Článek úplně na nic!

15. října 2018 v 9:59 | ZIP_photos |  REakce
Titulek: Článek na hovno
Dostal se mi do rukou výtisk Mladé Fronty Dnes a jejich VÍKEND. Četla jsem ho až v neděli večer, za což jsem zpětně velmi ráda, neboť zkažených pár hodin a celý víkend, tj. rozdíl.
Autor je muž! Nebylo zapotřebí ani nahlédnout na poslední větu článku. Vycítila jsem to při přečtení prvních vět. Čím dále více jsem přesvědčena o vyloučení MARFY z mého života. Vše špatně. Zakomplexovaný redaktor, články s chybnými informacemi, pointa - mám v rukou váš poslední výtisk!!!
V článku se jednalo o mužský a ženský mozek. Autor chtěl zdůraznit, že jsou mezi mozky rozdíly a dle mého neotevřel ani jednu učebnici psychologie a nevedl ani zdroje, kde určité informace načerpal.
Celý článek započal velmi agresivním slovem - feministky! Proč agresivním? Neboť české prostředí si dělá srandu z celé kampaně MeeToo, nebere vážně důsledky této kampaně a slovo feministka- bere jako urážku. Používá si ho kdy se mu zachce… PRÝ, PRÝ, PRÝ. Když už někdo použije ve větě toto slovo, je jasné, že autor nevěří. Feministky si myslí, že se rodíme jako neutrální jednotka, které své pohlaví teprve získá výchovou. Informace dobrá, neboť kdyby ji autor celou nezatratil a načerpal pro to více informací, mohl celý článek jen obohatiti o zajímavou teorii, která má čím dál více zástupců. A není špatná!
Čím však dokázal, že se moderní psychologie ani nedotkl, byla jeho myšlenka, že je údajně jasné, jaké pohlaví dítě má, když se chlapeček natahuje pro autíčko a holčička pro panenku. Pane autore! Děláte si srandu? Uvedl jste tří měsíční dítě. Toto dítě nemá vědomí o obecném, ale o abstraktním. Což znamená, že pro dítě tj. jen hračka! Žádné autíčko nebo panenka. To, že si chlapeček v pondělí vybere auto, může být proto, že se mu líbí barva, materiál… V úterý se natáhne klidně pro panenku. Ale holku to z něj neudělá! Děti nevybírají hračky dle pohlaví. V pozdějším věku sice hrají různé role, ale i chlapečky si hrají na tatínky a vezmou panenku za hlavu, posadí ji do kočárku a utíkají přes cestu jako úspěšní závodníci. Holčičky vezmou červené auto do rukou, neboť červená je hezká! Nebudou s ním jezdit po nábytku, ale zaparkují pod židlí a posadí do něj Barbie. Hračka neurčuje pohlaví… !!!
Naštvu ženy tím, že posadím muže k televizi! Ano, moderní muž sedí před televizí a nevnímá svou ženu. Jak starý scénář a nic nedokazující. Je přece jedno, zda před televizí sedí muž nebo žena, když se a něco díváme, nechceme být rušeni. To, že muž vnímá jednu věc a žena tři, není záležitost nová. Co dokazuje je jen to, že žena zapojuje obě hemisféry častěji. A ano, HEMISFÉRY. Slovo známé, jasné a v češtině akceptované. Autor si chtěl vymyslet vlastní tvar, tak použil - POLOKOULE MOZKU. Gratuluji…
Neověřené informací pokračují. Autor se domnívá, že vyšší hladina testosteronu způsobuje u lidí autismus. Jako vážně? To jste načetl kde? Ani Wikipedie tohle vyhodí. Autismus souvisí s geny, ne s hormony.
Já jsme u konce. Ale vy byste se měl vzdělat, pane redaktore.
Děkuji.
 

Jsem to já. Jsem?

