Ví, co chceš!

Středa v 15:05 | ZIP_photos |  REakce
Asi nikdo z nás nemá pochybnosti o existenci vnitřního hlasu. Známe ho přeci všichni. Sedíme v kavárně, objednáme si kávu a naše kámoška si k tomu dá i koblihu. Servírka se podívá na nás a zeptá se, jestli i my si dáme kromě té kávy něco na zub. A je to tady! Vnitřní hlas říká jasně, dej si, však to shodíš do další zimy. A teď kdo vyhraje. Dáme si koblihu a do další zimy budeme trnout, že jsme to neměli dělat? Nebo si ji nedáme a cestou domů se nám chuťové pohárky zblázní, když pomyslíme na teplou marmeládovou koblihu? Takže jak to je s vnitřním hlasem? Máme ho poslouchat?

Nejde jenom o koblihu v kavárně. Vnitřní hlas často našeptává ve chvílích, kdy si nejsme jistí svým rozhodnutím. Občas ho poslechneme, jindy ne. Jenže co to vlastně je? Má právo vnitřní hlas rozhodnout? Nesmíme zapomenout, že vnitřní hlas je součástí naší osoby, takže je to kus nás. Cokoliv vnitřní hlas našeptává a s čím si zahrává, děláme my. Jen to není vědomé a necháváme tuhle činnosti dělat něco za nás. Je to právě vnitřní hlas, který vidí souvislosti, jde hlouběji do problémů a nenechá se zmást. Pracuje neustále, vnímá okolí a často stojí v rozporu s tím, co opravdu momentálně chceme. Jenže naše rozhodnutí, které máme učinit HNED, často nepracuje s okolnostmi do detailu.

Je to prosté právě u té koblihy. Sedět na kávou a sledovat, jak naše kámoška ukusuje koblih, není zrovna příjemné, když nám náš vnitřní hlas opakoval, že si máme dát taky. Rozhovor v háji, protože se nemůžeme soustředit, chuťové pohárky šílí a my si vtloukáváme, že aspoň budeme štíhlí! Ale náš vnitřní hlas ví, že i kdybychom tu jedno koblihu snědli, nestane se z nás kulička a do dveří půjdeme bokem. Vnitřní hlas ví, že kobliha nám zpříjemní den, kafe udělá chutnějším a do další zimy zapomeneme, jak vůbec ta kobliha vypadala.

Vnitřní hlas se často připodobňuje k intuici. Ale není to totožné. Intuice je stejně jako vnitřní hlas vrozená, ale dá se zdokonalovat a hlavně na ní můžeme neustále pracovat. Je důležitá, protože nám prozrazuje, že lidé nejsou na první pohled takoví, jak se zdají. Vlastně se intuice nemůže splést, můžeme se jen splést my, jak jsme vše pochopili. Vnitřní hlas se nedá propracovat. Je tady, stále k nám mluví, ale možná je to určitý hlas pudů, chutí a hlavně života, který chce pořádně prožít!



Výsledek obrázku pro voice
 

Nejsem NULA

10. ledna 2018 v 21:28 | ZIP_photos |  REakce
V lednu by měly být metry sněhu a my bychom měli chodit zachumlaní v kabátech, doprava by měla kolabovat pod návalem sněhu a sáňky by měly jezdit z kopců. Bohužel tomu počasí nenapovídá, a tak budeme improvizovat. Nicméně nový rok přesto přišel a mnozí z nás si musí ujasnit spoustu věcí. I já patří mezi ty, kteří si potřebují stanovit cíle a rozvrhnout celý rok. Jdete do toho se mnou?
Do oken burácí sníh, v pokoji je příjemně, ale k teplému čaji patří deka. Vezměte do rukou šálek, vychutnejte si každý doušek a nechte čaj, aby rozbouřil vaše chuťové pohárky. Vnímejte, jak horký čaj putuje tělem, nechte šálek v rukou a zavřete oči. Proč rituál s čajem? Protože se musíte začít koncentrovat a hlavně, začněte vnímat své tělo.

Máte před sebou mnoho dní a vy si nesmíte ani jeden vyčítat. Pokud máte diář, moc dobře víte, jaké to je, zpětně jim listovat a vybavovat si chvíle. Nejsou všechny šťastné, to přece v životě cílem, ale určitě jsou všechny prožité! A o to tady jde.

