rovnost, naplní svůj význam. A tak je načase, připomenout, proč je legalizace důležitá a okomentovat známé mýty, které se kolem toho motají.
Výsledek obrázku pro australia LGBT

Být homosexuálem, neznamená být nemocný, zvláštní…
3x proč jsou sňatky důležité:

1) 1. Protože podepsaný papír znamená mnohé výhody. Například když máte dítě ve školce a váš partner ho chce vyzvednout, nemůže, pokud není příslušníkem rodiny nebo nemá povolení. Sice mnohdy stačí, abyste vychovatelce oznámili, že každou středu ho vyzvedne váš partner, ale stačí, když ji někdo vystřídá nebo si na to někdo posvítí a vyzvednout ho smíte jen vy. Kromě školy jsou tady návštěvy v nemocnici, doprovázení k lékaři…
2)
2. Chcete společný dům, byt nebo jen část majetku. Jenže společná půjčka a nárok na majetek bez podepsaného papíru není tak jednoduchá. A pokud se vám něco stane, váš partner nakonec může skončit na ulici, protože není dědicem a nemá na nic právo. Protože jste nebyli "svoji."

3)
3. A nakonec možná až přehnaně romantické gesto. Ale všichni milujeme okamžiky ve filmech, když si před hrdinku klekne přítel a požádá ji o ruku. Velká svatba, plno smíchu, lásky a budoucnost, která se vybarvuje do růžova. Proč by taky ne, berou se z lásky. A tak to chce i dalších milión lidí. A mezi nimi i homosexuálové. Chtějí si říct ANO, zažít velký den a mít vztah, který stvrzuje, že jsou si rovni a ve společnosti mají stejné místo, jako heterosexuálové.
Důvodů je nespočet. Ale homofobům nepomůže žádný navíc, svého názoru se nechtějí zbavit a homosexuálové moc dobře ví, proč by se chtěli vzít. Ono možná stačí jen slovo láska a mnohým je jasné, že pro tento důvod chceme a děláme vše. Vždyť je to princip. Důležitý.
3x homofobní průjem
1) I. Nakazíte ostatní! Tak i v našem století tomu stále někdo věří. Ono říct, že homosexualita je nemoc, která se přenáší na děti tím, že je vychovávají, je snad jedna z největších absurdit na světě. Jenže vyvrátit ji, není jednoduché. Teda ano, je. Ale pro mnohé stále nepochopitelné. Homosexualita není dědičná. Existují sice studie, které říkají, že se jedná o část genu, který je jiný, než zbytek, ale nedokazuje to nic na dědičnosti. A podle jiných studiích, se o žádné geny nejedná a jednoduše náš individuální vývoj, společnost a naše JÁ, se vyvíjí tak, že se z nás stanou homosexuálové a gen s tím neměl nic společného. Dva homosexuálové předávají dítěti lásku, teplo domova a ty nejlepší předpoklady pro správný život. Stejně jako by to měl dělat každý rodič.
2)
II. Deformují společnost. Je jich čím dál víc a chtějí nás zničit! Čísla sice rostou, ale je to jen tím, že se k ní čím dál více lidí nebojí přiznat. A však mějme na paměti, že se nemůže stát, aby v přírodě bylo více homosexuálů než heterosexuálů. Nejsme páni přírody, a tak to nemůžeme ovlivnit. A dokonce existuje studie, která říká, že homosexuálové jsou na světě proto, aby snížili porodnost a aby redukovali zlo. Protože tito lidé nemají v sobě nutnost, druhým ubližovat pro svou rozdílnost.
3)
III. Mají nemoce! Ano, pravdou je, že AIDS, HIV virus je u homosexuálů vysoký. Mluvíme však o skupině gayů a i tak nejsou ve všem sami. Neviní nejsou ani heterosexuálové a všechny prostitutky v ulicích. Takže nemocní jsou, ale z velké části jsou taktéž opatrní a o své nemoci informují partnera, nechávají se vyšetřit. Nechovají se sobecky. To heterosexuálové ano.
Můžeme najít jiné průjmy. Ale proč si kazit den. Homosexuálové se zasměji a homofobové na*erou další do komentářů.
A tak ti na závěr milá Austrálie držím palce! A milý světe, jen tak dál!