1. října 2018 v 14:00 | ZIP_photos
Objevením svého já, může být celoživotní problém. I když máme hromadu knih, filmů a inspiračních videi, jak dosáhnout poznání toho, kým jsme a být tak šťastní, často se lidé dostanou ještě do větší šlamastiky nebo reflektují sebe jako to, co mají podle takové příručky být.
Mladí lidé se zařazují do skupin. Záležitost stará několik desítek, let. Díky dnešní době je přece lehké, být kým chceme, vždyť si můžeme vybrat z tak širokého spektra možností, přijmeme tak ideologii, oblékání, postavení se k životu. Prostě vše! Jenže není tato pluralita kámen úrazu? Má vůbec smysl, ukazovat možnosti?
Může to fungovat následně. Je nám patnáct let, vyletěli jsme z domova na střední školu, už nás nebaví sedět jen za počítačem a probírat WoWko, LoLko (omlouvám se, jestli tohle už není aktuální). Potkáváme starší studenty, kteří mají přece jasno v tom, kdo jsou a co budou dělat! Eda z třeťáků nás seznámí se super partou, najednou máme nalajnováno, co chceme nosit, protože to nosí druzí, co říkat, protože to říkají všichni a co si myslet, protože si to Eda myslí. Nejde o negativní dopad na nás, taková skupina nám opravdu může pomoci k objevení sebe samého, ale také se může stát, že přijmeme masku, se kterou budeme stárnout, ale v žádném případě neukazuje naše já. Pak můžeme být jako ti starší studenti, co vypadají, že mají ve všem jasno, ale pravdu bude taková, že budeme bloudit v příručkách vysokých škol, nebudeme si moct představit sami sebe v budoucnosti a celý svět nám bude jedno.
Otázkou pak zůstává i fakt, zda existuje poznání sebe sama. Jestli to právě není ta sociální bublina, která nás žene k zařazení, ale přitom projev sama sebe bez možnosti hledání nějaké skupiny, může být to nejzdravější, co se může stát.
Objevování vlastního já, je určitě záležitost celoživotní. Ale důležité je, abychom z toho nedělali úkol života. Ono právě žití života s věcmi, které nám přijdou do cesty samy, pak vytvářejí situace, které řešíme a ty nás formují.

(NE) sdílej

14. září 2018 v 17:17 | ZIP_photos |  REakce
Téma soukromí na internetu a hlavně, svoboda slova, to se v dnešních dnech probírá i na těch nejvyšších místech. Hrozí nám tím zánik internetu? Budeme v budoucnu platit za sdílené reklamy?
Možná jste si všimli, že v určitých pořadech jsou značky zakryty páskou. V reality show nesmějí účinkující jména značek vyslovit, jinak dostanou pokutu. Hrozí nám něco podobného i na internetu? Bude v budoucnu problém jmenovat značky na sociálních sítích? Bude chat automaticky skrývat jména značek? Těžko říct. Jejich podpora je sice krásná, ale tyto společnosti nic z toho nemají. Můžete sdílet jejich produkty, ale peníze jdou sociálním sítím. Stejný problém zažívají novináři. I oni jsou ochuzeni o peníze ze sdílených článků. Opět jsou peníze sociálním sítím, nikoliv novinářům.
Velký problém však vidím jinde. Na internetu jsme v zákrytu anonymu. Nemáme strach cokoliv napsat. Pomluvit někoho. Urazit. Ponížit. Zesměšnit. Ublížit. A hlavně. Nikdy nebere za své slova zodpovědnost. Jsme hrdinové na síti.
Nerada bych vyvolala vlnu komentářů k nedávnému vidu Kazmy. Klidně napište svůj názor na něj a na video. Ale článek o něm není. Zmínka však ano. Mluvím o něm právě proto, že na konci videa můžete slyšet píseň, která o špiněný druhých na sítí, vypovídá.
Zodpovědnost na síti!
· Vystupuj pod svým jménem! - Pokud se bojíš o své soukromí na sítí, nezakládej si sociální sítě. Pokud už na nich jsi, neboj se vystupovat pod svým jménem. Tvůj názor by měl být viděn a spolu s ním i tvé jméno. Pokud si za svým názorem stojíš, pak si za něj stůj se svým jménem
· Vynech vulgárnost! - Pokud nám při hádce ujede vulgární slovo, pak jsme neuhlídali náš proud myšlenek. Ale na sítí máme dost času na promyšlení. Urážky nejsou vítány! Žádné vulgární slova, prosím. Proč? Jste za slabocha
· I ty se můžeš stát terčem! - Několikrát se stala situace, kdy komentátor situace byl o pár řádků dál pro výsměch. Nezapomínej, že i na tebe se může svalit pozornost. Není to nic příjemného. Proto zvažuj, co na internet vypustíš.