Nový rok bude mít opět čtyři roční období, dvanáct měsíců. Budete vstávat a vařit si kávu. Stále budete navštěvovat svou oblíbenou restauraci a se svou kamarádkou proberete všechno možné! Tohle se přeci měnit vůbec nemusí. Ale zamyslete se nad sebou. Jste spokojeni s minulým rokem? Udělali jste vše, co jste chtěli? Pokud ne, přesuňte to na tento rok. Vytvořte si přesnou mapku vašich cílů. Nebojte se přidat bláznivý nápad a nebojte se, si splnit právě tento rok vaše přání. Udělejte tento rok VAŠIM.


Sedíte stále zachumláni v dece? Tak v ní zůstaňte. Klidně si tuhle chvíli udržte tak dlouho, jak jen můžete. Protože jste to vy, kdo má v rukou svůj život. Tak proč ho nenaplánovat, jak si přejete vy! Máte splněno? Víte, co chcete prožít? Tak se nebojte! Držím vám palce! 😊

Související obrázek

VOL

10. ledna 2018 v 21:03 | ZIP_photos |  REakce
Za pár dní se otevřou volební místnosti a rozhodne se o dalších pěti letech. Ježe mnozí se ptají, koho volit?!

Propagovat svého kandidáta můžu a možná i některé ovlivním a zvolí ho spolu se mnou. Ale takhle jednoduchý úkol se v nás neodehrává. Na základě druhého zvolím hlavu státu. Tohle přece nemůžeme udělat. Nebo můžeme? Stačí názor druhých?

Je pravdou, že slavné osobnosti se nebojí nahlas říct, koho chtějí zvolit, ale taky si pak přečtou vlnu kritiky, jak jsou hloupí, když volí právě JEHO. Tudíž nechci být mezi nimi a pročítat komentáře s urážkou na mou osobu. Ono přeci stačí, abyste věděli vy, koho zvolíte!

Kandidáti jsou pestří a mnozí se snaží opravdu usilovně, přesvědčit vás, že on je ten správný. Sociální sítě jsou zaplaveny jejich úspěchy a kolují zde videa, kde ­­"bojují" v aréně.

Přesto chci ale apelovat na všechny voliče, kteří neví koho nebo zda vůbec k volbám jít.

JDĚTE:
A) Každý hlas se počítá
B) Pokud nechcete Zemana, neodkládejte nic na druhé kolo, pokud bude mít víc jak 50% hlasů, žádné druhé kolo nebude
C) Nic není předem jasné, vše se mění před urnou
D) Být občanem svobodné a demokratické země znamená, že si za svým názorem a za svou volbou stojím
Pokud jste příznivci Zemana, prosím. Asi pro vás opravdu znamená slušnost, loajalitu, autoritu, reprezentaci a důstojnost. Pokud ne. Jděte volit už v prvním kole! A volte právě toho kandidáta, kterému věříte. Bude naši země vést správným směrem, umí vystupovat, reprezentace není hanbou a nemá zapotřebí nikoho urážet.

Tak příjemný zbytek večera a hlavně,

VOLTE!
 


Ahoj 2018

1. ledna 2018 v 10:31 | ZIP_photos |  REakce
Další rok za námi!

Doufám, že jste měli Vánoce plné lásky, klidu a míru. Vypli jste sociální sítě, věnovali se rodině a přátelům. Nikam nespěchali a nedělali si zbytečné vrásky. Pokud jste si odpočinuli, máte před sebou první schod roku 2018.
Přesto není na škodu se ohlídnout zpět. Rok 2017 byl hektický, z řad sociologů nebyl nijak oblíbený a mnoho lidí na něj rádi pozapomenou. Pravdou je, že ani já si tento rok nijak zvlášť nezamilovala, i když úspěchy v něm byly.

Nicméně máme nový list papíru. První schod do neznáma. Vezměte do rukou péro a napište si alespoň pár úkolů pro nový rok. Začněte větou JÁ CHCI, zapomeňte na věty typu - já musím. Pak se vše bude plnit lépe.


Těším se na další články, vaše komentáře a na události, které doufám budou hřát u srdce!

Krok dva: podepiš to

14. prosince 2017 v 9:15 | ZIP_photos |  REakce
Bojování za lidská práva může být i vemi jednoduché. Stačí jen, aby:

  1. měl chuť něco změnit
  2. připojení k internetu
  3. KLID
  4. https://www.amnesty.cz/news/4091/maraton-psani-dopisu-2017-amnesty-porada-nejvetsi-svetovou-kampan-za-lidska-prava
Velmi jednochuchý krok, který může zachránit lidské životy.
Vyber si příběh.
Napiš dopis.
Vyplň adresu.