Děkuji.
Výsledek obrázku pro australia LGBT
 


Klapka, odstavec

14. listopadu 2017 v 15:32 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Říct, že naše dětství bylo hezčí, protože jsme neměli sociální sítě a že na počítači byla jen jedna hra, bez internetu, že jsme chodívali bobovat a že jsme si hráli venku s dětmi, mi přijde už ohrané a hlavně, nepravdivé. Teda, ano. Sociální sítě nebyly, jen ICQ a Skype, hry se nedaly rozjíždět a jejich grafika je od té nynější směšná, ale že by děti mého dětství trávily zázračně více čas venku, to se říct nedá. Spíše takových dvacet let zpět, to ano. Ale aby lidi v mém věku tvrdili, že se naše a dětství dnešních dětí liší tak diametrálně, to mi přijde směšné.

Dnešní děti tráví čas na počítačích. To asi nevyvrátíme, ale taky se tomu nechci nijak věnovat. To, co mě zajímá, je dnešní natáčení videí a potřeba sdílet svoje zážitky na blogu. Protože jsem jedna z nich. Píšu vám zde, na blog. A vy jste ti, kteří to čtou, zde, na blogu.

Naši youtubeři nejsou už dávno v plenkách, jak tomu bylo ještě přednedávnem, ale stávají se z nich lidi, co mají co říct, předat a schopnost ovlivnit. Stává se z toho slušné živobytí, které však není tak jednoduché, jak si mnozí myslí. Schůzky, diskuze a hlavně, neustály přísun nápadů. A o co víc, musíte svůj život sdílet. Protože lidi vás potřebují vidět, slyšet. A čím podrobněji budete svůj denní rozvrh rozebírat, tím více diváků bude. Zvláštní doba, to ano.

Blog je přece jenom trochu pasivnější záležitost. Hlavně v tom, že svoje myšlenky píšete, neříkáte. Nemusíte se točit a po nocích stříhat. Za to však musíte umět zaujmout stylem psaní. Nikdo vás nevidí, proto je tohle možná složitější, získat si lidi na základe napsaných slov. Protože na youtubery můžeme koukat jen proto, že vypadají dobře. Ale u blogerů vzhled neposuzujeme.


A má otázka zní, kdo je váš oblíbený youtuber a jaký bloger vás zaujal?

Ale nežili spolu šťastně

7. listopadu 2017 v 15:02 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Sedím v zadní části kavárny a mám chuť se zvednout a odejít. NEZAPLATIT, abych aspoň trochu rebelie v životě zažila, ODJET NEZNÁMO KAM, prostě si sednout na vlak nechat to na osudu, NEMÍT ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, aspoň bych si musela koupit nové věci a staré nechat ležet tam, doma.. A odejít od něj. Nikdy mi neublížil, nikdy mě nepodvedl a snad mě i miloval. Ale já mám chuť vše změnit. Protože slovo NAVŽDY se stalo mou noční můrou.

Možná ten pocit znáte. Upsali jste se ďáblu a navždy musíte onu věc dělat, někoho milovat… Navždy končí smrtí, ale ta bolí. Není vysvobození, snad jen útěk. Ale ten se rovní nezodpovědnosti. Společnost nemá ráda útěky, zaškatulkujeme se do sekce - zbabělci a tato nálepka nás bude provázet celý zbytek života, navždy. Takže co můžeme dělat? Budeme jako paní, sedící v zadní části kavárny, čekat na ten správný moment a odjedeme vlakem neznámo kam? Možná nemusíme. Kousněme se do jazyka a hovořme, mluvme o svých pocitech.

"Budu tě milovat navždy." Fráze, kterou slyšíme ve filmech a pokud jsme velcí romantikové, možná ji i proneseme naživo. Většinou si američtí scénáristi zakládají právě na oné frázi FOREVER. Film pak má větší grády, když k tomu přidají svatební pochod. Právě svatba si tento závazek oblíbila. Protože kde jinde máme slíbit tomu druhému, že s ním zůstaneme po celý zbytek života, než před oltářem? Ale nic není růžové, city v nás se mění, zažíváme krize, zamilováváme se, chceme změny a ty občas obnáší porušení závazku NAVŽDY. Jenže co teď?

Nejsem manželská poradna, ale pokud nejsme šťastni ve svém manželství, co jiného dělat, než o problému mluvit a nebát se změny? Nedostaneme se do pekel, když nedodržíme navždy, dostaneme se do pekel za lži a nevěry. Jak by mnozí řekli. Takže se nebojme ozvat a svůj život patřičně změnit.


Nebo čekat jak paní. V kavárně, vysnít si vlak a jen nasednout.


To je moje lopatka!