Snažme se sdílet na internetu smysluplné věci. Nezesměšňujme druhé. Nehlasme se k radikální názorům, pokud si za nimi opravdu nestojíme. Buďme na sítí zodpovědní. Internet nezapomíná.
 


Ukaž mi svůj fejsbuk

4. září 2018 v 17:12 | ZIP_photos |  REakce
Máme tady září. Pro mě stále tři týdny volna, ale pro naše mladé spoluobčany čas školy. A tak, jako každý rok, bude první zářijový článek mířen do lavic.
Ještě před zahájením školního roku, se objevovaly články, jak jsou malé děti vystresované s blížící se školou. Kolik sebevražd každý rok přibývá, protože se děti necítí dobře v lavicích a hlavně, jak velké stresové období prožívají s uzavíráním známek a blížícím se vysvědčením. Takže ještě než děti usedly do lavic, už se připomínal konec školního roku.
Stres je obvyklá záležitost pro každého mladého studenta, žáka. Samozřejmě má své hranice. Pokud dítě doma odmítá jíst, nechce se bavit o svých spolužácích, přichází domu se smutnou tváří, je čas s tím něco dělat. Ale možná se tomu dá předejít.
Každý prvňáček už má svůj mobilní telefon. A každý páťák už má svůj osobní profil na FaceBooku. Samozřejmě si ho dokážou založit sami, nepotřebují k tomu dospělý dohled, nebuďme bláhoví, umějí si spočítat správný rok narození pro otevření účtu. Co už však neumí, je pohybovat se bezpečně na internetu. Občas to však neumíme ani my. Kolik z nás ještě stále sdílí nesmyslné statusy o svých aktivitách, sdílí polohy, fotografie a nezabezpečuje si účty silnými hesly. Samozřejmě je toho mnohem více, co nám může ublížit. Jak pak máme pomoci těm mladým?
Nejlépe ohlídat natolik dítě, aby si účet nezakládalo samo. Nebo vůbec! Ale pak to udělá za našimi zády. Pořiďme si průvodce po sociálních sítí nebo si přečtěme články na internetu, které nám a našemu dítěti můžou hodně pomoci. Ono se to nezdá, ale právě na internetu děti čeká nejvíc nebezpečí. Zde čelí útoku kyberšikany. Není to nic neobvyklého, naopak. Nebojím se říct, že se jedná o běžnou záležitost dětí. K účtu mějte přístup, kontrolujte osoby, se kterými si píše. Nejedná o narušení soukromí. Pokud vidíte, že si dítě píše s Honzou o hloupé paní učitelce, anebo si posílá instrukce ke hře, nemusíte konverzaci číst. S dítětem mluvte o tom, co na internetu dělá, kolik času zde tráví a nebojte se ho v tomhle omezovat. Jelikož čas bude spíše přibývat než ubývat.
Že by dítě nemělo mít účet vůbec? Souhlasím! Ale věřte. Dítě si ho založí samo a vy o jeho existenci nebudete mít páru. Takhle vám dítě může věřit, že jste účet povolili a jste cool rodiče!
Tak snad vám ten školní den začal dobře. Uvidíme se u dalšího článku!

Díky za komenty.

Výsledek obrázku pro dítě a počítač

A jedeme dál!