A stejně tak můžeš osobně vyplnit dopisy. Informuj se, zda se ve tvém okolí nepořádá akce Amnesty a neváhej s podpisem.



Lidská práva nejsou samozřejmostí. Na to nezapomínejme.

Krok první: Právo

12. prosince 2017 v 13:09 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Tento týden je ve znamení LIDSKÝCH PRÁV, takže i já se chci v dalším článku věnovat právě jim.

Minulý týden jsem se ve dvou článcích této tématiky dotkla, což vyvolalo malou diskuzi. Většina se o lidská práva zajímá, přispívá na organizace nebo v blízké době se přispět chystá. A to jsem ráda! Protože pokud lidé přispívají a sdílí to s ostatními, můžou druhé ovlivnit, motivovat nebo naopak jen potvrdit v názoru, že přispívat je zbytečné. Zbytečné to není, pokud máte strach, že peníze neputují správným směrem a lidé si je hodí do vlastní kapsy, informujte se u organizacích a klidně si vyžádejte přesnou cestu vašich peněz. Organizace s tím problém nemají a vás jen uklidní, že opravdu nekončí v žádné soukromé kapse.

Ještě mě zaujal komentář v mém minulém příspěvku, že lidská práva stvořila příroda a že jsou všude přítomní, ne všude však respektována. Tak názor zajímavý, ale ne asi úplně vcelku dobře informovaný. Příroda nevytvořila lidská práva, ale přírodní zákony, které se na lidská práva aplikovat dají, ale ve některých případech spíše negativní cestou, například že přežije jen nejsilnější. Ono se to ani dnes nedá úplně tvrdit, leda by se SÍLA přesněji specifikovala. Ale samotná lidská práva opravdu stvořil člověk. Dokonce se sepsala, aby byly pro všechny státy jasná a nijak možná brána oklikou. Nicméně lidé je nestvořili nejen na základě zákonů přírody, ale i například desatero přikázaní, protože ty lidé respektují po celém světě a samozřejmě vytváří v zemi jakýsi klid a pořádek, že je NĚKDO, NĚCO, co nás může potrestat.

Lidská práva jsou v každé zemi, to je pravdou, ale o respektování by se daly vést dlouhé diskuze. Nicméně respektována nejsou a ve velké míře toto stanovisko přehlížíme. Dostávám se teda k TT týdne a to, co kdyby. Co kdyby nebyly organizace a lidé, kteří se starají o respektování lidských práv?
Těch organizací je opravdu dost, ale nejsou mediálně viditelná. Důvod je asi jasný. Média jsou pod rukou státu, a to tyto organizace nejsou. Jsou to nezávislé organizace, které jsou závislé na příspěvcích a darů ostatních. Kdyby dovolili příspěvky států, a tak jejich na jednu stranu lehčí existenci, určitě by klesla efektivita těchto organizací, protože by přišly podmínky práce, a to by přineslo cenzury. Velmi zkrácená cesta, ale snad jasná v tom, že peníze od států by znamenaly ve velké míře konec aktivit. Jejich existence samozřejmě dokazuje, že jsou lidé, kteří se o práva druhých zajímají a to, že se sami narodili ve státě, kde jsou práva respektována, a tak by si mohli žít život klidný, není pro ně vším a je jim jasné, že to co je dnes, nemusí být zítra a to, co se neděje u nás, není pravidlem a to, že se jinde dějí hrůzy, může být náš zítřejší ranní chléb.

Nejsem až tak velký optimista, abych věřila, že všude na světě budou lidská práva respektována, ale musíme si uvědomit, že boj za jejich respektování, zdržuje hrůzy, přináší pokuty a hlavně dokazuje, že máme lidskost v sobě a není nám jedno, co s námi bude.

Takže začátkem týdne malá otázečka:

Přijde ti práce organizací užitečná? Jaký máš názor na aktivisty?

Ví, že jsou Vánoce

5. prosince 2017 v 13:30 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Můj výhled z okna mi připomíná, že se blíží Vánoce. Jsou na spadnutí, za dveřmi, a to nedokazuje jenom sníh venku. Ten může napadnout i v říjnu a do Vánoc by zbývaly dva měsíce. Ostatně nemůžete se řídit ani venkovní výzdobou nebo snad výbavou v obchodech. Protože mnoho lidé neschovává na léto světýlka, jelikož je dost pracné s nimi barák vyzdobit, natož to zase sundávat. Obchody s Vánoci straší měsíce dopředu a až Vánoce opravdu přijdou, tak se v obchodech objeví Velikonoce. Takže co nám vlastně připomíná, že Vánoce jsou tady?