31. října 2017 v 17:28 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Člověk by řekl, že je už bitvy u konce a po volbách se vše uklidní, strany se stáhnou to sněmoven a budou si tam své problémy řešit sami. Vytáhnout kyblíčky, sednou na písek a budou se předhánět, kdo postaví lepší hrad. Požadavky? Stabilnější? Promyšlenější? Bytelnější? Nikoliv. Ale na plánu bude vyšší, rychleji postavený a ekonomičtější. Ne však ze stran mravenčků a jiné malé zvěře, žijící v písku, ale ze strany dětí.

Nicmémě možná se mýlíme a hrad nebude takovou hrozbou, který stejně někdo musí postavit, jako spíše samotné děti. Protože některé z nich mají v rukou velké klacky, plné kbelíky vody a jejich plánem je, vytopit pískoviště nebo nastolit nová pravidla, že mravenci jiného druhu si budou muset najít jiné bydlení a jiné děti si sednou na okraj. O kom mluvím? …. Podle mě jsme vpustili na pozemek někoho, kdo nám ukáže ještě dobré ČORO MORO.

Program jedné strany připomínal vyhlazovací proces pro Českou republiku. Vystoupení ze všech možných společenství, osamocení a oplocení pískoviště tak, jak si to prý přejí ostatní mravenci. Ale opravdu si to přejeme? Mnozí mravenci ani neví důsledky, které vystoupení z EU způsobí a vyhození jiných mravenců zapříčiní jediné, nálepku státu, který v nouzi nepomůže, sám pomoc potřebuje a hlavně, vyhazuje mravence, které ani většina neviděla. Jak by taky mohla. Stát, co si postavil hlavu na mylných informacích z médií a myslí si, že si sám povede lépe. Naivita.


Podle mě ten pravý boj teprve započne. Protože děti si na písku vyhrabávají díru… Lopatky do rukou a ZAČÍNÁME.

Teď to neotevírej

23. října 2017 v 20:12 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Výsledek voleb sám o sobě říká, že strach je na místě a vydáváme se na cestu, která v sobě skrývá nebezpečí, protože úmysly zvolených představitel, jsou pro mě více než odporné.

Nicméně strach můžeme mít i sami ze sebe. Protože troufat si říct, že sám sebe znám a vím, co udělám.. je pošetilé. Snad vás přesvědčím, že věřit v sebe sama můžeme, ale spoléhat a slíbit, nikoli. Možná proto taky, SLIBY - CHYBY.

Jsou stavy, kdy je nám vše jasné, že za sebe neručíme. Třeba když vypijeme dvě láhve vína a máme u sebe telefon, kdy jindy užitečný přístroj a rádce v mnoha ohledech, se stává "přítelem" s nekalými úmysly. Zvedneme telefon, vytočíme číslo našeho bývalého a řekneme mu, že ta jeho nová je pěkná *** a že udělal největší chybu v životě. Jindy zavoláme své kamarádce a přiznáme se, že s jejím přítelem to byl jen úlet! Nebo rovnou zavoláme tomu chlapíkovi na jednu noc a uvědomíme si, že chcete celý jeho čas pro sebe. Takže nejen, že nás ráno bolí hlava a jsme ráda za tiché kouty v bytě, ale hlavně máme na displeji překvápko, kdy se nám všichni obvoláni snažili sami ozvat. Bývalý vás pošle do háje, kamarádka vás jde rovnou zabít a chlapík si vás smaže z telefonu. Takže ano, můžeme mít sami ze sebe strach, když víno leží vedle nás.

Když to není víno, je to brko trávy, které nás nemusí nutit k unáhleným telefonátům, ale rovnou nás převez na druhý břeh, kde je pěkně, veselo a hlavně, kde si nikdo neláme s ničím hlavu. Sedíte na lavičce, zimou se jemně trkotáte, ale oblékat se nechcete, máte zavřené oči, posloucháte hudbu, kterou si možná vymýšlíte nebo opravdu někdo v povzdáli zachytíte, je vám dobře, protože šéfa jste nechali v kanclu, peníze jsou pro vás nedůležité, protože nejsou přeci tím nejdůležitějším a i s malým obnosem se dá přece existovat a hlavně, nějak bylo a nějak bude! Ono z toho pomalu vyplývá, že zhulit se s kamarádem, je vlastně šikovná volba a snad ani ty rána nejsou tak krušné. Přesto je tady vykřičník a to -! Neznáte své meze! Tráva nepatří mezi ty nejhorší halucinogenní látky, ale nikdy nemůžete vědět, jak to vše na vás zapůsobí. Takže hrozí, že se vám parapet okna bude líbit a bude vám připadat jako trampolína nebo jakékoliv výzvy v sobě můžou skrývat nebezpečí. Takže bacha, můžete mít, a hlavně byste měli, mít ze sebe strach!