2. července 2018 v 13:45 | ZIP_photos |  REakce
A jedeme dál!
Ano, takto se jmenuje dnešní článek a hlavně, téma týdne.
Sedím zrovna na zahradě a slunce svítí na posekaný trávník občas jemně zafouká, kolem se to hemží motýli a můj kocour číhá na ještěrky. Krásný letní den! A co víc, za pár dní se vzdálím na dva měsíce, jako dobrovolník budu pomáhat handicapovaným. A přesně o tom dne chci psát! Teda… Ne o práci s handicapovanými lidmi. Ale tomu, čemu se říká - plníme si sny, žijeme!
Snažím se své články mířit motivační cestou. Žijeme v době, kdy je jednodušší než kdykoliv před tím, plnit si své sny, dělat co nás baví, studovat, cestovat… Přesto si, často sami, stavíme do cesty překážky. Často jsou to naše slova. Že něco nejde, že nemůžeme, že vlastně nevíme, že bychom chtěli, ALE… Jenže, opravdu jsou ty překážky tak velké?
I) ONO TO NEJDE
Jak nejde? Proč by to nešlo? Žijeme ve 21. století, k internetu jsme připojení 24 hodin denně, informace máme na dosah ruky, cestujeme po celém světe, dokážeme komunikovat anglicky, tak kde vidíš problém? Odhodlat se musíš! Vykročit. Udělat první krok, pak to půjde! Jasně, že se budeš bát. Každé rozhodnutí něco přináší. Ale nech za sebou své staré já, které neumělo ani pozdravit prodavačku v obchodě.
II) ALE, ALE, ALE, ALE…!
Krásná to spojka, viď? Kolik kouzel s nimi v češtině dokážeme. Z jedné nadějné věty, skončíme u pochybností a neschopností. Samozřejmě, vždy máme nějaké ale, proč bychom se měli rozhodnout jinak. Jsou to naši blízcí? Máme mobily, komunikujeme přes celý oceán. Naši přátelé? Budou tady i pak. A co takhle noví přátelé? Poznávat nové lidi, obohacovat sám sebe o zkušenosti, zážitky, to je to, co máme dělat! Využijeme možnosti dnešní doby a rozhodujeme se spontánně! Nezapomínejme na zadní vrátka.. To ano.
III) MOŽNÁ, JENŽE! CO KDYŽ
Nástrahy na nás čekají i při cestě do obchodu. Odkládáme nákup potravin, i když nám hrozí nějaké nebezpečí? Jasně, jídlo je životně důležité. Ale co když takto budeme brát i plnění našich snů? Co v životě chceme dělat, když to nebude naše rozhodnutí, když to nebudou naše sny, když nebudeme žít svůj život? Máme přijmout šablonu, která nám nezávazně vytvoří společnost a s ní se ztotožnit a tu právě jedinou žít? Není to škoda? Nejde o to, rebelovat, postavit se všem ideálům, jde o to, zanechat za sebou to, co někdo po nás chce, abychom byli, ale my tím nejsme a být tím, kým se cítíme opravdu být.
Tedy, závěrem. Máme před sebou léto. Já se chystám splnit si, co jsem si slíbila a pro co jsem se celý rok připravovala. Až se vrátím, nachystám si další cíl a budu ho chtít splnit!
Tak co, jdeš do toho se mnou?!

Krásné prázdniny! ZuZ

Být mnou? Proč bys to dělal

29. června 2018 v 10:23 | ZIP_photos |  REakce
Všichni známe větu: "Já být tebou, tak.."
Jenže já být tebou, tak to nejsem já a vlastně nebudu vědět, co udělat. Nejde mi však o logickou podobu této věty. Všichni víme, jaký nonsens to je. Jde mi o to, jakou racionalitu nám tato věta přináší.
Často, když někdo potřebuje pomoci, proneseme tuto větu a radíme věci, které jsou velmi racionální, často i velmi správné, po morální stránce, protože nejsou naše rozhodnutí emočně zabarvené. Stává se však i opak. Radíme věci, které nejsou morálně správné, jsou čistě emoční a nedomýšlíme následky takových to rozhodnutí. Ale udělali bychom i my takové rozhodnutí? Nebo jsou naše rady jen slovně pronášeny, ale nikdy by za žádných okolností nenabily účinnosti?
Radíme tak, jak bychom sami jednali? Asi ne. Určitě ne. Jednáme tak? Sami v sobě máme dvě osoby, které se při rozhodování hádají, radí nám dvě rozlišné věci a která z nich má pravdu nebo je snad ta správná, říct nedokážeme.
Ale i já tuhle větu teď pronesu. Já být tebou, tak:
· Miluji a vážím si lidí, kteří tady pro mě vždy jsou
· Nezapomínám, odkud jsem přišel
· Své sny plním
· Neberu svůj nynější stav samozřejmostí
· Rozhádán nikdy neopustím místnost


Rýpnu si. Zas a znovu.