Ono vlastně zbývají ještě necelé tři týdny do Vánoc, takže pro mnohé (i pro mě) čas nakupování dárků teprve přijde. Ale Vánoce na nás dýchají. A pro mě tento čas znamená kromě rodiny, cukroví, pohádek a pohody, hlavně čas lásky, dobrosrdečnosti, odpuštění a zdravého altruismu. Připomínám to stále dokola, ale myslím si, že je potřeba na to pořád poukazovat. Jsou na světě stále lidé, kteří potřebují pomoci a my můžeme podat pomocnou ruku.

Samozřejmě není zapotřebí nikam jezdit. Užijme si Vánoce doma tak, jak jsme zvyklí. Ale můžeme tento výjimečný čas zpříjemnit i druhým. Věnujme částku na charitu, vytřiďme šatník a zbavme se nepotřebného oblečení, podporujme vzdělání na místech, kde se snaží o renovaci, nekupujme výrobky od výrobců, co nerespektují lidská práva, ptejme se, jak jsou na tom druzí, domáhejme se lepšího zacházení. Snažme se dělat přesně to, co v nás vyvolává pocit, že pomáháme! Nezavírejme oči před utrpení druhých, buďme lidé!


Děkuji.




Lepší jak ONI

30. listopadu 2017 v 14:56 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Všichni se někam ženeme. Pořád je nám připomínáno, že máme zpomalit a život si užívat. Ženské časopisy, televizní pořady a všichni, kteří si život údajně neužili a radí, abychom zpomalili, zaměřili se na rodinu, na naše koníčky a život prožily. Jenže my chceme přece víc! Mnozí z nás chtějí peníze, kariéru a velký dům. Co pak?
Na tohle vám odpověď nedám dnes a možná ani příště. Přece jenom, spěch za něčím víc je důležitý. A to se vám teď budu dokázat. Nebudeme si pořizovat vetší dům nebo ohromnou kariéru. Očistíme své JÁ. A budeme se snažit být lepší než ONI.

Že není svět růžový a že se dějí hrůzy, víme všichni. Nedá se tomu ani uniknout. Ale ono je to i dobře. Nemůžeme utíkat před něčím, co se nás sice bytostně nedotýká, ale dotýká se to naší morálky, našich práv. Když někde lidé hladoví, nehladovím já. Proto mě to nemá zajímat? Když někde lidé nemají lidské práva, ale mám je já, nemám mě to zajímat? Když někde nemůžou lidé svobodně milovat, ale já můžu, nemusí mě to zajímat? Samozřejmě by mělo. A snad i bude.

Snažme se být víc než ti, kteří se o to nezajímají a pomozme lidem. Jak?
Existuje široká škála organizací a institucí, které zašlou vaše peníze, oděv a nepotřebné na věci, kde se potřebnými stanou. V šatnících máme tolik oblečení, že bychom oblékli celou zeměkouli. Nenosíme vše, schováváme je zbytečně. A co se týká peněz, nemluvím o převratné částce, díky které vy budete na mizině. Stačí malá částka, opakovaná nebo jednorázová. Ale důležité je začít, udělat ten první krok.

To, že my žijeme ve státě, kde máme vše, není podmínkou budoucnosti. I když se nám možná blýská na lepší dny a o jídlo nouze nebude, lidská práva nejsou samozřejmostí nikde. Každý den se porušují, lidé zakrývají oči, média o nich nemluví. Ale MY můžeme. Upozornit na to, že ve světě nejsou lidé akceptování pro víru, lásku, barvu nebo názor, je možná i povinností každého z nás. Amnesty International je jedna z organizací, která se snaží lidem pomáhat. A vy můžete taky. Stačí sdílet, kliknout, podepsat nebo klidně i něco málo zaslat.


Jsme lidé. Humanita se nám stává cizí. Nezavírejme oči před tím, co se nám může stát denním chlebem.


Výsledek obrázku pro humanity

Neboj se toho!