Tohle vše by se dalo uhlídat, NEPIJTE A NEHULTE. Nebo alespoň s mírou.

Přesto můžete mít ze tebe strach. Každý z nás má v sobě to temné já, které se umí chovat soběstačně a mnozí schizofrenní lidé vám potvrdí, že se nedá předpovídat, co udělá vaše druhé já a že ho hlavně neuhlídáte. Schizofrenie se dá včas diagnostikovat, a dokonce se dá brzo zjistit, ale kdo z nás jde dobrovolně k psychiatrovi a nechá si potvrdit, že je vlastně blázen! Možná ani nemusíte mít diagnózu, abyste v sobě neměli to, co za vás rozhodne a vrhne vás do hlubin nebezpečí.


Takže si jen připusťme, že všichni jsme sami sobě nebezpeční, ať už s láhvi vína nebo jen s pocitem, že naše duše je silná a neprobádána. Neznáme ji, nemůžeme ji řídit a nemůže předpovědět, co si bude chtít dělat. Nebo my? Nejsou to naše tužby? … Někde to já je a mnohdy si přejeme věci, které se bojíme pro krutost vyslovit, ale myslíme si je…

4 léta

22. října 2017 v 13:59 | ZIP_photos |  REakce
Dny důležitosti českých občanů, aby se dostavili volbám, skončily a nastala nálada, která se snad mohla očekávat. Nebo ne? Je ten výsledkem opravdu takovým překvapením?
Babiš tady zůstane, nikdo s ním do vlády nechce, ale stejně všichni půjdou a my si budeme stěžovat zase za pár měsíců, až půjdeme volit prezidenta.

Nicméně co s tím verdiktem? No asi si sedneme za počítače a napíšeme si statusy, jak jsme v háji, k tomu okomentujeme jiné statusy, jak jsme hloupý národ a jak ti, kteří k volbám nešli, udělali chybu a ti, kteří šli, špatně volili no a pak se uklidníme, vyspíme se a zítra se v každých novinách dočteme, co nás čeká a jak jsme to mohli očekávat. Takže mělo smyls jít k volbám?

Samozřejmě, že mělo. Ale ta skepse ničemu nepomůže. I když nejsem spokojená s výsledkem voleb, nechám to plavat, protože mi nic jiného ani nezbývá. A hlavně, po bitvě je každý generál.

Takže se smiřme s tím, co nastalo a ti, kteří ANO nezvolili, se musí smířit s tím, že slovenská pijavice, jak už jsem někde četla, si nás na pár let obsadí. Nebo se mýlím? Možná ano.

A tak hleďme objektivně dopředu. Máme neděli, venku nám prší, uvařme si čaj, pusťme si oblíbenou hudbu, otevřeme knížku a vypněme mediální svět. Alespoň pro dnešek.


Děkuji a pěkný zbytek neděle.


Sedni si!

16. října 2017 v 14:31 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Podzim je vážně tím nejkrásnějším období v roce a nenechám si to nikým vymluvit. Venku je příjemněji než v letních dnech, kdy se naskytnou většinou neskutečná horka nebo naopak takové zimnice, že si obouváte sněhule! Samozřejmě i podzim umí být chladný a deštivý, však je jen otázka času, než se tato jeho temná stránka dostaví a dopadnou na nás deprese, únavy a reklamy na blížící se Vánoce, takže než dojdou tyhle dny, užijme si venku ten příjemný den!

Proto si udělejte čaj do termosky, kupte si kávu a sedněte si venku. Vezměte do rukou knihu, noviny, prohrábněte věci v šatníku a přiberte teplou deku, kdyby zafoukalo a nenechte se rušit. A tím myslím i médii a blízkými trafikami, kde na vás bafá důležitá zpráva - volby se blíží! Kašlete dnes na ně. A odpočívejte.

Tento týden je téma týdne - Mám tě rád, ale…
Jak častá odpověď. Lidská, omlouvající, upřímná, přátelská… Vážně? Rozeberme si tuhle větičku blíže, ať už je za ALE cokoliv.