29. června 2018 v 9:56 | ZIP_photos |  REakce
Blíží se červenec, to znamená - PRÁZDNINY! Pro některé už dávno začaly, maturanti si už můžou oddychnout delší dobu, možná i někteří vysokoškoláci. Já bych se však ráda vrátila k tématu, které otevírám právě během maturity nebo přijímaček. SCIO? CERMAT? Jak to s nimi vidím teď?
Pravdou je, že jsem si celou situaci promyslela. A teď to vidím takto.
Jsem jedna z vás, která měla přijímačky do Brna a vypadaly děsivě. Všeobecný přehled, kultura, český jazyk, analytika, angličtina… a to vše zvládnout v 90 minutách. A ano, i já skládala maturitní zkoušku z češtiny a tedy z části státní, kde byla statistika, analytika, gramatika a trochu literatury. Proklínala jsem tyhle společnosti, protože mi přišlo nesprávné, aby takto testy vypadaly. Nicméně teď si myslím, že testy vypadají přesně tak, jak by měly v dnešní době vypadat.
Je pravdou, že literatury je v testech moc není, na druhou stranu je ale součástí mnohých cvičení nepřímo, kdy se na ni například nevztahuje žádné cvičení přímo, ale znalost těchto věcí se očekává a v otázkách se s nimi počítá a nepřímo odvolává. A statistika apod. je vlastně velmi užitečná věc. Právě tohle myšlení, umět v textu hledat důležité informace, spravovat graf a analyticky zhodnotit situaci, je v dnešní době velmi důležité.
Takže nezazlívám v podstatě testu nic. Samozřejmě, chybky a mouchy mají, ale nejsem už tak negativní. Přece jenom jedna věc. S gramatikou se setkáváme každý den a její znalost je každého věc, maturita počítá s pokročilou znalostí a může ji rozeznat u písemná práce. Na literatuře promítáme historii, ale znát data narození, místo působení, a nakonec tragickou smrt, není pro dnešní době vhodný atribut.
Co se však u mě nemění, je názor na osnovy škol. Právě ty jsou zastaralé, nejsou dynamické, pro myšlení dnešních děti naprosto nepraktické.
Díky. A pěkné prázdniny!

Jdeme na to!

19. června 2018 v 12:00 | ZIP_photos |  REakce
Večer usínáme s pocitem, že zítřek bude jiný. Jako každý, i já si plánuji život a vybarvuji ho barvičkami, které se realitě podobají těžce. V čem máme všichni takový problém?
Až. Až? Až!
Tak krásné slovo! Naplánujeme si život za dvacet let. Líbí se nám tak krásná představa, kdy mámě vše plně ve svých rukou, žijeme si opravdu tak, jak si přejeme, vše vychází. Jenže mnozí z nás si neuvědomí, že ještě důležitější, je ta cesta. Právě tu nikdo z nás neplánujeme. Ono tam přece nějak dojdeme. Všechny cesty vedou přece do Říma! No jo. Jenže cesta se klikatí a nabízí odbočky. A ty často, jako přijatelnější a pohodlnější alternativu, přijmeme a cíl se najednou mění.
Dvacet let je velký skok. Mnohdy stačí následující den. Usínáme s pocitem, jaký zítřek bude a máme hřejivý pocit, že bude jiný a přesně takový, jaký chceme. Jenže se probudíme a zmíněný elán je fuč! Není to náraz reality, ale našeho já. Najednou jsou zde samé překážky! Ale jsou tu vážně? Jak to, že večer to vypadalo tak jednoduše, stačilo ještě v noci vyjít a vše mohlo být přesně takové, jaké chceme. Je spánek snad bičem? Nebo je to vážně jen náraz osobnosti?
Jsme v pasti našich plánů. Odkládáme je na další dny, týdny, měsíce nakonec roky a doufáme, že se k nim dostaneme. Přitom si však nemůžeme malovat budoucnost bez uskutečnění jednotlivých kroků. Máme strach, že naše sny jsou přehnané, kde, kdo nám připomene, kdo jsme, odkud jsme a se sklopenýma očima dáme zapravdu. Špatně. Ale kde vzít tu odvahu?