22. listopadu 2017 v 10:00 | ZIP_photos |  Sedmnáct
Za dveřmi Vánoce a pro budoucí středoškoláky pomalu začíná období, kdy se musejí připravit na střední školy. Sednut si domu k testům z minulý let, vyzkoušet si je, projít si povinnosti, při podání přihlášek a hlavně, správně se rozhodnout. Jenže… JAKÁ STŘEDNÍ ŠKOLA JE TA SPRÁVNÁ?
Jakožto už absolvent střední školy vím, co to bylo. A hned na začátek, nemějte strach! Teda ano, ten zdravý strach, ale jezte, spěte a žijte, i když vás čeká nová etapa života. Ono ta střední zas taková sláva není. Pořád se budete učit. Jen učitelé věty typ: tohle na přijmačky umějte! Vymění za: tohle na maturu! A tak pořád dokola…

V první řadě si doma projděte s rodiči, so vás baví. Pokud vám nějaký předmět nejde (tím se myslí trojka), nemusí být chyba zcela na vaší straně. Ano, učte se, ale mnohdy se stává, že jiný učitel vysvětlí látku efektivněji, a tak z trojky stane rázem dvojka a na konci roku jednička. Jiný přístup umí zázraky. Proto hned nedělejte ortel, když vám vychází z nějakého předmětu trojec a rodiče vám řeknou, že na tuto školu s těmito známkami nemáte.

Nezapomínejte na prostředí. Čím větší město, vím více zábavy (problémů). Pokud můžete dojíždět domů, dojíždějte. Vyberte si město, které je vám třeba i blízké. A i když se to nemá, nezapomínejte na přátelé. Sice si vytvoříte nové, ale pokud váš kamarád je ve stejném městě, můžete jako menší plusový bodík uvést i toto. Ono sebe z přátel nedá žít.

A nezapomeňte školu navštívit. Učitelé, lavice, žáci… To vše vytváří dojem. A ten si ponesete v sobě celý život. Možná právě na DoD to bude ten správný dojem, který rozhodne.


Nebojte se rozhodnutí. Střední škola je skvělé období. Užijete si ho. Slibuji! Teď jen, vyber školu, našprtej se a v záři usaď do nové třídy! Držím ti palce! 😉

Málo se o tom mluví

20. listopadu 2017 v 18:15 | ZIP_photos |  Sedmnáct
V pátek se slavil významný den pro naši republiku. Připomínaly se události ze Sametové revoluce, srpen 1968 a archivní záběry zahltily nostalgií mnoho obýváků. Lidé vzpomínaly, jak bojovali za naši svobodu, jak nelehká doba to byla a všem nám má dojít jediné, buďme vděční, važme si svobody, opatrujme ji a dělejme vše proto, aby tady byla co nejdéle. Ale pro každého to samozřejmostí není. Viděla jsem menší dotazník na mladé lidi, jestli vůbec ví, co se tehdy dělo. A hlavně, jak se lidem žilo. Objevila se i odpověď, "bylo lépe". …

Problém mladých lidí je v jejich studiu. Lépe řečeno, dějepisáři se nevěnují dostatečně novověkým dějinám, neprobírají teror pořádně a aby toho nebylo málo, či vlastně aby toho ještě méně, doma s rodiči dítě neprobírá vůbec nic. Asi se shodnou na větě, nějak bylo a nějak bude. Jenže s tím se přece nemůžeme smířit. Nemůže nám stačit věta, že nějak bude. A co víc, nemůžeme dopustit, aby si mladí lidé mysleli, že bylo dobře.

Mohli cestovat, vyvolení
Ano, kdo byl ve straně, cestovat mohl. Pár zemí (komunistických) jste mohli navštívit i v rámci výletu. Ale opravdu to stačilo?
Sehnat práci bylo snazší. A byt taky.
To ano. Bydlet měl kde každý a práce se také našla. Museli jste. Výběr však nulový.

O lidi bylo postaráno.
Kdo držel hubu a krok. Mohl žít. Přežívat.

Tohle jsou jen střípky z reportáže, kterou jsem zaslechla. Mladí lidé neviděli na komunismu nic špatného. Sice neměli svobodu, ale to prý nějak šlo i tak. Takže mladým lidem vůbec nedochází, jaké privilegia vlastně mají. Studují, co je baví. To je snad jedna z nejdůležitějších věcí. Dělají, co je baví. A to nehledě na to, koho volíte. Cestujete, kam chcete. A ve straně rodiče nemáte. Opět jen střípky toho, co můžeme. Ale asi si toho nevážíme. Ono tomu odpovídají i výsledky voleb…


Takže na závěr. Připomeňte učitelům, že chce slyšet o komunistickém teroru, o číslu zabitých, o nedostatku potravin, o nulové svobodě, o strachu… A možná i vaši rodiče promluví. Hlavně o tom nemlčte. Nemáte na to právo. Vy ne. Nikdo.


Děkuji.


Kam dál