Žvaním
Hledat jasnou odpověď při těchto slovech, je jako hledat čokoládu v koblize. Najdete ji, proč by taky ne, když vám ji tam pekař prdnul, ale než se k ní dokoušete, máte v sobě těsto, co je nafouklé vzduchem. Takže stejně tak se cítíte, když tohle slyšíte. Víte, že tam ta odpověď je, proč by taky nebyla, když už s vámi protějšek mluví, ale než ji najdete, máte v hlavě dalších tisíc slov. Je to tedy jen prosté žvatlání, jak kroužit o kolo a neříct to na rovinu. Přitom, jsme ale upřímní, nebo ne?

Upřímnost
To určitě jsem, když už jsme tak hrdinští a snažíme se vše vysvětlit. Jenže žádný hrdina z boje neodchází, jsou to dva padlí válečníci. Jeden sice bojoval, ale uvnitř ho zlomilo vlastní já a druhý je pudlíkem, protože mu bylo zlomeno srdce. Přesto si myslíme, že jsme tak upřímní, když mluvíme k problémům.

Ať to tak nebolí
Stejné, jako když se spálíte a chladíte si ránu. Otupení na chvíli, popálení na hodiny. Bolest, svědění, puchýř. A přesně tak se budete cítit. Sice vám někdo zlomí srdce, ale nemůže vás to tak bolet, když vás má přece rád!

Nelžu?
A i tak tomu nemůžete věřit. Teda, ano, věřte! Pouštíte si studenou vodu na popálenu, ale na jak dlouho si to můžete dovolit? To budete stát u dřezu celý den? To vás bude čekat pěkný účet za vodu! Vůbec, postavte se tomu! Vezměte náplast, musíte si zvyknout, že popálenina bolí. Proto, vyslechněte si, ale nevěřte všemu. Kdyby se lidé měli rád tak, jak tvrdí, neubližovali by si, ne? Anebo ano, ubližovali, a proto se omlouvají, protože se mají rádi?
Má slova na konec budou je dovětkem.
Pokud ubližujete, omlouvejte se.
Pokud vám někdo ublíží, vyslechněte ho.
Buďte upřímní, opatrní, ale pravdiví.
Naslouchejte, ale nenechávejte studenou vodu téct dlouho.



Díky!



Listy depresí

5. října 2017 v 19:20 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Máme tady podzim a nestupuje vlna melancholií. Nevím, proč zrovna tolik lidí chytá deprese právě v tohle roční období. Když si vezmete fakt, že padající listí může být váš nový začátek, protože může ztvárnit odcházení všech zlých věcí. Pak taky to jemné sluníčko, které proniká skrz stromy na lavičky v parku, kde se na podzim sedávám a čekám, až spadne další lístek. Pak procházky mezi kaštany… Jednoduše. Podzim je krásný. Ale deprese jsou přesto typické. Tak kde vzít vůli žít?
Nedávno jsem dokoukala velmi depresivní seriál. Třináct důvodů proč je seriál pro mladé teenagery, tedy alespoň to tvrdí internet. Na druhou stranu není rozhodující, kolik vám je let, pokud chcete vidět, čeho všeho jsou "děti" schopné. Ano. Tak často vidíme, jak se v USA nějaký mladík rozhodl s pistolí v ruce vtrhnout do třídy a pomstít se svým spolužákům. U nás tento případ častý. Ale to, že si děti ubližují, časté je. A je tady opět otázka, kde brát vůli žít.
Já skloubila tyto dvě témata do sebe, protože jsem se na tento seriál dívala na podzim a když spojíte dvě melancholické věci, nemáte snad možnost přežít. Ale na druhou stranu vás to donutí se zamyslet. Co dělat, aby vše bylo pozitivnější a vy měli energii pokračovat dráhu života?

· MILUJTE - protože láska umí zázraky a může být hnacím motorem.
· ODPOUŠTĚJTE - protože proč se pořád na sebe zlobit, když s úsměvem na rtech jde vše líp
· UDĚLJET SI ČAS PRO SEBE - nejsme roboti a chceme si lehnout, vzpomínat, poslouchat hudbu, jít běhat, jíst čokoládu, pít víno, jít do kina… VYPNOUT
· SPĚTE - každý miluje chvíle, když leží zachumlaný v peřině, má zavřené oči a nikam nespěchá… protože to je vaše DOGMA - NESPĚCHEJTE
· SDÍLEJETE - to není lehký úkol, všichni něco řešíme, odkládáme přátelé a všechno pořád někam až až až.. přitom není nic důležitějšího, právě ve chvílích melancholií, sdílet společné chvíle s někým, na kom vám záleží.. klidně s kočkou!



Tak tedy, vítej… Podzime?


Výsledek obrázku pro deprese

Kam dál