Blíží se prázdniny! Tedy. Dva měsíce úžasného léta! Všichni jsme si něco naplánovali. Udělejme tyto dva měsíce etapou v našem životě, kdy zboříme zábrany a budeme si plnit své přání! Nebojte se o ně podělit. Zanechte koment. Napište, co byste chtěli zažít a podělte se i s tím, jestli se vám to podařilo uskutečnit. Vše nám držím palce!

No PLASTIC

5. června 2018 v 17:10 | ZIP_photos |  REakce
A přece se máme všichni rádi!
V nedávné době se otevřely oči médiím a pouštějí do éteru obrázky ztrýzněných zvířat. A dneska jsem četla článek o velrybě, která měla plný žaludek plastových tašek. Hrozivé fotky, příšerná videa, odporné články. Co s tím budeme dělat?
Před několika lety a že je to opravdu větší číslo, se objevila kampaň pro omezení plastových výrobků. Tehdy se tomu věnovalo jen pár jedinců, žádná komerční firma nebo podnik se tomu nevěnovali. A jedinci, kteří si uvědomili nadcházející riziko, byli bráno za blázny, kteří se chtějí vrátit zpět na stromy. Jenže dneska bychom těmto "bláznům" měli říct - "kéž bychom vás poslechli."
Situace došla tak daleko, že se v obchodě dají koupit jelitové kusy ovoce zabalené do množství plastů. A lidé nakupují, nakupují, nakupují… Ale aby to nebylo tak plastové! Jsou zde i cesty k lepším zítřkům. Kavárny omezují prodej plastových kelímků, podporují KeepCup, za plastové tašky jsou dávají příplatky vše se pilně recykluje.
Takže my máme srdce na pravém místě! Velryby budou umírat dál a firmy přesto vyrobí jeden plastový obal pro jablko, ale my budeme třídit! Za vše budeme platit! A tím jsme na tom lépe…

I když si myslím svoje, podporujme svět BEZ PLASTŮ! Ale opravdu!!! Ne jen.. Na očko.

Výsledek obrázku pro animal and plastic

Květen.. učme se!

22. května 2018 v 12:56 | ZIP_photos |  REakce
Tak máme tady půlku května a pro mnohé mladé lidi je to snad to nejvíce stresové období. Proč? Pokud jste maturanti, tak máte před sebou zkoušku z dospělosti. Ta není zas tak těžká, ale jelikož jste nikdy nic před tím takové neabsolvovali, tak si dokážu ten stres a tíhu představit. No a pro vysokoškoláky je to období zkoušet. Zápočtů…. No děs! Začátek stresového období v nedohlednu. Jak toto období přežít?
1. Spánek
Tak toho není v tomto období zdaleka dost a je hloupost psát, že máte splnit každodenních 8 hodin. Jak se vám to má povést? Pokud pilně studujete nebo děláte vše možné, ale ne studium, tak spánek chybí. Přesto si zkuste najít jeden volný den. Právě tento týden. Třeba čtvrtek. Vypněte budíka. Vyspěte se do růžova. Zkuste dohnat malý kousek spánkového deficitu. Budete se cítit mnohem lépe.
2. Strava
Jídlo uspává. S plným žaludkem se vůbec nic nenaučíte. Jenže bez energie nejde nic do hlavy! Co vám můžu doporučit, neriskujete s dietou a typem stravy, který neznáte. Vaše tělo si na to bude zvykat a vůbec nebude fungovat tak, jak si přejete. Všechny energetické tyčinky jsou fajn, pokud vaše tělo ví, že s nimi umíte fungovat. Za mě tedy jednoduchý plán. Jezte to, co vám chutná a na co jste zvyklí. Jen se prostě nenacpěte před várkou učení a raději po menších porcích doplňujte jídelníček. Ono na druhou stranu, malé hladovění taky neuškodí…. Ale ne, že zkolabujete
3. Přátelé, kalení…
Tak to prosím vás, nechte na chvíli plavat! Stoprocentní výsledek nemůže být ohrožen litrem chlastu!
Vlastně.. ne tak vážně. Až splníte těžkou zkoušku, dejte si skleničku. Nebo dvě. Ale všeho s mírou.
Přátelé, hodně štěstí! 😊

Výsledek obrázku pro study

Kam dál